To byl zase dneska den! Slyšela jsem, jak se otevřely dveře. Copak se stalo?? ptala jsem se svého manžela Matěje se zvědavým tónem v hlase. Ztratil jsem peněženku, tak jsem byl rychle zablokovat účet, proto jdu tak pozdě, řekl manžel zdrceně. Alespoň, že jsem tam neměl občanku, tu jsem si tam ještě po včerejším vyřizování nestihl dát. Tak jsem mu pro povzbuzení slíbila večerní masáž a na stůl dala teplou večeři. Byla jsem ráda, že mu chutnalo, alespoň si napravil dnešní den. Do toho zazvonil telefon, volala mi nějaká žena, která se představila jako Lucie, příjmení jsem si bohužel nezapamatovala. Chtěla se se mnou druhý den sejít v kavárně na okraji náměstí.

Nejdříve jsem tam vůbec nechtěla jít, protože jsem si nedovedla představit, co by po mě mohla chtít, ale má zvědavost nakonec zvítězila. Stejně bych byla sama doma, protože Matěj chodí každý čtvrtek do posilovny a syna Davida si kolem páté vyzvedne na pár dní babička.

V kavárně jsem si sedla k trošku odstrčenému stolu, objednala jsem si silné kafe a čekala. Najednou se ve dveřích objevila asi třicetiletá žena, která šla přímo ke mně. S naprostou jistotou, že jsem to já, mě pozdravila a znovu se představila. Posadila se a jen s vážným hlasem řekla: Musím vám něco říct. To už jsem jen nehybně seděla a čekala, co mi asi tak oznámí.

Scházím se s vaším mužem. Vypálila na mě tuhle větu. Chvíli jsem byla naprosto v šoku. S mým mužem, který kromě práce a chození s kamárády do posilovny tráví všechen volný čas se svoji rodinou?? ptala jsem se sama sebe. Po chvilce mlčení mi Lucie řekla, že je to tak 14 dní. Ne, tomu nevěřím, to bylo jediné, na co jsem se zmohla. Ale ano, jmenuje se váš manžel přece Matěj, ne? Myslela jsem si, že má manželku, když mi nechtěl vůbec říct, kde bydlí ani jaké má příjmení, všechno jsem si zjistila teprve včera v jeho nové peněžence. Chtěla mluvit dál, ale já jsem ji přerušila: Čtrnáct dní a vše jste zjistila až včera?? ?Ano,? odpověděla stroze.

Najednou mi všechno začalo docházet, zeptala jsem se, jak ten její Matěj vůbec vypadá. Popsala úplně cizího člověka, a tak jsem to na ní vysypala. Brzy pochopila, že její partner je zloděj, který krade cizí peněženky, ale já jsem jásala štěstím, že u nás doma je všechno v pořádku.

Pěkný trapas

Mé zaměstnání je velice náročné, hlavně co se soustředění a přemýšlení týče, proto se potřebuji občas pořádně odreagovat. A tak chodíme s kamarádkou Radkou plavat. V zimě se musíme spokojit s klasickým krytým bazénem,

mimochodem nic moc, zato v létě se patřičně vyřádíme na velkých tobogánech na obecním koupališti. Nicméně nutno dodat, že v naši inkriminovanou dobu, kdy jsme se chystali poprvé vlézt do nepříjemně chlorované vody, bylo zrovna

v bazénu i mimo něj veliká spousta lidí jako snad nikdy. Asi bylo něco ve vzduchu, že se všichni vydali zaplavat si? Nebo že by v hlavních zprávách básnili o neuvěřitelných výhodách vodních sportů? Kdo ví.

Baruš, je mi nějaká zima." křičela na mě Radka a pilně se plácala ve snaze doplácat se ke vzdálenějšímu kraji. Jdu na chvíli ven."

Tak jo." Odpověděla jsem ji a při tom tajně pozorovala jednoho krásného, urostlého, mladého muže, který si to mířil směrem k nám. Že by nový objev?

Však jsem si právě k této příležitosti koupila nové, blankytně modré plavky.Bohužel jsem však tentokrát vsadila spíše na krásu a na náhodu, takže nebyly koupené v klasickém kamenném obchodě s paragonem. Pokud víte, co tím myslím.

Takže když byl můj idol jen kousíček ode mě a Raduš se někde povalovala na ručníku, plavky se mi vzadu na zádech rozeply. No rozeply. To jsem si nejprve myslela a ve dvou metrech vody kopala nohama jako splašená a přitom si neohrabaně dloubala do zad. Kamarádka to ani nepostřehla. Zato pana šikovného" jsem svými cirkusáckými kousky evidentně zaujala. No nic, snad si je nějak zapnu, přece jsem to dělala snad stokrát. Jenže plavky ne a ne zase zpátky vrátit do požadovaného tvaru. Ony se totiž jen nerozepnuly, nýbrž roztrhly. Připadala jsem si jako naprostý hlupák.

Slečno, nemáte nějaký problém?" ozvalo se za mnou. A potutelný úsměv volal za vše. Ne, děkuji. Nacvičuji si tady novou scénku. Chodím totiž do akvabel."Odsekla jsem a dál bojovala s nepřemožitelným. Naštěstí mě Radka zaměřila, skočila do vody a za minutku byla u mě. Ha, ha, to je sranda. Nic, drž se mě a hlavně si drž tu podprsenku. Nevím,proč si neustále kupuješ skoro o číslo menší."

Teda takovou ostudu, co jsem komu udělala? Chvíli jsem s tím človíčkem chodila, a tak bylo ticho. Teď je to oblíbená historka mojí kamarádky, kterou přemílá pořád dokola jako na kolovrátku. Plavat samozřejmě chodíme dál, ale už do jiného bazénu.