Jak je všeobecně známo, mudrci z Východu, tradičně označovaní jako Tři králové, přinesli právě narozenému Ježíšovi do Betléma jako jeden ze vzácných darů myrhu. Myrha prý představuje spojnici mezi duší, citem a duchem člověka. Údajně čistí tělo i duši a uvolňuje nás. Celkově myrha symbolizuje čistotu a plodnost.

Známo je přibližně sto padesát až dvě stě druhů myrhy. Myrhovníky většinou rostou v suchých buších od východu Afriky až po Indii. Všechny druhy myrhy vylučují pryskyřici, některé stromky dokonce i jedovatou. Ta je pak v tradici spojována s šípovými jedy.

Již ve starověku byla myrha velice ceněna a její hodnota byla často větší než její hmotnost ve zlatě. Ve starověku a středověku se nazývala také „smyrnou“, což vedlo k častým záměnám a omylům, neboť smyrna bylo původní pojmenování určitého druhu opia. Je možné, že v dřívějších dobách některé směsi z opia a myrhy určené na vykuřování byly pod souhrnným názvem smyrna prodávány. Tato tzv. smyrna byla považována za kouzelnou a rovněž i za poměrně silné afrodiziakum. Jejího kouzla se prý hojně využívalo k vyvolání lásky.

Pravá smyrna však není považována za afrodiziakum. Smyrna byla směsí myrhy a skutečně účinného afrodiziaka, hořkého opia. Snad i proto byla myrha zasvěcena egyptské bohyni Hathor, „Paní opilosti“, a v mytologii byla dále spojována rovněž i s Afroditou, starověkou řeckou bohyní lásky, sexuality a plodnosti.

Pojmenování „myrha“ je řeckého původu. Původně se podle řecké mytologie jednalo o dívku jménem Myrrha, dceru kyperského krále Kinyra, která se zamilovala do svého otce a nevědomky ho přiměla k incestu. Když to otec zjistil, chtěl dceru zabít, ona však uprchla, ale kajícně požádala bohy o potrestání. Byla tak proměněna v myrhovník. Dodnes z něj kapou její slzy – myrha.

Ve starověku byly různé druhy myrhovníku nejdůležitějším vykuřovadlem. Myrha byla často využívána mimo jiné také i v medicíně. Výborně prý například působila společně s čínskou skořicí a medem jako mast proti uhrům a spolu s octem údajně odstraňovala nejrůznější lišeje.

Myrha zastávala důležitou úlohu i v řeckém obětním rituálu. Vykuřována byla například v Apollónově chrámu v Milétu. V řeckých Delfách pak byla myrha spolu s vavřínem a blínem jedním z nejdůležitějších Pýthiiných vykuřovadel. Jako vykuřovadlo ji ostatně znali již Asyřané. V hebrejském kultu byla zase myrha součástí posvátné masti a svatého kadidla.

Ve starověkém Egyptě byla myrha hojně využívána při balzamování mumií. V indické medicíně  byla zase považována za nejznámější a údajně rovněž i nejpoužívanější substanci pro léčení tělesných poruch, ke zpomalování procesu stárnutí a za účelem omlazení těla i ducha. Myrha prý úspěšně urychlovala též i hojení ran, pomáhala při léčbě boláků, tišila bolest a doporučovala se také proti depresím. V mohamedánském světě se myrha používala též již od středověku. Muslimové dokonce věřili, že Myrha pochází z Mekky, a proto je svatá.

Dnes je myrha přidávána do některých mastí a léčivých přípravků a užívá se i jako přísada do zubních past nebo pleťových vod. V lidovém léčitelství se s úspěchem používá při zánětech dutiny ústní.

Myrha při vykuřování nemá téměř žádné aroma, je pouze lehce cítit po spáleném dřevu. Je proto skutečně velice zvláštní, že si dokázala získat tak dobrou pověst a až posvátnou úctu i bázeň u mnoha náboženství a kultur...

napsal Petr Matura

foto: inevita.sk