Často se dočítám, že mužům se do rozdělení prací v domácnosti moc nechce. Něco na tom asi opravdu bude, protože s novým partnerem se dostala tahle problematika i ke mně domů. Jsme spolu rok, ale chtěli jsme si už vyzkoušet společné bydlení. Tak jsme se sestěhovali do podnájmu, který jsme si společně našli. Když jsme spolu jen randili, samozřejmě jsme mluvívali o tom, jak se kdo staví k péči o domácnost. Nikdy od partnera nepřišla odpověď, která by mě neuspokojila. Z jeho postojů a mluvení vyplývalo, že je z domu zvyklý přiložit ruku k jakémukoliv dílu a že naprosto chápe, že v domácnosti se musí zapojit oba. No, realita se ale od řečí pořádně liší.

Když jsme se nastěhovali, opravdu to nějakou chvilku klapalo krásně. Stěhoval, opravoval, vylepšoval jako divý, bez pobízení. On pracuje, já pracuju. On obědvá v práci, já si krabičkuju jídla na celý den. On to odmítl a hned si tak jídlo vzal pod svou vlastní režii. O víkendu jsme se ve vaření střídali. Stejně tak u pračky, nebo u vysavače. Žádný problém. Ale po nějakém čase jsem začala víc a víc slýchat, že když tolik pomáhá, nemám být z čeho unavená, a tak snad prý bude sex. Nejdřív jsem to považovala za vtípky, které mezi sebou partneři prostě trousí. Navíc, do sexu mě opravdu přítel nutit nemusí. Chemie mezi námi dělá svoje. Jenže chemie je čím dál víc na ústupu právě i kvůli tomu, jak má být něco za něco. S tímto přístupem jsem se v životě nesetkala a byla jsem z něj teda pořádně vyjevená. Když milování odmítnu, začne přítel hned lamentovat nad tím, že to teda nemusel to prádlo věšet. Několikrát jsem ho už upozorňovala, že mi tohle silně vadí a je mi to nepříjemné. Vždycky se jen zasměje a tvrdí, že si přece jen dělá srandu. Mně to tedy srandovní nepřijde ani trochu.

Petra, 28 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

Ilustrační foto: pixabay.com