Stojím v řadě zákazníků u pultu, a čekám až na mne přijde řada. Obsluha je celkem rychlá a tak si zatím prohlížím zboží, které leží na pultě, v regálech a také na zemi. Prodávají zde sazenice květin, semena, hnojiva a vše, co potřebuje každý zahrádkář. Kromě sazenic je zde možné koupit i různé nádoby na květiny a doplňky do zahrady, jako jsou lehátka, židle, krby. Je to zkrátka ráj pro každého, kdo vlastní kousek půdy, nebo má zahradu.

Prodavačky s ochotou a patrnou únavou (je teprve poledne!) obsluhují jednoho zákazníka za druhým. Přede mnou stojí korpulentní žena středního věku, stále sledující hodinky. Asi hodně spěchá, když v tom vyjde mladý prodavač a ptá se : „Co si přejete prosím?“ a prohlíží si dlouhou frontu zákazníků (a nechci vědět, co si myslí).

„Chtěla bych velký deštník na zahradu,“ odpoví zákaznice. Prodavač s ironií v hlase dost nahlas říká, aby to všichni slyšeli. „Madam, jestli chcete deštník, tak to musíte jít do jiného obchodu!“

Žena se zase podívá na hodinky a s úsměvem, důrazným, ale klidným hlasem říká prodavači „Pane, až já budu madam, tak si pro ten deštník pošlu zahradníka!“ Prodavač zalapal po dechu , viditelně zaskočen reakcí zákaznice a jen tiše pronesl „Promiňte paní.“ A šel pro žádané zboží. V tu chvíli se usmívaly jak prodavačky, tak i zákazníci.