Zatímco Iva se dobře učila, pomáhala doma s vařením, uklízením apod., Alena se učila bídně, chodila za školu a rodiče kvůli jejím malérům lítali pořád do školy na kobereček. Kdykoliv měla doma s něčím pomoct, měla vždycky tisíce výmluv, aby nemusela nic dělat.

Zatímco Iva dokončila střední školu, Alena zdrhla z učebního oboru a poflakovala se s partou kamarádů, brala drogy.

Zatímco Iva si za studentských let přivydělávala brigádami, Aleně stačilo natáhnout ruku k rodičům a dostala peníze. Kdykoliv k nim natáhla ruku s prosbou o peníze Iva, divili se, že nemá své vlastní peníze a proč je po nich vůbec chce.

Zkrátka zatímco Iva jako vzorné bezproblémové dítě by si zasloužila, aby ji rodiče zahrnovali láskyplnou péčí a problémová Alena by si zasloužila vyhazov z domu či zavržení co by nenapravitelná dcera, vše bylo jinak

Alenu rodiče neustále litovali, omlouvali, tahali z malérů, pomáhali jí se vším. Iva si však musela cestičku životem prošlapávat sama, a ještě pomáhat rodičům. Když něco namítla proti nespravedlnosti, odbyli ji větou: „ Ale Ivo, ty jsi přeci rozumná.“ „Přestože jsem rozumná, nechápu, proč máte Alenu radši?“ namítala Iva. „Ale nemáme ji radši,“ odpověděla máma, „jen víme, že o tebe nemusíme mít strach.“ „Jsi zodpovědná, samostatná, spolehlivá, postaráš se sama o sebe. Ty nás tolik nepotřebuješ jako ona.“ Tenkrát tomu Iva moc nerozuměla. Lichotilo jí sice, že jí rodiče věří, ale pocitu křivdy se nezbavila. Nechápala, proč by měla doplácet na svou zodpovědnost, samostatnost a spolehlivost?

Dnes má Iva sama dvě děti konečně pochopila nespravedlivost svých rodičů. Přestože se vždycky dušovala, že bude svým dětem měřit stejným metrem, ať se děje cokoliv, nedodržela svůj slib. Život totiž umí s předsevzetím člověka pěkně zatočit a nastražit mu záludné pastičky.

Když se narodila Baruška zdravé, spokojené, pohodové dítě, držela se Iva stále svého předsevzetí, avšak jen do doby než se Vojta narodil. Trpěl totiž od kojeneckého věku atopickým ekzémem a sníženou imunitou, tím její předsevzetí vzalo za své. Pochopila, že jednomu ze svých dětí musí věnovat více péče než tomu druhému. Ať chce, nebo ne, bude muset na Vojtu brát více ohledů než na Barušku. Přestože se Barušce snaží vysvětlit, proč se musí víc věnovat Vojtovi, v jejich očích se jeví jako nespravedlivá matka. Možná Bára Ivu jednou pochopí, až bude mít vlastní děti, ale to by jí Iva nepřála. Radši ať dá osud Báře šanci, být spravedlivou matkou.

Zkrátka ti silnější, zdravější, hodnější, samostatnější, zodpovědnější, obětavější mají smůlu. Rodiče vždycky budou více zahrnovat péčí a láskou ty slabší, nemocné, nesamostatné nezodpovědné. Rodiče vždycky budou chránit ty slabší, i když tak dávají žezlo do rukou nespravedlnosti. Jenže odletem z mateřského hnízda nespravedlnost nekončí. I v manželství se od těch silnějších, samostatnějších, bezproblémových očekává to a samé. Muži se více starají o slabé, nesamostatné, křehké, manželky a ženy s mateřskou péčí opatrují ty slabé, problémové muže či nesamostatné maminčiny mazánky.

Od hodných, samostatných, zodpovědných a silných se celý život očekává, že se postarají nejen sami o sebe, ale i o druhé a nebudou po nich nic chtít. Jakoby hodní lásku a péči druhých nepotřebovali a sami jí měli horu na rozdávání. Tak mě napadá, není lepší být zlobivý, neschopný slaboch než hodný, zodpovědný hrdina?