Na mém příteli je krásně vidět, že když se věci ženou do extrému, nikdy to nemůže dopadnout dobře. Ať jde o cokoliv. Nemůže to dopadnout dobře ani tehdy, když je cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.

S partnerem jsme spolu už nějaký ten pátek. Máme malého synka a svatbu jsme nikdy nějak zvlášť neřešili. Tohle většinou řeší spíš naše okolí. Já se ale upřímně řečeno do svatby příliš nehrnu. Za tu dobu, co jsme spolu, jsem si s partnerem ledasco prošla a nebyly to jen příjemné věci. Můj partner je umělec a zřejmě se asi nějak přirozeně nechává často okouzlit a strhnout. Ne ženami, ale kdejakými jinými neřestmi. Když jsme spolu začínali, kouřil jen cigarety. Po čase přešel na marihuanu a už to jelo. Extáze, párty, pervitin. Jeho bohémské manýry nás stály spoustu peněz a mě mnoho nervů, energie i sil. Už mockrát jsem zvažovala rozchod, ale vždy se na čas polepšil. Když si otevřel ateliér, tak moc se nadchnul, že přestal s drogami, ale zase pro změnu začal pít první ligu. Já jsem v té době byla zrovna těhotná a nervy jsem měla na pochodu. Noc co noc jsem trnula, v jakém se vrátí stavu, kdy a jestli vůbec. Pil víc a víc, a také víc a víc utrácel. Nebyl téměř nikdy schopný absolvovat se mnou jedinou prohlídku, dovoz postýlky jsem si musela nakonec zařídit taky sama, a že by mě snad doprovázel k porodu, o tom jsem si mohla nechat zdát úplně.

Když se narodil syn, dostal partner nůž na krk a opravdu šel do sebe. Absolvoval léčení v léčebně a skutečně ho celé vydržel. Domů se vrátil jako nový člověk. Byla jsem mu tak nějak vděčná a dokonce jsem ho obdivovala. Chvíli po léčení to bylo fajn. O prcka se vzorně staral, začal zase naplno pracovat, byl plodný a úspěšný. Konečně jsme měli i trochu peněz a hezky jsme se zase sblížili. To vše ale byla zase jen otázka relativně krátké chvíle.

Partnerova proměna začala po tom, co se seznámil se svým jedním zákazníkem. Vše začalo celkem nenápadně, ale už to přece jen tak nějak viselo ve vzduchu. Ze všeho nejdřív začal partner chodit bos. Já proti tomu nic nemám, ať si chodí třeba po rukou, ale vždycky patřil k těm, kdo se takovým lidem vysmíval. Mluvil o nich jako o bláznech, co se mají vrátit na stromy. A já jen čekám, kdy na ten strom bude chtít odstěhovat i nás. Kritizuje každičkou plastovou věc, kterou máme doma. S nějakou skupinkou lidí jsou posedlí čističkami odpadních vod a neustále je bombardují emaily, dotazy a nějakými podněty. Když třídím odpad, dýchá mi na krk a kontroluje vše, co vyhodím. Ke všemu má přednášku a hlubokomyslné řeči. Hodlá prodat auto a kulturní vyžití jsme vyměnili za pravidelný pobyt v lese. Ani proti tomu nic nemám, ale opět všeho s mírou. Přestal jíst maso a vymlouvá ho mně, i našemu synovi. Nesmyslně dokáže hodiny blábolit o tom, že v mase nejsou živiny, které dítě potřebuje. Postupně naši domácnost zbavuje syntetické drogerie a já jen čekám, kdy se snad přestane i oblékat jen proto, že nejde o pytlovinu. Je s tím opravdu otravný. Nikdo už k nám nechce chodit, protože se každého snaží obrátit na svou filosofii, kterou si ale pohodlně upravuje podle sebe a řídí se podle jeho euforií. Unavuje mě i jeho vize budoucnosti. Jeho novým snem je bydlet na samotě a jíst jen to, co sami vypěstujeme. Vlastní ovoce, vlastní zelenina, i pečivo. Hádáme se kvůli tomu, že já tohle nepodporuju. Obzvláště ne u člověka, který v životě neměl v ruce kvasnice, nebo mouku. Svého partnera mám ráda, ale ty jeho výkyvy jsou pěkná zabíračka.

Sylvie, 36 let

 

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: bestlifeonline.com