Můj manžel byl vždycky ten typ člověka, který se technologiím nebránil. To, že si rozumí s technologiemi, pro mě není nic nového. Ale to, co můj muž předvádí poslední dobou, je příšerné. Bez telefonu se absolutně nehne. Jde o závislost jako vyšitou, ale on mi bude pořád tvrdit, že je všechno v pořádku. Jenže ono není. Nevím, jestli jsem spíš zoufalá, nebo vzteklá. Nechápu, jak dospělý člověk, táta od rodiny, může propadnout tak směšné závislosti, jako je ta na mobilním telefonu.
U nás nejde o žádnou nevěru, o žádné tajné sms pípající ve tři ráno, o schovávání se s mobilem na záchodě a o žádné podezřelé chování, nic takového. Jde úplně obyčejně o mor dnešní doby. Závislost na sociálních sítích, potřeba být stále online, vidět každý nesmysl a být v permanentním kontaktu s každou hloupostí, která se ve virtuálním světě objeví. Videa, vtipy, obrázky, posty, informace. Já, se svým tlačítkovým mobilem vůbec nechápu tenhle fenomén a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Mám ráda ten opravdový život, ale můj manžel je jiného ražení. Telefon mu přirostl k ruce. Zní to směšně, ale kvůli této závislosti jde všechno šupem z kopce. Naše dvě menší děti manžela samozřejmě napodobují a horko těžko je od mobilů odháním. Vznikají kvůli tomu neustálé rozepře a hádky. Mému muži se zdá, že situaci zveličuju a mně se zase naopak zdá, že on ji zlehčuje. S mobilem vstává, usíná, hledí do něj, když někam jdeme, když na něj mluvím, když na něj mluví děti i když společně obědváme. Nedokáže ho prostě jen tak někde nechat ležet a chvilku se mu nevěnovat. Ty neustálé rozbroje kvůli mobilu mě strašně unavují. Manžel začal strašně zapomínat, všechno mu musím opakovat pětkrát, soustředěnost je u něj na nule, protože mě samozřejmě pořádně neposlouchá, když hledí do obrazovky mobilu a věnuje se jiným věcem. Promítá se to do všeho. Do mluvení, do intimního života (než muž kolikrát odloží článek na mobilu, já usínám), do dělení domácnosti i do péče o děti. Mám neblahý pocit, že se můj manžel pohybuje na tenkém ledě a čím dál víc uvažuji o odborné pomoci. Dokud si ale sám nepřizná, že je i závislost na mobilu je skutečný problém, odborníkem se můžu ohánět jak chci.
Zuzana, 38 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Problém, psychická choroba vašeho manžela má svůj název, netolismus. Váš manžel neužívá fyzickou drogu, ale virtuální (připojení k internetu a sociálním sítím, na spojení s nimiž už je závislý). Důsledky může mít stejné jako jakákoliv jiná závislost: rozpad vašich vztahů, rtozpad rodiny, rostoucí chyby, zpoždění apod. v práci, opuštění všech volnočasových aktivit, ztráta zájmu o děti atd. Nevím, jestli jsou v ČR specializovaná pracoviště na léčbu této závislosti. Např. za Atlantikem je nárůst pacientů léčících se z této závislosti rychlejší než u drog. Je to ale dlouhá léčba, od několika měsíců až po roky. Možná by se toho ujalo kterékoliv dobré psychiatrické zařízení zaměřené na léčbu závislosti. Jak ale správně píšete, dokud si váš manžel nebude vědom problému a nebude se chtít léčit, nezvládnete s ním nic. Začít asi musíte s tím, že většina závislostí nevznikla z ničeho nic. Kdyby váš manžel necítil v životě jakési prázdno, které mu vyplnilo tlachání nebo předvádění se na sociálních sítích, věnoval by se více vám, dětem a práci, než sociálním sítím. Možná trpí pocitem nedostatečného uznání doma nebo v práci. Možná mu zábava s dětmi a manželkou není dost zajímavá. Možná si s vámi dobře nepopovídá a hledá inspirativnější společnost. Možná jste ho příliš držela doma a on si místo party kamarádů na fotbale, tenise nebo v hospodě našel tohle. (Neobviňuji, jen uvádím příklady možných důvodů.) Možná si nedokázal si najít koníček, nebo jste koníček jiný než sociální sítě netolerovala. Možná zažívá bossing nebo šikanu v práci, cítí se méněcenný, nedoceněný a kompenzuje si to jinde. Někde nějaké prázdno nebo nespokojenost v jeho životě byla a on si ji nahradil exhibicí na sociálních sítích. Ovšem nevíme, co tam dělá. Tedy, vy píšete, že o žádnou nevěru, bokovky, ukájení při pornu nejde. Jak to víte? Lezete mu do komunikace? Možná o něco takového jde, třeba chatuje a posílá si obrázky s anonymními bokovkami, které mu přinášejí do života adrenalin, povzbuzení libida, anebo doping ega, které postrádal. Každopádně je to špatně, každá závislost je špatně a bude mít čím dál horší následky. Zkuste co nejupřímněji zkoumat, co mu v životě scházelo. Nedoceňenost, život na vedlejší koleji, rutina, nuda, zevšednění, postupné odcizení, nedocenění, nebo dokonce podpantofláctví doma, anebo nespokojenost v práci jsou hlavní potenciální vyníci. Zkuste s manželem (ne vy sama) sestavit tak zajímavý, nevšední program na dva tři víkendy za sebou, že si na telefon ani nevzpomene. Nebo na dovolenou na horách, kde není signál, a v chatě, kde není připojení. Ideální jsou také plavby na těch obřích lodích (např. Costa), kde připojení na internet je tak obrovsky drahé, že bez něj váš muž prostě pár dní vydrží. Doma se také domluvte na jiném rozdělení povinností, aby váš muž neměl na věčné koukání na obrazovku čas. Když to nezabere, zvolte opačný přístup. Budete si muset vyzkoušet, jestli byste svůj život zvládla sama (ale dál s manželovým přispíváním na domácnost). nenadávejte mu za telefon, ale zařiďte si svůj program podle sebe. Vymyslete zajímavé aktivity pro sebe a děti a věnujte se jim bez manžela. Změňte vizáž. začněte chodit třeba na jógu, v té době ať váš muž dělá s dětmi úkoly. Naplánujte si dovolenou s dětmi bez manžela. Když mu ani po tom všem nepřijde líto, že kvůli sociálním sítím ztrácí rodinu, máte smůlu, pak už je na místě položit mu na stůl rozvodové papíry. Poslední kapka, aby se vzpamatoval a šel se léčit. Soudy obvykle se rozvody osob chorobně závislých nedělají cavyky.
Viníci, samozřejmě. Omluva.
Pomohlo by neprat, nevařit, nestarat se, nemít sex? :) Když se s ním nedá mluvit, tak co tak dělat, že tam prostě není? :) Svému telefonu taky nevaříte, že?
Až dnešní pohled na novinový titulek rozhovoru s Andrejem Drbohlavem v jiném médiu mi připomněl, že on se i netolismi vlastně věnuje, ale u dětí. Proto jsem na to na první dobrou nepomyslela. Andrej Drbohlav je úžasný člověk, opravdu. Kdybych měla v blízkém okolí dítě se závislostí nebo nějakými psychickými problémy, určitě bych v první řadě hledala jeho radu. Vy to časem můžete potřebovat u svých dětí, pokud mají v závislém otci takový vzor. . Váš manžel už věku jeho typických klientů odrostl, ale AD by pravděpodobně uměl poradit, na koho se obrátit, pokud by váš manžel došel k tomu, že se potřebuje léčit.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.