S mým mužem jsme plus mínus pár dní stejně staří. Kolem padesátky už bylo na nás obou znát, že je potřeba se o své zdraví poctivě starat. Já preventivně obíhám doktory a absolvuji veškerá vyšetření, která mám. Poctivě také beru léky, které mi jsou předepsány. Aktivní pohyb ke mně neodmyslitelně patří a celkově se o svou životosprávu starám. Vždycky jsem se starala. Abych právě v oněch padesáti nebyla zhuntovaná a necítila se na sto. Můj muž však jde úplně opačným směrem a dělá život výrazně těžším nejen sobě, ale i mně.
Manžel nikdy nebyl typ člověka, který by vysedával v čekárnách lékařů. To vždy až v těch krajních případech. Jeho otec zemřel na neléčenou rakovinu. Na léčbu se jednoduše vykašlal a svůj život vzdal. Maminka mého manžela již také zemřela. Její tělo už jednou nezvládlo ty celoživotně přecházené a neléčené chřipky i angíny. A tak není těžké odtušit, z čeho postoj k nemocem a jejich léčbě, u mého muže pramení. To všechno si dohromady dát dokážu, ale to, že můj manžel nevidí, jak nám svou tvrdohlavostí v tomto ohledu přitěžuje oběma, to nechápu. Jinak se člověk cítí ve dvaceti a jinak samozřejmě v pět a padesáti. V pět a padesáti už je vše dvakrát těžší, i když ne třeba tak těžké, jako v šedesáti a výše. Ale i tak je nezodpovědné nebrat léky, které mu doktor předepsal, notabene, když mu očividně pomáhaly.
Můj muž má jediný úkol. Brát každý den prášky na tlak. Ale občas zapomene, jindy si nové nevyzvedne, a když do něj hučím dlouho, uraženě se na ně vykašle úplně. Za následek to má pak to, že ho čas od času doma sbírám z podlahy, protože omdlévá. Většinu času, který bychom nějak hezky mohli trávit spolu, prospí. Také čerpá hodně dovolené, protože bez léků svou práci kuchaře taky nezvládá tak obstojně, jako s nimi a už se to veze. Tu a tam se mu v práci zatočí hlava, začne mu být špatně, je malátný a takového spolupracovníka plně nevyužijete. Takže muže pošlou domů, nebo ještě lépe, k doktorovi. K němu ale samozřejmě nejde. Můžu vyhrožovat, prosit, brečet, všechno je marné. Když mu sečítám všechny negativní dopady, které jeho chování má, vždy mě odbude s tím, že přeháním. Díru do hlavy mu může vymluvit i náš syn, ale i tahle praktika je zatím bez úspěchu.
Kateřina, 55 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Nedávno zemřel můj kamarád, 57 let. Dva bratři rok od sebe, oba na tom byli s tlakem zhruba stejně (vysoký), jeden léky svědomitě bere, druhý na to kašlal stejným stylem, jako asi váš manžel. Léky bral nepravidelně, někdy několik dní žádné. Dostal infarkt, zemřel na místě. Na ulici, našli ho pozdě. Tak hodný člověk. Máte dvě možnosti, ale hádky s manželem mezi nimi nejsou. Stres z hádek nepomůže ani jednomu z vás - tlaku vašeho manžela naopak přihorší. Varianta 1 (pokud jste ráda, že žijete s manželem): přinesete manželovi vždy ve správný čas lék na talířku, bez hádek, jako sestřička v nemocnici, a on ho spolkne a budete mu zařizovat předepsání další dávky (to dnes s ireceptem jde snadno, i když recept přijde na telefon manželovi (no, popravdě, přijde na ten telefon, jehož číslo manžel zadá svému lékaři do systému, takže když bude souhlasit s vašim číslem, bude irecept chodit vám.) Kašlete na to, že by měl sám nést odpovědnost za sebe. Samozřejmě by měl, ale on si asi na léky nevzpomene, anebo má přímo psychický blok připustit si, že není stoprocentně zdravý jako ve třiceti. Druhá varianta: smiřte se s tím, že vám odejde brzy, a vyrovnejte se s tím S neléčeným, nebo nedbale léčeným, vysokým tlakem to jeho srdce do 80 nevydrží.
Zkuste léčbu šokem. Připravit setkání s notářem a nutit muže sepsat závěť :) a zdůvodněte to suše tím, že vzhledem k tomu, že za pár měsíců bude čichat ke kytkám zespodu, chcete mít formální věci vyřešené. Tuto metodu jsem zažila v širším okruhu kamarádů, kdy takto šokově nastoupila manželka na svého muže, který po zjištění raka prostaty se celý podělal a odmítal léčbu s tím, že silní chlapi nemocní nebývají a na něho dole už nikdo cizí sahat nebude.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.