Vyjíždím autem a na první křižovatce, která nemá označení dávám samozřejmě přednost podle pravidel silničního provozu, což je normální. Pět metrů od cesty po které jedu je souběžně chodník pro chodce a na něm si svižně uhání na kole dosti stará paní, taková „babča“, a aniž by ctila nějaká pravidla, tak si to z chodníku vypálí doslova šikmo do středu křižovatky a to se nepodívala ani na jednu stranu, mně přímo před kapotu auta. Říkám si, že to snad ani není možné. Závidět ji mohu jen její kondici, protože uhání jako o závod.

Raději jedu pomalu za ní. Po pravé straně stojí zaparkovaná auta a babča uhání středem silnice a že má překážku na své straně je ji jedno, protože nebere ohled ani na protijedoucí provoz. Jede systémem, „kdo dřív přijel, má přednost.“ Po několika metrech je křižovatka tvaru T a před ní značka dej přednost v jízdě, protože hlavní cesta vede doprava. V té chvíli přijelo auto zprava, ale babča si to upalovala rovně a jen duchapřítomností řidiče se nic nestalo, ten musel dupnout na brzdy a já spolu s ním jsme s údivem sledovali počínání babči, která doslova udělala před autem na kole osmičku, přibrzdila a ještě stačila řidiči jadrně vynadat.

Pomalu jedu za babčou a říkám si, že na další křižovatce se ji konečně zbavím. Na silnici byly kaluže po dešti a tak babča ještě těch několik desítek metrů jela na kole jako kličkující zajíc, více vlevo než vpravo a nebrala ohled ani na protijedoucí auto, které na ni troubilo.

Když jsem na další křižovatce babču dojela, tak jsem stáhla okénko a řekla jí, že na té křižovatce měl přednost ten řidič a že se rozčilovala zbytečně, protože to byla její chyba a že značky platí i pro ni. Babča se začala omlouvat, že to ona neví a že děkuje. Sice nevím za co se omlouvala a děkovala, ale jen mě napadlo, že takoví cyklisti na cestu vůbec nepatří, protože jsou doslova postrachem silničního provozu.