Věci kolem nás se (někdy až příliš rychle) mění, ale vzpomínky zůstávají. Dnes tak zavzpomínáme na zlatá devadesátá a děti této doby. Tížilo nás maximálně to, že digitální kuřátko natáhlo bačkory a k telefonu jsme běželi vždy v domnění, že hovor je určitě pro nás. Vzpomínáte si i vy na věci, které byly pro devadesátky tolik typické?

Tamagotchi

Tato hra byla vynalezena japonskými inženýry a na náš trh přišla v roce 1997. Tamagotchi, tedy vaječný přítel (kamarád z vajíčka), byl malý elektronický mazlíček, se kterým se vstávalo i usínalo. Ráno co ráno děti natěšeně kontrolovaly, co všechno se s jejich kapesním přítelem stalo, a zda nijak nestrádal. Poctivě po svém kostičkovaném drobkovi uklidily virtuální hromádky, které přes noc přibyly, naťukaly tři pohlazení, výcvik nové dovednosti, a až pak se mazalo čistit vlastní zuby.

Vícebarevné kuličkové pero

I dnes tyto propisky koupíme, ale už je skoro nikdo nepoužívá. Špatně se s nimi píše a jejich velikost je v ruce na obtíž. Tehdy to však byl fenomén, praktičnost nepraktičnost. Vícebarevnou cvakací propisku neměl hned tak někdo. A ten, kdo ji měl, toho jsme si ve třídě pořádně předcházeli.

Tetris

Ohromně návykový! Tahle přenosná elektronická hra pilovala naše logické myšlení dlouhé hodiny. Vzpomínáte na ty poslední záchvěvy baterie, kdy jste ještě honem honem chtěli poskládat alespoň dva, už téměř průhledné, dílky, než tetris vypne úplně?

Kazety VHS

O internetu jsme tehdy neměli moc páru a filmy jsme sjížděli jen na kazetách. Vybaví se vám ještě ty našponované nervy, když jste soustředěně číhali na začátek filmu, abyste zmáčkli nahrávací tlačítko včas? Ani nelze spočítat, kolikrát jsme si pak dokola a dokola pouštěli jeden a ten samý oblíbený film.

Spirála

Úžasně barevná a stoprocentně uklidňující. Když na sebe dopadaly jednotlivé kroužky, byl to balzám pro uši. Holky si ze spirály často dělaly náramek a kluci zase vytrvale zkoušeli, jak moc se dá spirála natáhnout. Každý ji chtěl a každý spirálu miloval. Nechyběla v žádném dětském pokojíku.

Pevná linka

V dnešní době mobilů, nejchytřejších telefonů a všemožných komunikačních kanálů, si děti jen těžko dokážou představit pevnou linku. Telefon byl v domácnosti na jednom jediném místě a byli jsme paradoxně svobodnější. Od dob, co v kapse mobil doneseme kamkoliv, jsme mnohdy jeho zajatci. Vzpomínáte si ještě na ty malé milé dětské tragédie, když tatínek věděl, že se po vás někdo sháněl, ale nevěděl kdo? To se přímo bortil svět :)

 

Napsala Bára Klímová

Foto: bidista.com