V roce 2010 se celý svět obával pandemie prasečí chřipky. Prasečí chřipka se objevila nenadále a nečekaně. Podobných náhlých výskytů nakažlivých nemocí jsme zažili již několik. Pro nové, „moderní“ choroby je zřejmě typické, že se na scéně objevují zcela nečekaně a velice rychle se šíří.

Prasečí chřipka však zcela novou nemocí nebyla, pouze na ni většina odborníků pozapomněla. Její prvotní původce byl však izolován již mnohem dříve, a to už v roce 1930. Jednalo se tehdy o virus H1N1. V šedesátých letech minulého století se ale virus zcela vytratil. Znovu se pak objevuje až v letech sedmdesátých. V roce 1976 prý prasečí chřipkou onemocnělo několik amerických vojáků. Lékaři tehdy spustili hromadné očkování, které absolvovalo asi 40 milionů Američanů. Někdy v té době byl však virus zavlečen do Evropy, uchytil se tu zřejmě na několika prasečích farmách a skrytě vyčkával. Virus nebyl aktivní, avšak kdykoliv se mohl „vzpamatovat“ a začít se šířit.

Pak přišel duben 2009, virus nakazil dítě v mexickém Veracruzu a ukázalo se, že má schopnost šířit se i z člověka na člověka. Onemocnění způsobované tímto virem bylo označováno například i jako „mexická chřipka“ nebo „nová chřipka“. Virus obsahoval geny lidské, prasečí a ptačí chřipky. V České republice se podle oficiálních úřadů touto novou mexickou prasečí chřipkou nakazilo 2477 osob a do března 2010 na ni u nás 102 lidí zemřelo. Vlna pandemie prasečí chřipky pak podle Světové zdravotnické organizace oficiálně skončila 10. srpna 2010.

Obr. Rozšíření mexické chřipky

V celkem pravidelných intervalech jsme konfrontováni se zprávami o epidemiích. V letech 2002 – 2003 se jednalo o SARS, v roce 2005 a 2006 jsme se obávali ptačí chřipky. A téměř průběžně byla v jejich souvislosti zmiňována také tzv. španělská chřipka, celosvětová chřipková pandemie z let 1918 - 1920. Tehdy ovšem virus napadal lidi oslabené strádáním během první světové války, kteří navíc díky tomu často trpěli i nejrůznějšími dalšími nemocemi. Počet obětí španělské chřipky je odhadován na 50 až 100 milionů lidí.

obr. vzorkování chřipky

Vědecké výzkumy v oblastech týkajících se španělské chřipky došly k závěrům, že vznikla přenosem z ptáků obdobně jako též typ H5N1, velice nebezpečný podtyp ptačí chřipky, který se v roce 1997 objevil v Asii. Ptačí chřipka je onemocnění ptáků zapříčiněné chřipkovými viry typu A. Napadá v převážné většině právě ptačí populaci, může se však přenést i na savce. Vyznačuje se pak nejen vysokou nakažlivostí, úmrtností a rychlostí šíření v ptačí populaci, ale právě též (i  když poměrně malou) možností přenosu na jiné živočišné druhy včetně člověka. Pokud však již k infekci dojde, je tu vysoká pravděpodobnost úmrtí. Rozšíření tohoto nebezpečného a agresivního viru mezi světovou ptačí populací je známo od třicátých let minulého století. V současné době je rozšířen na většině území Asie i Evropy. Ptačí chřipka byla poprvé identifikována v Itálii v roce 1878 pod názvem ptačí mor.

Napsal Petr Matura

Foto: Wikimedia commons