Evoluční teorie nenabízejí pro početní převahu praváků nad leváky v lidské populaci žádná dostatečně uspokojivá vysvětlení. Pokud by však pravorukost ve srovnání s levorukostí nepřinášela žádné významnější výhody, měl by být v lidské populaci výskyt praváků a leváků v rovnováze. Ovšem, jak všichni víme, pravoruká dominance rozhodně převažuje. Pravorukost je prý i podmiňována dědičně. Naopak k levorukosti jsou početně náchylnější muži než ženy.

Existují však i lidé, u nichž pravorukost nebo levorukost není tak silně vyhraněna a téměř ve stejné míře využívají jako dominantní ruce obě. V historii však bývala často levá ruka označována za „horší“, než jakou je pravačka. V různých původních kulturách byla dominance levé ruky dokonce i spojována s nadpřirozenými nečistými silami. Poměrně dlouhou dobu pak byli leváci přímo nuceni k používání hlavně pravé ruky. Vliv, i když možná nepřímý, na to mohla mít i skutečnost, že v dřívějších dobách nebyly k dispozici předměty přizpůsobené pro leváky. A tak ještě v šedesátých letech minulého století docházelo rovněž také i v našich školách poměrně často k „přeučování“ leváků na praváky.

Množstevní převahu praváků nad leváky se vědci snaží vysvětlit již poměrně dlouho. Původně byli v těchto výzkumech zaměřeni výhradně na lidskou populaci. Avšak dnešní moderní věda pátrá po původu pravorukosti nejen u lidí, ale i u našich nejbližších zvířecích příbuzných.

V poslední době získáváme stále více důkazů, že „praváci“ i „leváci“ se vyskytují také mezi zvířaty. Z našich „nejbližších“ příbuzných upřednostňují pravou ruku šimpanzi a gorily, naopak mezi orangutany početně převažuje preference dominantní levé ruky. Ale proč?

Určitou představu vědcům poskytlo vyšetření aktivity mozku šimpanzů za pomoci moderních zobrazovacích metod. Rovněž podrobné studium gestikulace šimpanzů napomohlo k objasňování této problematiky. Ti například rukou ukazují na potravu, kterou by rádi dostali. A většina z nich i v tomto případě dává přednost pravé ruce. V případě genetiky ovšem zatím ani zdaleka netušíme, k jakým vlivům na pravorukost nebo levorukost dochází.

Ve zvířecí říši však preferenci jedné končetiny nacházíme nejen u primátů. Delfíni jsou většinově praváci, stejně tak jako lidé, avšak například myši upřednostňují jednu nebo druhou končetinu. Ovšem poměr mezi „praváky“ a „leváky“ je prý v myší populaci vyrovnaný. V jejich případě tedy genetický vliv na upřednostňování jedné z končetin není nikterak silný. Ve volbě dominantní končetiny tu pravděpodobně hraje mnohem významnější roli vliv vnějšího prostředí. Z myší lze tedy zřejmě úspěšně vychovat jak leváky, tak praváky, a to zejména způsobem krmení – z jaké strany potravu dostávají.

Upřednostňování jedné strany těla pak můžeme pozorovat kupříkladu i u ropuchy obecné, která si překážky odstraňuje převážně pravou přední končetinou. Papoušci jsou leváci a potravu si do zobáku často podávají prsty levé nohy. Levou horní končetinu upřednostňují i klokani.

A co naši domácí mazlíčci? U kočky domácí prý záleží, a to téměř v 95 % případů, na pohlaví.

Kočky v naprosté většině upřednostňují pravou tlapku, v případě kocourů je tomu přesně naopak.

V otázce našich psích přátel prý speciální vysokorychlostní kamera odhalila, že při setkání se svým pánem vystřelí levé psí obočí o zlomek sekundy dříve než to pravé. Existují však i teorie, že zvířata se orientují podle magnetického pole Země a konkrétně psi prý při výběru upřednostňují sever. Ale to je již zase jiná kapitola...

 

Napsal Petr Matura

Foto: Pixabay.com