Odpustit a milovat

Myslím, lakomec lásku nezná

její chuť ani hořkost.

Jenom opuštěnost pozná,

samotu a svou maličkost.

I řáčil svou tvář odvrátit

od celičkého světa.

Už nikdy se ze samoty nenavrátí,

vidět jen sebe samého.

Lakomec ať v skrytu duše cítí

jakous prázdnotu v sobě.

Chtěl by osobu blízkou míti,

hledá ji Bože v tobě.

Otčenáš odříká odzadu vpřed,

ale pořád něco zchází.

na duši má bolestivý vřed,

tělo své vleče přes mlází.

Vláčí ho sem a tam,

poká, prosí a chce milovat.

Jen aby nebyl jenom sám,

Bože, zkus se smilovat.

Apoštolové prosili

za nebohého lakomce,

poté k Zemi letěli a volali:

„Opuštěnému lakomci je konec!“

Tady Bůh se slitoval

a všem ostatním zvěstoval:

„Milovat a cítit osobu tobě blízkou

je důležitější než-li žíti sám v přebytku.