Krásko

Procházím věky, jsem tu od úsvitu lidských dějin, Ani nevím, kolik staletí již žiji. Pamatuji nejstarší říše. I ty, jež předcházely Atlantidu, Sumer, či Egypt.

Celý svůj život hledám krásu hodnou štětce starých mistrů. Krásu srovnatelnou s Monou Lízou, či Afroditou. Dosud byla má touha marná. Až jsem potkal Tebe, krásná.

Oči modré jako nebe,

černých vlasů vodopád.

Úsměv, bez nějž v létě zebe,

s těmi vlasy chci si hrát.

Svůdná víla, červánková,

vedle níž je Slunce stín.

V ústech jsou dvě řady perel,

rty jsou rudé od malin.

Když jdeš loukou, vílo krásná,

Klaní se ti každý květ.

Slunce hasne před Tvou krásou,

ptáci pějí na počest.

Není tobě jiná rovna,

není krásky svůdnější.

Větší slasti v světě není,

Než tě sevřít v náručí.

Jsi jak vánek. Jarní, něžný,

když se chvěješ v náručí.

Dovol, krásná, ať jsem to já,

kdo tě lásce naučí.

PROSÍM