Už v padesátých letech minulého století vyslovil americký parapsycholog William Cox svoji domněnku, že určití jedinci dokážou jakýmsi neznámým způsobem vytušit blížící se katastrofu.

Vědce zarazilo, že pokaždé, když došlo k nějaké veliké tragédii, mnoho lidí tato neštěstí předpovídalo dopředu. Například ještě před vyplutím Titaniku se poměrně velkému počtu lidí zdál sen o ztroskotání obrovské lodi. Ještě mnohem více jedinců pak cítilo „pouze“ jakési blížící se, nedefinovatelné nebezpečí…

Ze statistik navíc vyplynulo, že například i při „obyčejných“ železničních neštěstích jezdí konkrétním vlakem vždy zcela pravidelně mnohem méně cestujících, a to i těch stálých, než v jiné dny. Na dotaz, proč si někteří jízdu na poslední chvíli rozmysleli, často lidé jen pokrčili rameny… Prostě se jim třeba najednou pouze nechtělo…

Cox tedy došel k dalšímu závěru, že ne vždy je toto blížící se ohrožení takto negativně vnímáno. Často je mimosmyslové varování pouze tak slabé, že lidé nebezpečí vycítí jen instinktivně a u velkého množství osob nepřejde z podvědomí do vědomí.

Tato hypotéza amerického doktora byla ve své době tak revoluční, že ji tehdejší vědecký svět  zcela odmítl jako nevědeckou. Až o padesát let později se k této teorii vrátil americký parapsycholog, doktor Dean Radin a Coxova myšlenka tak začínala být pokusně ověřována.

Parapsycholog Dean Radin na základě svých výzkumů, mimo jiné i díky průzkumu společně sdílených negativních předtuch tragických událostí 11. září 2001, tvrdí, že mozek, náš řídící orgán v lebce, se podobá jakémusi čtyřrozměrnému radaru, který neustále monitoruje všechny dimenze okolo sebe, a to včetně času. Přesný mechanismus tohoto působení je však i nadále stále ještě ve stadiu zkoumání.

Ve své knize „Propojená mysl – Mimosmyslové zážitky v kvantové realitě“ se její autor Dean Radin zamýšlí nad otázkami, jak je možné, že člověk vytuší, kdo mu právě volá, ihned při prvním zazvonění telefonu, jak lze vycítit, co se děje s našimi blízkými, kteří jsou od nás momentálně tisíce kilometrů daleko, zda skutečně obsahují intuitivní předtuchy informace o budoucích událostech a jestli je tedy vůbec možné vnímat bez použití běžných, nám známých pěti smyslů?

Podle autora knihy jsou mnozí přesvědčeni, že se v podobných případech jedná pouze výhradně o výsadu vzácných talentů, případně o jakési „božské“ nadání. Někteří pak v jejich existenci nevěří vůbec.

Nejnovější vědecké výzkumy však dokládají, že tyto jevy jsou nejen skutečné, ale i poměrně značně rozšířené. Jsou pak prý i nevyhnutelným důsledkem vzájemně propojené, kvantově provázané reality, v níž všichni žijeme…

Již Albert Einstein (14. března 1879 – 18. dubna 1955) říkal kvantovému provázání „strašidelné působení na dálku“. Pravděpodobně jde o způsob, díky němuž zůstávají dva objekty ve vzájemné interakci v prostoru a čase ještě dlouho poté, kdy došlo k jejich prvnímu kontaktu, aniž by spolu jakýmkoliv konvenčním způsobem komunikovaly. Mohlo by snad podobné „provázání myslí“ vysvětlovat naše parapsychologické schopnosti?

 

napsal Petr Matura

foto: Wikipedie