Manžel pochází z rodiny, kde se rodili samí kluci. Můj muž má dva bratry. Stejně tak jeho otec měl dva bratry a dědeček dokonce čtyři. Bratři mého muže, který je nejmladší, už mají své rodiny a ani trochu mě nepřekvapilo, že se zase narodili chlapci. Až my s mužem jsme z těch klučičích zajetých kolejí vybočili. Narodila se nám holčička. Když jsme se v těhotenství pohlaví naší dcerky dozvěděli, byli jsme šťastní. Manžel byl zaskočený a ostatní členové rodiny si z toho trošku dělali legraci, ale nic fatálního. Všichni jsme se moc těšili. Včetně mého manžela.
Když byla dcera úplně malinká, tak se samozřejmě žádné ambice na klučičí výchovu u mého muže neprojevovaly. Jistě, trošku jsme se popichovali ohledně barvy oblečení, kočárku, výbavy celkově, ale to jsme snadno vyřešili už v těhotenství. Celkem bez problémů jsme se shodli. Když pak ale malá začala vnímat a později i komunikovat, jako by muži bylo opravdu líto, že se nenarodil chlapec. Čím dál častěji ji vnucoval spíš míče a autodráhy, než že by ji podporoval v panenkách. Ano, jsou to takové ty nejčastěji řečené atributy, na kterých ale výchova chlapců a dívek nestojí. Spousta chlapců si hraje s panenkami a spousta holek se honí za míčem. Spíš mě znepokojuje ta manželova tvrdost. Dcerka má teď devět let a začal ji dosti zocelovat. Pokaždé k tomu má i komentáře, že nejvyšší čas přitvrdit. Že se s ní nikdo v životě nebude mazlit jen proto, že je holka. Musím uznat, že muž na dceru nikdy nevztáhl ruku a nikdy snad nedostala ani přes zadek. Já jsem doma ta benevolentnější, ale někdy se mi zdá, že muž opravdu moc po chlapci toužil a teď má dcera galeje, který by snad ani ten kluk neměl. Povinnosti, řád, sport, žádné flákání.
Když jsme o tom s mužem hovořili, vždycky dost uvěřitelně mluvil o tom, že vše dělá pouze v jejím zájmu, aby se později v životě neztratila. Je fakt, že já jsem měkká a dcerka umí být pěkný raubíř, ale občas to můj muž přehání. Zatím to vypadá, že se dcera nebude smět malovat, vlásky má také nakrátko, což byl ale, pravda, její výběr a nejpohodlnější jí je vytahané oblečení. Paradoxně je tatínek její miláček a i přes jeho tvrdost si rozumí, ale já se obávám, že později bude mít dcerka problém, přivyknout hezkým ženským věcem. Vůbec si nejsem jistá, jestli ženskost jako taková může v pozdějším věku naplno propuknout, když tatínek ji zatím vede jako kluka.
Markéta, 40 let
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Markéto, dovolte mi dvě otázky (bez odpovědi, vím): 1. Další díte jste něchtěli? Možná chtěli a nepodařilo se. Další dítě by asi byl kluk a to, co teď vnímáte jako problém, by se zredukovalo. Dcera by nebyla jedináček a manžel by měl menší potřebu jejím jedináčkovství a raubířství postavit mantinely (asi oprávněně), a navíc manžel by měl svého kluka a nejspíš by časem ocenil radosr z párku dětí. 2. Proč myslíte, že podstatou životního štěstí, radosti, naplnění je "přivyknout hezkým ženským věcem"? Pro vás možná, ale není to všeobecné. Podstatní je, aby vaše dcera byla zdravá, šťastná, spokojená, vyrovnaná, s radostí ze života. Podle toho , co píšete, taková teď je a s takovým pocitem vyrůstá. Píšete, že tatínek je její miláček, i když ji vychovává (podle vás) tvrdě. To je ideální, ne? Má mantinety, ví, že život se netočí podle ní, a přitom je šťastná. Muži samozřejmě mají rádi ženskost, ale ženskost není v make-upu, oblečení, nebo hobby v nakupování módy a klábosení u kafíčka. Jestl z vaší dcery vyroste spontánní, veselá,přirozená a šťastná žena se sportovním založením, bude ženská a atraktivní pro tolik dnešních mladých mužů, že je možná tatínek ještě bude odhánět lyžařskou nebo golfovou holí :).
To všechno jsou liché obavy. Já sama jsem byla mezi ostatníma holkama tak trochu mimo - zatímco ony kupovaly holčičí časáky, já běhala po lese, lezla po stromech a hrála šiškovanou s ostatními stejně založenými dětmi. Všechny čistě "ženské" zájmy přišly tak nějak časem - až v dospělosti. První make-up jsem si pořídila až někdy kolem 25 let a při občasném třídění kosmetiky musím přiznat, že se to od té doby trošku zvrtlo..... Mám ráda hezké kabelky, botičky, šperky.... Nicméně pořád jsem schopná si správně vybrat i krosnu a pořádný pohory. Nechte svou dceru růst bez toho, aniž byste jí předkládala vžité seteotypy - ona to zvládne a bude mít věci v hlavě více srovnané. Čím více věcí si vyzkouší a nebude při tom koukat na to, co je a co není vhodné, či očekávané, tím lepší člověk z ní bude.
Souhlasím s eMaR a měla jsem to hodně podobně. Když mi bylo 9 chodila jsem v klučičím oblečení s krátkými vlasy a nejvíc mě bavila "klučičí zábava", např. tréninky bojového umění teakwondo. V pubertě se to trochu zneutralizovalo a sice ze mě nebyla klasická slečna, která by řešila šminky a šatičky, ale už jsem si aspoň nechala narůst delší vlasy :-). Teď kolem 30ky se ve mě "ženskost" probudila se vším všudy a ráda si občas koupím hezké šaty, make-up a chci se cítit hezky a žensky. Nějak jsem k tomu dospěla přirozeně a jsem spokojená. Zároveň ale ráda vzpomínám na dětská léta, kdy jsem si užila spoustu zábavy a dobrodružství v převážně klučičím kolektivu a zároveň drsný dril na trénincích teakwonda. Myslím, že v dnešním pohledu by tréninky klidně mohly být brané jako týrání dětí (doslova to byly krev, pot a slzy), ale zocelilo mě to po psychické i fyzické stránce a naučilo, že když něco chci, je třeba zatnout zuby a vydržet. Zároveň to ale neohrozilo mé ženství v budoucnu. Pokud je tedy Vaše dcera takto spokojená, tak to neřeště. Problém by podle mě byl jen v případě, kdy by se táty začala bát, odmítala ho apod. Takto si myslím, že se opravdu neděje nic špatného.
Milá Markéto, Souhlasím s ostatními, také jsem byla ostřihaná na krátko, nosila jsem vytahané svetry a trocha té tvrdosti člověk taky přežije. Lezla jsem po stromech, jezdila na kole,... Navíc já vždy byla proti ostatním děvčatům vyšší a pletli si mně s klukem. Sice jsem z toho nadšená nebyla, že si mně pletli, ale na druhou stranu mně osobně to trochu víc pomohlo v identifikaci, že jsem a chci zůstat žena. Spíš mi vadilo, že mamka mi vyčítala, že se neumím správně obléct, že to se k sobě nehodí, že to se nenosí...Jako kdyby byla módní expert. A takové ty věci jako naučit se vaření jsem taky v klidu stihla...
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.