Když nám třicetiletý syn dovedl domů svou partnerku, nebyli jsme s manželem úplně nadšení. Synova přítelkyně má dvaačtyřicet let, dvě menší děti a finanční problémy. Každé z dětí má jiného tatínka a jeden z těchto jejich bývalých mužů dokonce sedí ve vězení za krádeže. Tohle samozřejmě ještě nemusí nic znamenat a nechtěla jsem synovu přítelkyni ihned nějak nálepkovat, ale čím déle spolu jsou, tím víc jasné je, že jsem se v prvním dojmu nijak nespletla.

Náš syn si skvěle vede v podnikání, které tehdy excelentně rozjel se svou bývalou přítelkyní. Když spolu ale pracovali, vztah přestal fungovat a pár let zpátky se rozešli. Podnikání ale jede skvěle dál a syn po finanční stránce absolutně nijak nestrádá. Naopak. Už jsem ho několikrát upozorňovala, aby trochu brzdil. Má totiž tendence dávat okázale najevo, kolik peněz má. Mám dojem, že tohle chování přišlo s jeho prvními velkými úspěchy, které ho změnily na machrujícího floutka. Vše musí mít největší, nejlepší a nejdražší. Byt i jeho vybavení, auto, oblečení, dovolené i koníčky. Já mu to přeju, ale aby se jednou nedivil, až mu dojde, že peníze nejsou všechno a že se cizího bohatství dá snadno využít. Možná si to uvědomí už velmi brzy.

S jeho partnerkou jsou zhruba dva roky. Samozřejmě si ji k sobě téměř okamžitě nastěhoval. Její děti jsou už školou povinné, ale ona stále nechodí do práce. Nikdy jsem vlastně ani neslyšela o tom, že by vůbec nějaké zaměstnání vykonávala. Náš syn argumentuje tím, že je velmi talentovaná na malování a tak jí prý dává prostor. Sám jí nabídl, aby byla v domácnosti a pilovala svůj talent. Koupil jí auto, vybavil komplet šatník, zaplatil kosmetické úpravy na klinice plastiky, platí jí lázeňské pobyty, aby si odpočinula, platí její vysoké dluhy, atd. Raději jsem neříkala nic, byť si myslím své. Totéž děti. Nemůžu říct, že by byly vychované. Neslyšela jsem je nikdy poprosit, poděkovat, pozdravit, nebo něco podobného. Kdykoliv k nám přijdou, vypadá to tady jako po výbuchu a jejich maminka jim nikdy nic neřekne. Syn nás tlačí do toho, abychom děti sem tam pohlídali, aby na sebe měli s partnerkou více času, ale já to odmítám. Jsou jako malá divoká zvířátka, školu mají na háku, řád nemají vůbec žádný, jsou drzé, vlastní babičky nevídají a mamince tohle všechno přijde zřejmě v pořádku.

Já chápu, že partnerka našeho syna by byla blázen, kdyby po takové šanci neskočila, ale nemusela by se ve svém věku nechat vydržovat alespoň tak okatě. Až jednou bude chtít náš syn vlastní dítě a opravdové zázemí, bojím se, aby nebylo pozdě.

Amálie, 60 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: lovetoknow.com