Vrozeně slabé sebevědomí neexistuje. Ani lidé, kteří se narodili s tělesnou vadou, nemusí nutně postrádat sebejistotu. Někdy pozorujte tělesně postižené děti, které vyrůstají v láskyplné péči své rodiny. Jsou dokonale sebevědomé. Problémy přicházejí teprve později, ve škole nebo v práci, když okolí pojímá vadu jako "méněcennost". Potom sebejistota utrpí, ale ani k tomu nemusí dojít, jestliže se sebevědomí za pomoci psychologa preventivně posílí.

Zvířata mají více vrozených vlastností než člověk. Jsou závislá na instinktech a nemají přílišné problémy se sebejistotou. U člověka je to jiné - je svobodnější a může se proto vzdělávat a rozvíjet. Zejména sebejistota je vlastnost, která mu nebyla vložena do kolébky jako neměnný osud. Přesto člověk není jediným strůjcem svého sebevědomí - neboť to je velmi silně ovlivněno zážitky z dětství a mládí.

Sebejistota nemá také nic společného s inteligencí. "Neinteligentní lidé" jsou svázanější a méně jistí při řešení teoretických problémů, protože jejich těžkopádnost často vyvolává posměch. Dostávají "komplex inteligence" a jsou natolik zbaveni odvahy, že pak z nejistoty a strachu selhávají stále znovu. Dostanou se do začarovaného kruhu, ze kterého se pak velmi těžko vymaňují. Jelikož méně inteligentní mládež není v našem školském systému náležitě povzbuzována, zůstane v jejím sebevědomí v intelektuální oblasti již napořád trhlina.

Vysoká inteligence ovšem také ještě není zárukou silného sebevědomí. Naopak: právě u mimořádně inteligentních lidí, s IQ nad 130, se nachází mnoho nejistých jedinců. Čím to je? Ten, kdo je velmi inteligentní, podléhá nebezpečí, že bude chtít všechno racionalizovat, analyzovat a rozumově uchopit. Tím trpí schopnost spontánního prožitku. Inteligentní člověk si je vědom tohoto nedostatku a toto poznání ho tísní a znejišťuje.

Kromě toho existuje u inteligentních lidí nebezpečí, že přecení význam inteligence v poměru k jiným vlastnostem. Lze to ilustrovat na příkladu:

Malý Oskar je jedináček. Jelikož se mu dospělí neobyčejně věnují, jeho schopnosti jsou náležitě rozvinuty a je dobrým žákem. Vlastní tedy již v raném věku patřičné intelektuální sebevědomí. To je dobrý předpoklad pro další úspěšné duševní výkony. Oskar hravě zvládne maturitu a poté i studium práv. Stane se z něj čistě rozumový člověk, protože jeho úspěšnost na intelektuálním poli byla a je stále znovu potvrzována.

V emocionální oblasti byl Oskar naopak vždy velmi nejistý. Neuměl příliš dávat najevo své city a jeho spontánnost se postupně vytrácela. Protože z něho nevyzařovalo citové teplo, ale vždy působil jako studený intelektuál, i jeho okolí se vůči němu chovalo s jistou citovou zdrženlivostí. Oskar proto hledal sebepotvrzení především v intelektuální oblasti a citový kontakt u něj postupně ztrácel na významu. Jeho inteligence se tak pro něho stávala stále důležitější. Nemohl si prakticky vůbec "dovolit" neúspěch v této oblasti, neboť jeho osobnost byla jednostranně rozvinuta.

Důsledek byl ten, že Oskar se s přibývajícím věkem stával intelektuálem s "komplexem inteligence". Selhání na tomto poli by neunesl, protože pouze zde se mohl realizovat. Oskar se tedy vždy a všude snažil svoji inteligenci uplatňovat. Dávalo mu to jistotu, nicméně jistotu snadno ohrozitelnou, neboť každý neúspěch ho deprimoval a znejišťoval. Jeho jistotu bylo možné snadno nabourat, protože byla jaksepatří "vykoupena" ztrátami v ostatních duševních oblastech.

Něco podobného můžeme pozorovat u velmi hezkých žen. Okolí hojně potvrzuje jejich krásu a ony proto věnují svému vzhledu mnohem větší pozornost než průměrně hezké ženy. Nadprůměrně krásná žena spotřebuje na péči o sebe nadprůměrné množství času (i když by mnohdy méně kosmetiky bylo více). Taková žena sice díky chvále získává značnou sebejistotu, avšak toto sebepotvrzení bývá vykoupeno "komplexem krásy". Musí svůj obličej často kontrolovat v zrcadle, vyplýtvá, jak už bylo řečeno, spoustu času na to, aby byla ještě krásnější, a utratí spoustu peněz za oblečení. Její fixace na vlastní vzhled může být tak silná, že přeroste v narcismus, a možnost nalézt zdravou sebejistotu je prohraná.

 

autor:Martin Hauge

foto: Pixabay.com