Jen malé procento našich obyvatel pravidelně nakupuje biopotraviny. Znamená to, že ti ostatní hazardují se svým zdravím, ne-li rovnou životem?

Biopotraviny mají svá pozitiva, ale také své nevýhody. Jedním z pozitiv biopotravin je šetrnější přístup k životnímu prostředí při výrobě. Absence používání chemických prostředků ochrany rostlin ale může přinášet také určitá rizika, způsobená větším výskytem škůdců či chorob napadajících plodiny právě proto, že nejsou chemicky ošetřeny.

Biopotraviny si sice zachovávají přirozenou chuť, barvu i vůni, problémem však zůstává většinou menší velikost, horší vzhled produktů co se týče barvy a lesku a také např. častější strupovitost či rychleji se objevující hniloba.

Jinými slovy, stále jen měníme něco za něco. Vzdáme se umělých chemických postřiků například u ovoce a zeleniny, smíříme se s jejich horším vzhledem a k tomu ještě riskujeme, že se v nich pomnoží škodlivé mikroorganismy víc, než je člověku zdrávo.

 

Biopotraviny nejsou zdravější než ty „nebio“

Biopotraviny však mají pro spotřebitele ještě jednu, a to výrazně podstatnější nevýhodu. Ve srovnání s nebio-produkcí bývají i několikanásobně dražší. I s tím bychom se jistě rádi smířili, kdyby tímto způsobem vznikala například bezcholesterolová vejce anebo bůček light. Bohužel. Biopotraviny nejsou pro člověka zdravější jen proto, že se chlubí onou předponou bio. Tzv. biouherák má co do obsahu třeba tuků, ale i všeho ostatního, stejné složení jako uherák obyčejný, jenom surovina na jeho výrobu pochází z biochovu. A vejce od bioslepic mají nežádoucího cholesterolu dokonce víc, než ta „normální“. Domnívat se tedy, že pro významné zvýšení kvality stravování postačí nebiopotraviny nahradit bioprodukty, je zcela mylné. Základem správného stravování je pestrá vyvážená strava, která by měla být rozdělená do pravidelných denních dávek. Pouze tak dodá organizmu dostatek všech potřebných živin a dalších důležitých látek ve vhodném poměru potřebném pro jeho správné fungování. Takže ani jídelníček složený výhradně z biopotravin nemusí být nutně o nic zdravější, než ten obyčejný. Navíc ne všechny potraviny již existují v tzv. biokvalitě.

Nepodléhat tlaku reklamy a módě

Pod tlakem reklamy či „módní vlny“ mohou spotřebitelé, zejména ženy a matky, které obvykle odpovídají za nákup potravin pro domácnost, podlehnout výčitkám svědomí, že nekupují pro rodinu dost biovýrobků, případně podléhat frustraci z toho, že nemají na nákup jen a jen biopotravin v rodinném rozpočtu dostatek finančních prostředků. Zbytečně. Ani když za celý svůj život nevymění obyčejnou potravinu za její bionáhradu, určitě to neznamená, že se stravují méně zdravě anebo že dokonce pomalu otravují sebe a své blízké.

Jak se poznají biopotraviny?

Pocházejí z tzv. ekologického zemědělství, které se řídí těmito zásadami:

• zvířata jsou chována přirozenými způsoby s možností výběhu nebo pastvy, neuvazují se;

• zakázány jsou hormonální přípravky, růstové hormony a preventivní používání antibiotik;

• hnojí se jen kompostem a hnojem, nepoužívají se průmyslová hnojiva a pesticidy;

• při pěstování se nepoužívají geneticky modifikované organizmy (GMO);

• zachovává se čistota půdy a kvalita podzemních i povrchových vod;

• produkty jsou označeny ochrannou známkou BIO

a biopotraviny samotné potom

• neobsahují syntetická barviva, aromatické a konzervační látky, ochucovadla, emulgátory a další cizorodé přísady;

• při jejich výrobě se nepoužívají nepovolené postupy (například ionizační záření, ztužování tuků vodíkem, bělení).