Když jsem se svým manželem poznala, bylo ihned znát, že vyrůstal jen s maminkou. Maminka ho rozmazlovala, jak jen mohla. A taky rozmazlila. Když jsem toho kluka poznala, byl to mamánek jako vyšitý a sám si, s nadsázkou řečeno, neuměl zavázat snad ani boty. Ale imponoval mi. I přes své nedokonalosti a mamánkovské manýry. Zamilovala jsem se až po uši. Úplně stejně ho miluju i dnes. Vím, že i on mě. Ale ty jeho staré nešvary se znovu začínají objevovat.
Velmi brzy jsme spolu začali bydlet. Takže jsme se poznali každým coulem. A také jsem měla spoustu času ho postupně odnaučovat, že žena je služka, jak byl zvyklý od maminky. Já mám jeho maminku strašně ráda a mockrát jsme spolu o tom mluvily. Ona sama si vždycky povzdechla nad tím, že v tomhle udělala chybu. Snažila se mu vynahradit otce a takto to dopadlo. Snažila jsem se ze všech sil, aby odvyknul veškerému servisu. On pracoval, já jsem pracovala. Proč tedy každý den jiné teplé jídlo, když jsme měli oba možnost se stravovat v zaměstnání? Tehdy přivyknul rychle a nebyl žádný velký problém. Párkrát to na mě teda zkusil, ale když nepochodil, dožadování se teplých večeří ustalo. Než jsme měli děti.
Na mateřské jsem byla zvyklá držet chod domácnosti pevně v rukou a muži jsem ledasco odpustila. Neřešila jsem banality jako nevynesený koš, nebo prádlo u pračky, místo v prádelním koši. Děti jsme měli hodné, byly zvyklé dělat vše se mnou, tak jsem neměla žádný problém uklidit a denně uvařit něco jiného. Už jsem vařila pro děti, pro sebe, tak samozřejmě i pro muže. Byl šťastný, očividně. V práci se tak stravovat přestal. Proč taky, když jídlo doma měl. Jeho dávný návyk se opět probudil k životu. A já to v něm zřejmě těch sedm let posilovala.
Teď se vracím do práce a hned je problém. Už mě stihl několikrát upozornit, že teplé jídlo snad bude i dál. K tomu každý den jiné, protože můj manžel by v životě dvakrát totéž jídlo nejedl. Rezolutně jsem odmítla a vyjmenovala mu všechny své nové povinnosti a reorganizaci. Ihned jsem ho jedním šmahem seznámila i s tím, že se bude muset více zapojit. No, hezky zlenivěl po tu dobu, co jsem byla doma.
Určitě na tom nesu velký podíl viny. Hlavně tím, že jsem nepředvídala. Ale kolik dusného ovzduší se dokáže dnes a denně vytvořit kvůli hloupému stravování, to by mě snad nenapadlo.
Ema, 37 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Hm. Změnil se denní režim rodiny, změní se i večeře. Snad se může najíst v práci. A jestli chce pokaždé jiné jídlo, můžete se střídat při vaření.
On chce, ty nechceš :-) Řešení je jednoduché, ať si uvaří. Když můžeš ty, může i on.
Ještě jedno řešení by bylo k mání. Pokud uvaříte, manžel umyje veškeré nádobí. Jinak Vám věřím, že se to nedá stihnout. I přesto znám paní, která jen vaří, peče, smaží. Ale je to prostě její koníček a dělala to vždycky. Vím, že ji to baví. Ale to už je na každém, jak to má doma zavedené. U nás doma, mě někdy zastoupí manžel. Vaří rád a doslova se v tom vyžívá a já jsem ráda, chutná mi dvojnásob. Můžu si odpočinout nebo jít ven a moc si to užívám.
Kdykoliv něco takového čtu, tak jsem vždy více a více vděčná za svého samostatného, nerozmazleného a schopného manžela :D. Tak řešení je tady asi nasnadě :D. Manžel nechce papat dvakrát stejné jídlo? No, tak to bude mít asi hlad, no.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.