Já sama mám ve svém okolí pár lidí, kteří do manželství praštili třikrát. Dokonce i v naší velké rodině jednoho takového člena přímo máme. A nikdy mě nenapadlo se na tyto lidi dívat skrz prsty jen proto, že i krach vztahu se může v životě prostě přihodit hned několikrát. Když se to teď ale týká mě, byť počtvrté, moje okolí už tak shovívavé není. Ani rodina není příliš nadšená a dává mi to pořádně pocítit.
Pocházím z nefunkční rodiny. Máma s tátou se rozvedli, když jsem vcházela do puberty, což už tak je citlivé období a tímto mi příliš nepomohli. Z mého pohledu se měli rozvést mnohem dříve. Celé ty roky bylo evidentní, že spolu nejsou šťastni. Pořád dusno, křik, máma naštvaná, táta naštvaný, žádný úsměv, nic. Dnes si jako dospělá žena umím odůvodnit, proč mi vztahy nevycházely a rodiče z toho samozřejmě neviním, ale toto jejich smutné soužití na mně nějaké následky zanechalo. A než aby mi teď naslouchali a nechali si vysvětlit, proč plánuju čtvrtou svatbu, ťukají si na čelo a nechtějí raději nic dalšího slyšet. Stejně tak v okolí nenacházím moc pochopení. Nejbližší kamarádky věří, že vím, co dělám, ale i mezi přáteli se najdou takoví, kteří mi přímo moje rozhodnutí vytýkají.
Je únavné se neustále obhajovat a osvětlovat, proč jsem se rozhodla tak a tak. Netvrdím, že takový počet sňatků je v pořádku a rozhodně to není běžné, ale stát se to může, když se to takto v životě vyvrbí. Můj současný partner a budoucí manžel ví dobře, jaká je moje minulost a také ví, že já s jeho nabídkou k sňatku naprosto souhlasím ne proto, že bych se musela znovu mermomocí vdávat, ale protože jsme se našli. Jsme spolu už pět let a máme malého chlapečka. Můj partner je dokonalý muž i otec, milujeme se a všechno nám klape. Ráda jsem proto souhlasila. Okolí a rodina se mě ale neustále vyptává, proč zase svatba, jestli to nestačí tak, jak to je, než se hnát do další svatby. Já se ale nikam neženu, to jsem dělala předtím. První manželství bylo na truc a rozpadlo se po roce. Aby ne, byla jsem velmi, velmi mladá. Druhé trvalo také rok, během kterého se z bývalého manžela vyklubal těžký gambler. Třetí manžel mě podváděl a nakonec vydíral. Muže, kterého mám už pět let vedle sebe, si nesmírně vážím a vím, že on je ten pro život. Z nabídky k sňatku se ale se mnou nikdo neraduje.
Kateřina, 41 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Proč vám, Kateřino, záleží na tom, aby se ostatní radovali s vámi? Je to váš život, vaše svatba a důležité je, abyste se v manželství cítili dobře vy dva a váš syn, na radosti ostatních nezáleží. Jim se ale nedivte, Čtvrtá svatba v 41 - to je tedy něco! Jestliže jste už 5 let se svým současným partnerem, pravděpodobně jste tedy do 36 stihla tři svatby a tři rozvody. Nesoudím vás, ale toto se prostě odpovědným lidem, kteří velká životní rozhodnutí dělají s uvážením, nestává. Takových v české populaci asi nenajdete ani jednoho na stovku dospělých lidí, možná ani jednoho na několik set dospělých. Pravní manžesltví na truc, to se stává, ale u těch dvou dalších už je problém. Takže lidem okolo se nedivte, nemohou vás po tzomto už považovat za psychicky dospělého a odpovědného člověka a na vás je, abyste PŘEDEVŠÍM SOBĚ a svému synovi ve zbytku života dokázala, že zodpovědná jste a nehrajete se svým životem vabank. Na druhé straně, vy a váš přítel už spolu máte dítě. Takže teď by rozpad vašeho vztahu byl stejně vážný a se stejnými důsledky jako rozvod. Nedělejte si iluze, že vaše dětství by bylo bývalo lepší, kdyby se vaši rodiče rozešli o mnoho dříve, jak píšete. Chápu, že jste se doma nenaučila, jak v manželství zvládat konflikty, aniž by se házelo talíři, kříčelo, gamblilo, anebo rychle rozvádělo. Vy jste si odnesla do života: rychle se vdát a když to pak nefunguje, fofrem se rozvést. Nedělejte si žádné iluze, že vaše vzpomínka na domov by byla veselejší, kdybyste pubertu trávila s nevlastním otcem a s nevlastní matkou, anebo s nějakými střídajícími se novými partnery svých rodič. Mohlo to být ještě mnohem horší, než jak jste to měla. Lekce, kterou jste si ze soužití svých rodičů odnesla do života a donedávna uplatňovala, nebyla správná lekce. Ta lekce, kterou byste si ze svého dětství měla odnést, je: máte s přítelem společné dítě, a proto je teď potřeba udělat všechno, co oba umíte, pro to, abyste mu udrželi klidný domov s oběma biologickými rodiči. Ať už s oddacím listem, nebo bez.
Možná jste "magnet" na divný týpky. Když pominu možnost, že Vy sama jste divný týpek, tak aspoň požádejte někoho jehož úsudku věříte, aby Vám řekl, co si myslí o Vašem nastávajícím :-)
Připomíná mi to příběh o chlapci, který neustále křičel "hoří" i když nehořelo.. Pak se divil, že křičí "hoří", když hoří a nikdo nereaguje.. :) A teda za mě.. vymýšlet čtvrtý svatební dar?? Klidně ať si plánuje cestu na Měsíc, už by mě to taky netankovalo :)
Čekala jsem, že je pisatelce 60+ a nesouhlasí její dospělé děti. Ale když už mezi nimi došlo k mnohem vážnější věci, jako je narození dítěte, tak svatbu chápu jako logický krok. Já to celkově vidím tak, že hlavně v dnešní době, pokud není dítě nebo není už v plánu, proč se vdávat/ženit, ale v momentu, kdy dítě je, tak proč nebýt kompletní rodinou se vším všudy včetně stejných příjmení ? A když to ještě vezmu z té strany, že pro okolí je v pořádku žít se čtvrtým mužem v životě, ale svatba už ne ? :-) Takže vlastně by měl člověk vláčet po zbytek života svoje předchozí chyby a unáhlenosti a dát košem člověku, se kterým mám dítě a chci s ním žít a to jen proto, že ne úplně všichni z okolí jsou nadšeni ? :-) No já bych ten čtvrtý rozvod riskla....
Jestliže jste s partnerem už pět let a teď máte spolu i dítě,věřím, že to není zbrklé a neuvážené rozhodnutí.Ale čtyři svadby je opravdu jen dost a velké nadšení okolí se vážně čekat nedá. Ale je to Vaše rozhodnutí, tak se vdejte . Jsou i horší problémy.
Katerino, na okoli neberte ohled, ridte se podle vlastniho rozumu! Ja jsem se vdavala az ve triceti a priznam se, ze to, co pro me problem nebyl, resili vsichni okolo. Hned po svatbe zase resili, kdy budu mit dite a kdyz se narodilo, okamzite se ptali, kdy budu mit druhe!! Takze okoli neustale potrebuje nejakou zivnou latku, aby melo co resit. Jenze je to vas zivot a vase rozhodnuti, takze na okoli neberte zadny ohled. Konecne: vzdyt jde o neco krasneho, o zalozeni rodiny!
Sice úplně nechápu potřebu některých žen se neustále vdávat, ale určitě by mi bylo jedno, co si myslí ostatní.
Spousta žen v dnešní době používá vdávání jako způsob ekonomického zajištění. Vdají se, rozvedou, dostanou velké vyrovnání a když peníze dojdou, vdají se znovu, tak proč ne. Svatba je dnes především ekonomická záležitost, pouze si na to lidé ještě nezvykli.
Svatba má své kouzlo - krásné šaty, střevíčky, účes, hostina... a to, že jsou spolu pět let ještě neznamená, že to aspoň těch dalších pět let vydrží. Mám něco podobného ve svém sousedství - pán ve 42 letech potřetí ženatý, v každém manželství dítě, které ztěžka dovychoval do první třídy, nikdy pořádně nepracoval (žije z příspěvků bohatých rodičů), chová se jako bohém...na to asi ty slečny naletí a když už jsou těhotné, tak se vdají. No a už pokukuje po nějaké nové lásce (to vlastně dělá celý dospělý život, tedy pokud je vůbec dospělý)...
Si nemyslím že je magnet na divný chlapy. Nejspíš je blbá, naivní ona . Hloupoučká Kateřino, vy*er se..na to!
Proč hned tolik negativního? Má někoho, s kým je šťastná, mají malé dítě, chtějí se vzít a vztah posvětit i hromádkou úředních papírů. Co je komu po tom, jestli je to poprvé nebo podesáté? Chce to po někom zaplatit? Nejspíš ne. Dává někomu nůž na krk, že musí přinést svatební dar? Nejspíš taky ne. Kromě toho, být mojí kamarádkou, tak jí klidně přijdu i na tu desátou svatbu, pokud si ji bude přát a mě pozve. Spíše bych se zamyslela nad tím, proč se v 41 letech vůbec zamýšlí nad tím, co si kdo myslí. Nikdo z těch kritiků s vámi žít nebude, že jo, tak proč se tím vůbec trápit? Hele, mě na svatbu nepřišel ani vlastní bratr, protože nesouhlasil s tím, že jsem se vdávala za a) po třicítce (buď MLADÁ, nebo vůbec) a už vůbec nesouhlasil s tím, že jsem se vdávala hodně těhotná. :D A ačkoliv je má rodina, bylo mi to fuk. Nikdo z nás není zodpovědný za nikoho svéprávného. Takže, ať si kdokoliv myslí cokoliv. Jestli se Vy, paní, chcete vdávat, tak do toho praštěte klidně počtvrté. Záležet by vám mělo na třech lidech: na vás samotné, na vašem muži a hlavně na rozzářených očkách vašeho společného potomka. O tyhle tři lidi totiž jde a to výhradně :-). A přestaňte řešit blbosti, jako kdo se na vás škaredě dívá a kdo vás kritizuje. Není vám 14.
Ely, lip bych to nenapsala!
Dejte si otázku. Proč mě mají za blázna? Je to Váš život. A klidně udělejte, co uznáte za vhodné. Musím se Vás zastat. Neměla jste v životě štěstí. Prostě to nevyšlo. Nechte ty kecálky být.....
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.