Bože můj, hloupá to žena, vaše výchova je dozajista správná, děti potřebují vedení,mantinely a naučit je úcty a respektu k druhým a čím dříve, tím lépe. četl jste dnes článek na novinkách o 12-ti letém hochovi, co brutálně zkopal člověka, je agresivní neuznává autority protože si už od jakživa mohl dělat co chtěl a kdy chtěl, matka ho nevychovávala jen nechala růst a dnes je z něj agresivní násilná zrůda, kterou nechtějí ve škole a v pasťáku na tom bude ještě hůře neb tam potká sobě rovné. jeden zmařený život kvůli chybě rodičů, neudělejte tu samou chybu. jak děti vyrostou, rozhodně pak už bude pozdě, jak se říká, proutek se musí ohýbat dokud je mlady....nauče je úcty,respektu a pokoře, jinak se vy v budoucnu stanete jejich obětí...

Píšete, že léta mezi vámi jsou teď bariérou.... Móc by mě zajímalo, kolik je mamince - tipnu si 15 let rozdílu - to vy muži rádi. No, tohle je ta daň za to, že vám není nic dost dobré. Samozřejmě že se v tom případě neshodnete, neb je mezi vámi rozdíl 1 generace. Děti samozřejmě musí mít nastavené hranice - jinak z nich vyrostou věčně nespokojené, roztažené a sebestředné bytosti. No, každý svého štěstí strojvůdce. Pokud to takto půjde dál, nebudou respektovat vás ani vaši ženu. Všechno se to potom vrátí, a bude to mazec.... Navíc i propast mezi vámi se bude zvětšovat - ono do jisté doby to jde, ale představte si 45 a 60 - fakt nevim, co bych dělala v tomhle věku s mužem ve věku mého otce..... brrrrrrrrr

Pozdě bycha honit. Charaktery už mají utvořeny, tak bych se tím netrápila a jako správnej chlap vzala kramle a zkusila to jinde ve stylu "pokus omyl". Jen bych se před příštím plozením ujistila, že máme na výchovu stejný názor. Nejen na to plození, se nedivím že tam problém nebyl.

Jojo, jsem taky ráda, že jsme se už předtím, než jsme si pořídili dítě, s mužem dohodli na základních mantinelech. Ne od mámy znamená automaticky Ne od táty, diskutovat o smyslu toho "ne" budeme klidně později, až potomci budou sladce snít v postýlce. Mantinely nastavíme tak, jak jsme je měli nastavené my oba v dětství - rodiče byli bezpečný přístav, ale respekt musel být. Nedávno tady byl v jedné diskuzi příspěvek velmi moudrého čtenáře, který popisoval důslednou, ale láskyplnou výchovu. Jestli něco nesnáším, tak jsou to rozmazlení fracci, co všechno můžou, nic nemusí, a ostatní je úplně nenávidí. Ty děti za to nemohou, ale jejich rodiče jsou úplně blbí. Trošku škodolibě bych si vás chtěla dobírat za ten věkový rozdíl :D :D. Chtěl jste v posteli divokou mladici a ne ženu podobného věku? :D Tak se připravte na peklo, až vám bude po šedesátce nebo po sedmdesátce a vaše děti nastoupí do puberty. Fakt nevím, co některým chlapům šibe v hlavě, že si po padesátce pořídí děti. Za deset let to budou puberťáci v plné síle a vy děda. Good luck, fakt. Joooo a váš problém není v tom, že je ve výchově věkový rozdíl , nejspíš jedné generace :D. Mě je s manželem 37 let a nějaké sklony k "moderní", velice volné výchově-nevýchově, u nás opravdu nepozoruju :D.

Ne vždy se stane, že na nezodpovědného otce dopadne trest tak rychle. A ve vašem případě to je jen začátek. Počkejte, až začnou chodit do školy, natož až se bude blížit puberta! Je obrovskou nezodpovědností vůči dětem pořídit si je po padesátce. Viděl jste někdy výzkumy postojů dětí, kterým tátové umřeli předčasně? V každém to nechalo stopu, každý si to nese celý život (i když pak často zopakuje stejný model). Že je možná dokážete ekonomicky zabezpečit, pokud jste zbohatl podnikáním, nebo máte dvousettisícový plat? Fajn. Ekonomické zabezpečení není všechno. Až začnou chodit do školy, teprve se pořádně inspirují od spolužáků a kamarádů, co všechno mohou tátovi, co vypadá jako děda, provést. (Jesti skončí v pasťáku, jak píše WLCEK, budete vy, jejich otec, ve věku pradědů většiny spoluchovanců.) Až vám začnou docházet síly, vaše dvojčata budou v lepším případě ještě na základní škole, v horším případě v tom pasťáku. Až vy budete slavit sedmdesátiny a budete ze všeho nejvíc prahout po klidu a utlumení každého stresu, budete řešit drogové delikty svých nezvladatelných puberťáků, kteří vás s vašimi řečmi strace pošlou do háje. (Pardon, určitě to nebude tak příjemné misto, jako je háj, kam vás pošlou.) I kdyby z nich ale vyrůstali skvělí, milí kluci, milující tátu, v sedmdesátce byste na ně jako otec z hlediska výchovy neměl. Už byste jim nemohl dát, co jim dávají otcové-pětačtyřicátníci nebo padesátníci. Až jim umřete, pokud by tedy byli skvělí, milí a vděční synové, natrvalo jim uděláte v životě díru, protože přijdou o otce mladí. Jejich děti vlastního dědu nezažijí, zato oni si dědu užili v osobě otce. Shrnuto, mít děti po padesátce je nezodpovědnost vůči nim. Ne vždy se ovšem stane, že takového otce stačí děti a jejich máma vytrestat tak rychle jako vás. Opravdu bych nechtěla být ve vaší kůži, až půjdou do puberty, nikdo by nechtěl. Vaše žena vás využila se vším všudy, jako muže-poskytovatele (jak to nazývá Nocturmas): poskytl jste jí ekonomické zázemí a semeno, díky úspěšnému oplodnění jí teď poskytnete ještě víc ekonomického zázemí a tím jste svou roli z jejího pohledu splnil. Do zbytku se nepleťte, nevměšujte se, myslí si asi vaše paní. Z jejího pohledu to není vaše starost. Jste staromódní (najednou), nerozumíte dnešnímu světu a stejně tu už nebudete, až kluci budou velcí, tak co. Jen sypte penízky a dvakrát si rozmyslete, jestli budete někdy sám potřebovat nějakou pomoc. Od téhle trojky asi nepřijde. Vaši synové nebudou mít zájem ani vychování a vaše žena kvůli nim nebude mít čas. Doufejte, že vaše dřívější děti, které jste také poškodil, se nenaštvaly tolik, aby i ony vás pak nechaly ve štychu. To je popis vaší současné situace. Na zvrácení vývoje synů je podle vašeho popisu asi pozdě. Nedokážete zvládnout ani domluvu s vlastní ženou v tak klíčové situaci, jako je výchova společných dětí. Najednou na vás kouká jako na staříka, kterému ujel vlak, ztratil kontakt s moderní dobou, tj. v podstatě se vám vysmívá. Jsou jim čtyři roky, zázraky ve změně chování a návyků dosáhnete do tří, pak už je to těžší. Že nikdy není pozdě? Od někoho zvenku často není pozdě ani ve školním věku, ale ne od otce, který až dosud s nimi byl každý den po stejnou střechou a současnou výchovu denně toleroval. Vás už asi vážně brát nebudou. Pokud se i teď, jako asi i v předchozím životě, chcete ohlížet hlavně na sebe, a přitom se neumíte domluvit ani s manželkou, postupujte podle návrhu Mandly. To je návrh šitý na míru pro vás. Dřívější manželství jste asi pojal jako omyl, tohle manželství evidentně omyl je a zlé časy vás teprve čekají, až vašim chlapečkům rostoucím pro diagnostický ústav bude o deset let víc. Tak vezměte nohy na ramena a utečte. Finančně se budete prohýbat, ale aspoň vás vlastní výrostkové nebudou doma týrat. Máte jakousi, nevelkou šanci, že při střídavé výchově dokážete své výtržníky trochu umravnit, když je vždy týden nebo dva budete mít sám. Vždy beru jako zlo na dětech, když jeden z rodičů opouští děti (a když to není proto, že doma zažívaly domácí násilí nebo závislost na nějaké návykové látce, nebo jiné patologické chování), ale tady už asi víc škody natropit nejde. Možná šok je právě to, co potřebují vaši synové, aby vás začali brát vážně.

Oprava: Vždy beru jako zlo, když jeden z rodičů opouští manželství s dětmi...

A vy neumíte nic jiného než buď děti bít nebo je nechat jak dříví v lese? To jsou dva extrémy, mezi kterými se nachází spousta cest, jak dosáhnout alespoň základní výchovy. Osobně si myslím, že do šesti let jsou děti tvárné, ale čím jsou starší, tím víc energie to rodiče stojí. Na vaši situaci neexistuje instantní řešení, musíte zatnout zuby a začít na tom makat. Děti musí cítit lásku a autoritu. S tou láskou je to někdy ošemetné, někdy v tom mumraji kolem malých dětí člověk ve všem tom okrikovani, zakazování a přikazování může zapomenout jim tu lásku patřičně projevit. Někdy musí i potlačit svou podrážděnost, netrpělivost a zlost a obejmout dítě, které by v tu chvíli nejraději roztrhnul jak hada. Důslednost je taky nervy drásající záležitost, když začne dítě dělat scény, tak by člověk milerad ustoupil a měl klid, nebo dítě seřezal a měl klid, jenže ani jedno z toho situaci neřeší, jen na chvíli oddálí problém. Já vždycky nejdřív vysvětlila, pak jsem dítě přiměla udělat, co bylo třeba. Třeba oblékání, nechceš se oblékat? Fajn, obleču tě já, ale příjemné to nebudu. Stačilo párkrát na dítě dost nešetrně narvat oblečení a při další příležitosti už kvicelo, já sám, já sám :-D A samozřejmě si určit priority a požadovat jen to, co jsem opravdu ochotná dotáhnout do konce i za cenu řevu a odporu. Zapomenout na vyjímky, jakože tentokrát to lízátko koupím, ale příště už ne, neexistovalo, zkrátka sladkosti nekupujeme, přišli jsme pro rohlíky. Otázkou je, jestli chcete vychovávat nebo se jen snažíte docílit, abyste měl doma klid. Ten s tak malými dětmi mít nebudete. Jak moc jste vlastně ochotný se výchovou dětí zaobírat? Když si vzpomenu, kolik hodin jsem dětem prosedela za zadkem třeba na pískovišti, okamžitě je chytala za ruce, aby nehazely pískem, nebraly věci. Kolikrat jsem znovu a znovu vysvětlovala, proč se to nedělá. Kolikrat jsem je musela uprostřed hry sbalit a se řevem odejít, aby pochopily, že na hřišti můžou být jen, když nezlobí... Máte na to vůbec sílu? Ale to musíte vědět jen vy sám.

Teda Kolčavo, Vám musel někdo hodně ublížit. Za to, že si pán dovolil mít děti ve starším věku, no osobně si myslím, že spíše jeho žena "otravovala", že chce mít děti, tak na něj sršíte oheň a síru pekelnou ... Bohužel se zdá, že pán má s výchovou pravdu. Dětem je třeba dát mantinely. Zvlášť když už je nezvládají ani profesoinálky ve školce.