Kamarádka je normální žena s výučním listem. Žije s mužem, který si zřejmě dost pracně udělal maturitu, a tak si na tom dost zakládá a chlubí se. Ženu považuje za méněcennou, už jenom proto, že ona maturitu nemá.
Všechny doma stále udržuje v neustálém strachu. Starší syn začal chodit do školy. Neučí se špatně, i když žádný genius to není, občas přijde nějaká ta dvojka nebo i trojka. Kamarádka to muži ze strachu z počátku tajila, ale nakonec to vždy vylezlo na povrch a zase byly uplakané scény.
Mají dvě dětmi 7 a 3 roky, když se v domě, kde bydlíněco ušpiní, poškrábne, nebo jinak poškodí, je z toho scéna, slzy, řve se a všichni se hlavy rodiny zase bojí.
On ji udržuje v neustálém strachu, aby zase něco nevyvedla. Ona tak má stále slzy na krajíčku. On v domě působí jako pán tvorstva, má vždycky pravdu, nesmí se mu nic říct, neb by se urazil a nemluvil. (Což by podle mě bylo ideální.) Stále jí vyčítá, že starší syn je „blbej" po ní. Když se s ním má učit on, jenom na něj řve, že je blbej. Kluk se ho bojí, jsou to nervy.
Kdyby se mu opovážila v něčem odporovat nebo napadnout jeho názor, řekne jí, že jí dá „přes hubu". Když se naštve, nemluví s nikým, potom se zase udobří, chvilku vládne idylka ,a když to už začíná vypadat nadějně – bum, prásk, zase se kvůli něčemu naštve a všichni kolem něj chodí po špičkách.
Včera mi dokonce donesla ukázat seznam, který jí mužík napsal, kde má úkoly, co má všechno udělat - je to normální? Je to hrozný, sleduji to z povzdálí, a když ubrečená kamarádka vypráví, co se u nich děje, fakt nevím, co jí poradit.
Jediné rozumné řešení je, aby s dětmi odešla, ale nemají kam, peníze taky ne, takže to asi bude snášet na doživotí. Taky se mi tak trochu zdá, že je s tím snad smířená a že odejít ani nechce.
Je to domácí násilí???
námět: čtenářka Věrka, redakčně upraveno
Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními?
Napište nám do redakce na info@babinet.cz.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Ano, je to domácí násilí v čisté podobě. I psychické násilí je násilí, často nebezpečnější než fyzické, důsledky se ve většině případů hůře léčí. Její muž vaši kamarádku psychicky zničí, pokud ona něco neudělá rychle. Sama vidíte, že se to už děje. Zničí i děti. Pomožte své kamarádce obrátit se na Bílý kruh bezpečí (nonstop telefonická služba, nebo bkb*cz), nebo Linku bezpečí (linka-bezpečí*cz, tel. 116 006 také nonstop, zdarma), anebo je kontaktujte sama.
Slušnej dеbil :-) Potřeboval by pořádně seřvat místo chození po špičkách, ale toho ta kamarádka zjevně není schopná, takže jedině odejít. Týrání to samozřejmě je, ale i kdyby nebylo, normálně žít se tam nedá.
Ano, je to kretén a ano, je to domácí násilí. Ať to kamarádka řeší s policajty a příslušnými institucemi, než začne dávat "přes hubu" jí i dětem. Nejspíš nechce, aby ze synka vyrostl stejný debil, jako je jeho otec.
Policii ať určitě NEkontaktujte dříve, než se poradí s některou z výše uvedených institucí na postupu!!! Tam sedí profesionálové specializovaní na její situaci a poradí ji, jak postupovat, aby si pomohla a neublížila. U fyzického týrání je vidět zdravotní následek (zlomená končetina, monokl, jiné fyzické stopy) a v takovém případě je dnes už policie na institut vykázání ze společného obydlí dobře trénovaná, snad napříč republikou. U psychického týrání, pokud vaše kamarádka nemá v rukou evidenci (nahrávky, uložené písemné výhrůžky) o vážném zastrašování a vydírání, je postup méně přímočarý, jak asi bude patrné ze znění úvodních odstavců příslušného §44 Zákona o Policii ČR. "(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti. (2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu 12) v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu."... Pokud tedy dojde na fyzický útok s viditelnou evidencí, kontaktujte policii rovnou. Pokud jde primárně o psychický teror, výhrůžky, zastrašování, ponižování, řešit je to také nutné, ale na postupu se nejdříve poraďte s odborníky. Každopádně ať toto soužití ukončí, a to co nejdříve.
Tento příběh jsem už tady určitě jednou četla.
Já jsem něco podobného zažila v prvním manželství. Prosím, zatím nic nepodnikejte. Bez peněz nic nezmůžete. Upněte se na své děti.....
Věřím Damián, že v době, kdy domácí násilí zažila, nezmohla ve společnosti, která domácí násilí považovala za tabu, nic. Z jiných příspěvků Damián ale předpokládám, že to bylo dávno. Dnes je situace opravdu jiná a i když oběti domácího násilí, především když jde o psychický teror, ne fyzické násilí, to vůbec nemají lehké dostat se z takové situace ven (viz nedávná vražda manželky v restauraci v Rychnově střelou do hlavy, když si dovolila se od něho po letech domácího teroru na ní i na dětech odstěhovat), setrvávat v ní je ještě horší. Ať vaše kamarádky myslí na to, co takové prostředí udělá s dětmi a jejich budoucím životem. Právě proto, že to ale není jednoduché se z takové situace dostat, ať se vaše kamarádka (nebo vy) určitě poradí s k tomu určenými linkami pomoci v domácím násilí. Tam se dozví, jaké má možnosti (je jich více) a co k nim bude potřebovat, aby všechno dobře dopadlo pro děti i pro ni. Zavolání policie, nebo nahlášení na policii, může snadno dopadnout tak, že vaše přítelkyně nebude moci pro policii týrání dostatečně zdokumentovat, její muž se před policií bude tvářit jako nejsvatější zachránce národa (to je typické), policii sdělí, že jeho manželka má psychické problémy a trpí bludy ("chlapi, klid, my to zvládnem, to vona dělá") a potom se jí bude mstít. Každopádně rada: upněte se na děti, je správná. Děti nesmějí převzít tátovi vzorce chování a nesmějí si z dětství odnést obrázek, že máma je ta psychicky nemocná, co trpí bludy, a chudák táta s ní má samé trápení. Což se bohužel u malých dětí stává, pokud oběti domácího násilí situaci neřeší.
Oprava hrubky: děti nesmějí převzít tátovY vzorce chování, samozřejmě
Damián, při vší úctě, to je ta nejblbější ráda, co jsem tady kdy četla. Jojo, dostane asi brzo hubě, ale bude fajn, když se upne na děti a nebude nic podnikat. Pro dotyčnou nešťastnou paní z článku: hlavně NIKDY, NIKDY neposlouchejte rady, jako vám dala Damián. Nikdy! A jo, Kolčava pravdu, lepší to řešit prvně odborně a mít nějaké důkazy a teprve pak policie. Hlavně nebuďte ovce a nečekejte, ať dostanete prvních pár do zubů.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.