Anne Franková se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem 12. června 1929 v židovské rodině. Byla to doba, kdy Německo zažívalo ekonomickou krizi a k moci se pomalu dostával Adolf Hitler a jeho strana. Hitler se od samého počátku netajil nenávistí k Židům a život v této zemi byl proto i pro rodinu Frankových stále těžší.

Z tohoto důvodu se Anniny rodiče Otto a Edith Frankovi včas rozhodli odstěhovat. Útočiště našli v Amsterodamu. Tam Otto Frank založil společnost, která obchodovala s želatinovým prostředkem na výrobu džemu - pektinem.

Rodina si na život v nové zemi velmi brzy přivykla a našla si i nové přátele. Poklidný život však netrval dlouho. Přišel rok 1939, Hitler napadl Polsko a tím rozpoutal druhou světovou válku. V roce 1940 přišla řada i na Nizozemsko. Nizozemská armáda se po pouhých pěti dnech vzdala a k moci se i zde dostali nacisté, kteří pomalu začali diskriminovat Židy. Nacistické restrikce byly stále tvrdší. Annin otec již nemohl řídit společnost, protože Židé měli zakázáno podnikat. Anne musela  navštěvovat pouze židovskou školu.

Zanedlouho bylo veřejným tajemstvím, že Židé budou muset Nizozemsko opustit. 5. června 1942 dostala Annina o tři roky starší sestra Margot předvolání do pracovního tábora. Rodiče však nevěřili, že jde pouze o pracovní tábor, a tak se rozhodli ukrýt. Jejich otec zařídil skrýš na svém pracovišti. Veškerou pomoc mu poskytovali jeho kolegové. Zanedlouho do úkrytu přibyli další čtyři lidé. Místo bylo velmi stísněné. Život v takových podmínkách musel být velmi stresující, a tak Anne hledala duševní úlevu v psaní. Nedlouho před ukrytím totiž dostala ke svým třináctým narozeninám deník. Sem psala všechny své pocity a myšlenky. Když pak ministryně školství nizozemské vlády vyzvala v Radiu Orange, aby lidé zaznamenávali svá svědectví z této doby, inspirovalo to Anne k přepsání svých deníků do jednolitého příběhu s názvem Tajná příloha. Když byla Anne těsně před dokončením, vtrhla 4. srpna 1944 do úkrytu policie. Dodnes se neví, kdo úkryt vyzradil.

Mezi nejznámějšími podezřelými z vyzrazení figurují dvě jména. Prvním je Wilhelm von  Maaren (1895-1971). Byl to správce budovy, v níž se Anne ukrývala. Ten však do své smrti obvinění odmítal. Druhým hlavním podezřelým je Tonny Ahlers (1917-2000). Jednalo se o rodinného známého, který však byl zároveň i členem nizozemské nacistické strany kolaborující s Němci. O jeho vině byl přesvědčen i jeho syn. Nikdy však neměl žádné důkazy, že tomu tak bylo. Podezřelých však bylo víc, ale kdo vyzradil úkryt, dodnes nevíme - a tato skutečnost asi bude i nadále zahalena tajemstvím.

Všichni zatčení byli převezeni do Osvětimi-Birkenau.  Anne, její matka a sestra Margot byly převezeny do pracovního tábora pro ženy. Otto skončil v mužském táboře. V roce 1944 byly Anne a její sestra Margot převezeny do tábora Bergen-Belsen, zatímco rodiče zůstali v Osvětimi.

V Bergen-Belsenu panovaly otřesné podmínky a rozmohla se zde epidemie tyfu. Té obě sestry podlehly v únoru 1945.

Jediný, kdo přežil válku, byl jejich otec Otto. Při návratu do Nizozemska se dozvěděl o smrti své manželky a obou dcer. Když se mu později do rukou dostaly Anniny deníky, nesmírně na něj zapůsobily. Dozvěděl se, že Anne se toužila stát spisovatelkou a novinářkou. Její sen bylo Tajné deníky zveřejnit, a tak i na radu svých přátel Otto deníky v roce 1947 vydal. Kniha posléze vyšla v sedmdesáti jazycích a dokonce existuje její divadelní a filmové ztvárnění. V roce 1960 bylo v místě, kde se rodina ukrývala, vybudováno muzeum. Otto až do své smrti v roce 1980 neúnavně pracoval  na tom, aby odkaz jeho rodiny a osudy dalších obětí nacismu nebyly nikdy zapomenuty.

 

Napsal Petr Matura

Fotky: Wikipedia