CREDO

Někdy je láska klidná jako host

co klepe na dveře

a člověk zaujetí prost

jí otevře

a láska trvá týdny

trvá měsíce

a muž už není vlídný

a žena světice

a náhle dost

Odchází láska tiše

a nic ji nenutí

k ohlédnutí

či pýše

Jen k zapomenutí.

Jindy je láska dravá

jak bouře v podletí

plnými hrstmi dává

když přiletí

podlehneš uhranutí

je jako divý proud

a třeba tě to nutí

ji odmítnout

v květ světlemodré růže

dá rozkvést kamení

to jenom láska může

Pak se vše promění

Žár plamen všechno spálí

na černý troud.

JAK ROZHODNOUT?

Pro lásku klidnou sice

leč nudnou poněkud

či pro jas létavice

a po něm temný rmut?

Já rozhodla se dávno

pro sálající žár

ať potopí mě na dno

ať zatne do mě spár

dá pohár beznaděje

JEN AŤ SE NĚCO DĚJE!