Naše kamarádka žije šťastným životem. Má dva krásné, zdravé kloučky, svou práci, kterou miluje a manžela, který ji snese modré z nebe. Je to velmi hodná žena, která žije pro svou rodinu a se vší láskou o ni pečuje. Rodinný život ji skutečně naplňuje. Jenže vše není, jak se zdá.
Dohromady je nás šestice kamarádek. Každá máme svou rodinu a často se všichni dohromady stýkáme. Všichni se společně už dlouhá léta známe, stejně tak naše děti i manželé. Jenže v posledních měsících se do naší společné party permanentně vkrádá jedna velká nepříjemnost. Muž oné kamarádky ji podvádí. Shodou okolností ho už snad každý z naší šestice potkal se svou milenkou. Zdá se, že má snahu svůj mimomanželský vztah tajit, ale zrovna perfektně se mu to nedaří. Mezi jeho mužskými přáteli chvíli zapíral, ale pak přiznal barvu. Muži to berou jinak, než my ženy, ale bylo jasné, že si to všichni postupem času vzájemně řekneme. Tak se i stalo, ale začíná se nám to vpíjet do společných kamarádství. Rozděluje nás to všechny na dva tábory. Někdo by to podváděné kamarádce nejradši řekl, a někdo jiný raději tají. Nikdo teď není schopný správně posoudit, co dělat. Říct ji pravdu a udělat ji nešťastnou, nebo zatloukat, dělat jakoby nic a dál ji nechat být za tu podváděnou, ale domněle šťastnou?
Všimla jsem si už, že se tak raději vyhýbáme všichni sobě navzájem, abychom to nemuseli moc řešit. Naši muži se s tím nějak popasovali a nepovažují to za svou věc, takže se do nějakého přiznávání nehrnou. Totéž si myslím i já, ale mám obavy, že nakonec jedna z nás nevydrží a vmete kamarádce pravdu. Nejhorší, nebo snad nejlepší, těžko říct, na tom všem je, že on se k ní opravdu chová moc hezky. Nemá sebemenší důvod jej z něčeho podezírat, nebo si jinak kazit chmurnými myšlenkami svoje domácí štěstí. Být ale v kůži toho, který ví, je strašně nepříjemné. Hazardovat se správným postojem se nám asi nikomu nechce.
Anna, 35 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Ona není "domněle šťastná", ona prostě je šťastná. Jestliže mají doma vše zalité sluncem, měli byste jim to přát a zbytečně neničit rodinu, která funguje.
Souhlas s Palomitou. Domů jim nevidíte. I když její muž by svou ženu, které údajně nosí modré z nebe, neměl diskreditovat tím, že se veřejně vodí s milenkou, a působí tím mj. to, že své ženě štěpí zázemí kamarádek.
Palomita, rodina, která funguje, nemívá může, který šuká bokem. Já bych chtěla mít kamarádku, která by měla koule mi říct, že je můj muž darebák, co doma čeká ťuťuňuňu a ve volném čase ze mě dělá paroháče. A opravuji článek: muž, který své ženě snáší modré z nebe, ji NEpodvádí. Já bych jí to řekla, stejně na to přijde a bude to horší, protože bude vědět, že kamarádky to věděly a nechaly ho tak. Jste na hovno kámošky, když hledáte důvody pro to, neříct jí, že má doma kreténa.
Nemíchejte se do toho. Když jí to řeknete, bude na vás k tomu všemu ještě naštvaná. Prostě mlčte a až se to provalí, hlavně na sebe nepíchněte, že jste to věděly. Já vím, pro ženské težké, ale zkuste to :-)
Ely, na hovno kámoška je ta, která se cpe do věcí, do kterých jí vůbec nic není. Například já to vědět a řešit nechci. Oznámila jsem to i všem svým kamarádkám, aby byly případně ušetřeny daných dilemat. Jestliže jsou kámošky Vašeho ražení, není nic snazšího, než se dotyčné zeptat, zda by to případně chtěla vědět. V minulosti jsem měla určité "tajemství" a když jsem se dotyčné jen tak mezi řečí zeptala a ona odpověděla, že to "tajemství" opravdu radši vědět nechce, neřekla jsem to. Není nic jednoduššího. A život je opravdu pestrý, než aby ho člověk mohl vidět pouze Vaším černobílým pohledem.
To je věc názoru, já bych zase nechtěla kámošky, co by věděly, že mě chlap zahýbá a dělaly, že nic. Vědět, že je kamarádčin manžel zmetek, či zanáší jinde a ona si myslí, jak není úžasný, tak bych riskla i to, že se to obrátí proti mě. Natolik si vážím upřímnosti a pravdomluvnosti. Podat pomocnou ruku a říct jí to jemně a citlivě, a pak nechat na ní, co s tím udělá. Byla bych i připravená na situaci, že o ni přijdu. Jednou jsem v této situaci skoro byla, ale než jsem stačila najít vhodné místo a čas, tak to prasklo, takže jsem byla ušetřena následků. Ale bylo nám lehce přes dvacet, což nejde srovnávat s ženou mezi 30 a 40, kdy jsou ve hře často i děti nebo jejich plánování. možná je to, jak říkáte, černobílé myšlení, ale pro mě je to otázka pravdy a lži a respektu ke kamarádství a neuměla bych se jí pak dívat do očí, když by to prasklo a já bych měla hrát překvapenou. Kromě toho, všichni mí přátelé už roky a roky ví, že jsem člověk pravdomluvný a upřímný, takže lhát a mlžit umím jenom v situacích, kdy jde o velice podstatné věci jako "za pět minut budu připravena vyrazit", zatímco si teprve fénuji vlasy.
Opakuji, stačí se zeptat podváděné, zda by si přála být v takové situaci informována. Pokud řekne, že ne a vy jí to přesto sdělíte, nevím, co si pak představujete pod pojmem "kamarádství". Takhle totiž ulevujete pouze svému vědomí a svědomí, abyste zůstala ta "pravdomluvná". Někdy taky neškodí, když kamarádky umí i naslouchat a neřeší jen samy sebe. Beru to z vlastní zkušenosti. Měla jsem v životě období, kdy jsem nemohla být muži ženou tak, jak by potřeboval. Jinak jsme byli idylický a šťastný pár. Sama jsem mu říkala, že kdyby si našel bokovku, tak mu to vyčítat nebudu, ale rozhodně si to nepřeji vědět a už vůbec to nechci řešit. Nevím, jak to tenkrát dopadlo, ale to poslední o co bych stála, by byla "pravdomluvná" kámoška. Ale nebojte, Vám bych to sdělila okamžitě. ;)
Heheh, tak to musí být super situace, sedět s kámoškou na kafe a zeptat se jí "hele, vím tajemstv o tvém chlapovi, je to blbý, a nevím, jestli to chceš vědět nebo ne, chceš?" Nebo ve chvíli, jak se začnu s někým kamarádit a zeptám se "hele, když se domáknu, že ti tvůj zahýbá a ty to nevíš, mám ti to říct nebo dělat, že o ničem nevím a koukat, jak o ničem nevíš a jseš ve sladké nevědomosti šťastná?" Říkám, věc názoru. Já bych vás za kámošku nechtěla, ale jsem si jistá, že bychom se kamarádit ani nemohly, člověk si hledá lidi s podobnými postoji :). To říkám jako fakt, ne jako urážku. :) Je to individuální, takže já bych to na místě pisatelky řekla. Někdo ne. Svět je v rovnováze.
O nevěře manžela mé kamarádky věděla u nás i poslední babka. Nakonec jí to řekl její táta, že se na to už nemohl dívat. Ona byla ráda, že jí to řekl, na nás se ale nezlobila, řekla ale, že by jí nevadilo kdyby se to dozvěděla od jiných. On se s tou holkou tahal veřejně, stejně jako manžel Anny. V tomto případě bych jí to asi řekla.. Jde o to že ten chlap je slaboch a vlastně na to čeká. Na druhou stranu, proč mu to usnadňovat? Chce být s milenkou viděn, čeká až ho někdo napráská, nebo že ho uvidí Anna sama. Slaboch je to a zbabělec.
Teda, už zas nejste ani tak mladá, abyste byla tak hloupá..... a to si říkáte “kamarádka”? Tak takové jsem poté odstřihla. Jasně, jen ať se pak cítí ještě hůř.... jako totální blbka a trubka - mám to za sebou, takže vím. Až to praskne, a ono to praskne, a vaše kamarádka zjistí, že jste z ní dělali blbce všichni, nejenom ten její blb, to bude fakt veselé... Na koho se bude moct obrátit po tom? Na ty, co jí neřekli pravdu = lhali??? To asi, ne, že? Takže v tom zůstane sama. Snad alespoň fungují její rodiče, páč vy jste k ničemu. Nedokážete si na to udělat vlastní názor? A proč chlapi drží spolu? Protože vám dělají to samé? V partičce bude ještě asi veselo....
Palomita: divně žijete a jsem si jista, že vás vaše životní postoje jednou doženou. Jsem ráda, že nejste má přítelkyně. A raději se jí nikdy nenazývejte.
Oprava: Anna je pisatelka, ne ta podváděná. To asi bylo jasný, jak jsem to myslela:)
Ely, to že si něco neumíte představit, neznamená, že to nejde ;) Ono stačí úplně normálně říct při vhodné příležitosti, "Teď jsem viděla/četla/slyšela.. tuhle situaci. Sama v sobě řeším dilema, jestli bych to chtěla - ne/vědět." Ovšem ve Vašem případě by bylo uvěřitelnější - chci to vědět vždycky, tak si to pamatuj.. no a ona, jako správná kámoška na to snad bude reagovat, ne? A jestli běžně nasloucháte, tak Vám i ona sdělí svůj názor.. Nehledala bych v tom vědu. Hmm co se našeho "kamarádství" týče, myslím, že lidé s rozdílným názorem jsou pro život přínosnější, než věční přitakávači. Rozdílný názor a pohled na svět u mě hned neznamená stopku. Beru, že každý jsme jiný a nijak se mě Vaše "odmítnutí" nedotklo ;)
eMaR, můžete být v klidu, mé ambice jsou úplně někde jinde a Vaši jistotu nesdílím :)
Vy jste strašlivě radikální, Palomito :D. Mít stejné životní postoje a hodnoty, mezi kamarády, ještě není věčné přitakávání. :)) Ale budiž, každý máme nějaké názory. Pisatelce radím, ať to kamarádce řekne. Podváděná aspoň nebude za tu blbku, o jejíž manželovi to všichni věděli a ji litovali, ale nenašla se žádná kámoška, která by měla ty koule jí to říct.
Ely, a z Vás ten liberalismus přímo čiší :D Nicméně Váš názor, dokonce i se stejnými argumenty, jsem měla, když mi bylo náct. Teď už to tak jednoznačně prostě nevidím. Krásný večer a ať se daří :)
Existuje starobylý, věkem ověřený a stále platný Sokratův test na to, jestli mám někomu něco říct. K dostání například zde https://mocvedomi.cz/sokratuv-test-nez-neco-vyslovite-odpovezte-si-nejprve-na-tyto-3-otazky/ Jestli jím ta informace projde, tak proč ne :-)
Já bych řekla nedrbat,nepomlouvat a hezky si zamést před vlastním prahem.Každý z nás má co zametat.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.