Domácí násilí je dnes v médiích často diskutovaný problém, je námětem řady odborných publikací a přesto je stále zahaleno řadou mýtů a spekulací. Kdy už se jedná o domácí násilí? Jak problém řešit a na koho se v případě potřeby obrátit? A co mě čeká dál? To jsou jedny z otázek, které žena v tíživé situaci musí řešit.

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, domácí násilí – ve všech svých podobách (tedy nejen namířené proti ženám) – je bezesporu celospolečenským problémem.

Přesto je i nadále považováno za něco ryze soukromého. Problém, který „má zůstat v rodině“ a o kterém se „nesluší mluvit veřejně“. I to je jeden z důvodů, proč dochází k rodinným tragédiím, kterým se včasným zásahem dalo předejít.

Domácí násilí – v tomto případě ‚partnerské násilí‘ - narušuje sociální vazby (rodina, přátelé), často znemožňuje ženě se profesně realizovat, zasahuje významně do tak citlivé oblasti jako je výchova dětí.

Co lze už považovat za domácí násilí? Obecně se dají formy domácího násilí shrnout do čtyř kategorií:

a.    Psychické násilí – obvykle předchází závažnějším formám násilí (fyzické násilí, sexuální násilí) a málokdy se vyskytuje samostatně; za psychické násilí se považují nadávky, ponižování, zastrašování, omezování, snaha partnera izolovat od nejbližších (rodina a přátelé)
b.    Fyzické násilí - vše co ženě fyzicky ubližuje; může začínat nenápadně (pohlavky, postrkování, facka) a stupňovat se až k napadení předměty či pokusu o vraždu
c.    Sexuální násilí – jde často o styk vynucený násilím; žena je nucena k praktikám, které jsou jí nepříjemné; sexuální násilí má více podob a právě nejasnost toho, co je v partnerském sexuálním životě ještě normální a co je už násilí vede k tomu, že ani oběti samy si nejsou touto hranicí zcela jisty
d.    Ekonomické násilí – žena o peníze musí prosit, nesmí o nich samostatně rozhodovat; partner brání ženě vydělávat si; ve všech případech je na muži finančně závislá
Z předcházejícího výčtu je tedy patrné, že domácím násilím není jen násilí fyzické, jak se lidé často mylně domnívají. Může mít mnoho podob, od těch nenápadných a často přehlížených, až po formy přímo či nepřímo ohrožující zdraví a život ženy.

Jak se rozpozná, že nešlo o výjimečnou událost, ale že je žena vystavena domácímu násilí? Domácí násilí má tyto znaky:

1)    Opakování a dlouhodobost - jeden útok může i nemusí být počátkem domácího násilí; v případě domácího násilí se ve vztahu střídají období klidu (která mohou být i relativně dlouhá) s epizodami násilí; tyto prodlevy se obvykle zkracují
2)    Stupňování - útoky se obvykle stupňují; násilí začíná ve většině případů urážkami, přechází v psychické týrání a ponižování; časem se přidávají fyzické útoky, které se opakují stále častěji a stávají se brutálnější; v konečné fázi mohou ohrožovat zdraví i život oběti
3)    Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí oběti a násilníka - nedochází ke střídání rolí jako při obvyklých rvačkách, sporech a hádkách (tedy jako v „italské domácnosti“); rozdělení je jednoznačné a rovnováha sil nerovnoměrná (žena je výrazně slabší, bez možnosti se účinně bránit)
4)    Neveřejnost – „místem činu“ je obvykle domov oběti a násilníka, násilí probíhá tzv. „za zavřenými dveřmi“; obvyklá je nepřítomnost svědků

Ženy se často ptají, co způsobilo epizody domácího násilí. Nedovedou si partnerovo chování vysvětlit a tak často chybně hledají důvod v sobě. Je to ale téměř stejná situace, jako když se nevinná oběť dopravní nehody začne obviňovat a ptát se, co mohla udělat jinak, aby nehodě zabránila. V řadě případů odstartuje domácí násilí zlomová událost jako těhotenství partnerky nebo ztráta zaměstnání. Může se jednat o situaci, kdy se partner cítí slabší (žena najednou vydělává více peněz) a snaží se získat ztracenou „kontrolu“. Mezi příčiny domácího násilí se také často řadí alkohol. Alkohol ale pouze odstraňuje zábrany a umožňuje partnerovi dát průchod násilným impulzům; zároveň slouží jako „omluva“ pro jeho chování ve chvíli, kdy je střízlivý. Často uváděným důvodem bývá pracovní stres. Ani ten však není omluvou pro násilí vůči partnerovi. Násilník pravděpodobně neuhodí kolegu v práci, když se cítí pod tlakem a nelze se domnívat, že doma má na takové jednání „právo“.

Domácí násilí je stále zahaleno řadou mýtů, které společnosti brání jej účinně řešit. Tyto mýty neboli „známé pravdy“ mohou vypadat takto – „Je to jejich věc (partnerů), ať si to vyřeší sami, do toho by jim neměl nikdo míchat“, „Násilí se vyskytuje jen v problémových rodinách“, „Muži páchají násilí proto, že nedokáží vyjádřit své city jiným způsobem“, „V hádce občas každému ujede ruka“, „K násilí se agresoři uchylují jen v opilosti“, „Jsou to primitivové bez vzdělání“, „Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají“, „Ženy k násilnému chování muže provokují“, „Ženy asi chtějí být týrané, protože jinak by násilníka už dávno opustily“ a tak dále. Většina z nich má za následek pouze vinění oběti a zjednodušení problému. K domácímu násilí dochází i v tzv. lepších rodinách, často se ho dopouštějí vzdělaní a ve svém okolí oblíbení muži a nikdo nevstupuje do vztahu aby byl týrán a ponižován.

Ženy, které násilnického partnera opustí, se musí připravit na celou řadu problémů a to především v případě, že ze vztahu mají děti. Jednak musí řešit čistě praktické otázky financí a bydlení. A to v situaci, kdy jsou vlivem partnera bez vlastních příjmů a odkázány jen samy na sebe. Mohou se setkat s necitlivým zacházením strany úřadů. Riskují, že přijdou o děti. A v neposlední řadě ani netuší, na koho se mají se svým problémem obrátit.
V současné době existuje v České republice síť podpůrných služeb pro ženy, které se ocitly v krizové situaci a potřebují pomoc. Ta se může odehrávat v rovině poradenské, tak v poskytnutí samotného azylu před partnerem-násilníkem. Dostupné jsou telefonní linky, poradenské kanceláře, azylové domy, intervenční centra. Mezi nejznámější poskytovatele pomoci patří dnes Bílý kruh bezpečí (provozuje síť poradenských zařízení na území celé české republiky), Acorus (občanské sdružení, které poskytuje osobám ohroženým domácím násilím pomoc a podporu) a Rosa (nezisková organizace specializující se na pomoc ženským obětem domácího násilí, jejich dětem a na prevenci násilí). Zároveň od 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 135/2006 Sb. umožňuje vykázání pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu na dobu 10 dnů. Předběžným opatřením je možno požádat o prodloužení této doby a to maximálně na dobu jednoho roku.

Je důležité si uvědomit, že domácí násilí může vést k tragickým koncům a je třeba jej řešit. Případů, v nichž stačí docházet do manželské poradny, je velice málo. Pro ženy dnes existuje síť zařízení, které jim nabízí bezplatně pomoc, radu a podporu. A to bez ohledu na to, zda se ve vztahu rozhodnou zůstat či z něj odejít.

Napsala Vlaďka Horáčková

Ilustrační foto: nytimes.com

ree