Poměrně často zde pročítám, jací jsou muži hrůzostrašní. Jak jsou zkažení, nemorální a sobečtí. Vždycky si přečtu i diskuze a skoro pravidelně z nich mám dojem, že když už se k sepsání životní zkušenosti odhodlá muž, protože doufá v radu, nebo nezainteresovaný pohled, je mu většinou vytýkáno, že není chlap a raději chodí fňukat na internet, na ženské stránky. Ale ne každý chlap má potřebu všechno probírat s kamarády v hospodě. Já bych se dnes s vámi chtěl podělit o pohled z druhé strany na to, jak podlé umějí být i ženy.
Se svou ženou jsem už osm let. Vždycky jsem ji považoval za nejbáječnějšího člověka na světě. Neměli jsme žádné problémy, ani větší neshody. Všechno jsme si vždycky řekli a o všem jsme mohli diskutovat. Když se nám narodil první synek, byla to dokonalá chvíle. Bylo to to nejhezčí, co jsem zažil a nesmírně jsem si své ženy vážil ještě víc, než předtím. Ale pak se to zvrtlo a kvůli zdravotním komplikacím musela žena bezprostředně po porodu na sál. Okamžitě. Všechno naštěstí dopadlo dobře, ale lékaři nás už v porodnici varovali, že druhé dítě rozhodně nepřipadá v úvahu kvůli velké pravděpodobnosti ruptury dělohy. Už tehdy dokonce navrhovali dělohu odstranit. S tím moje žena nesouhlasila. Od té doby jsem se o ní samozřejmě víc bál a věděl jsem, že do druhého dítěte nepůjdu. Svou ženu miluju a nikdy bych ji neohrozil. A tak se zařídila po svém.
Poslední dobou o druhém dítěti dost mluvila. Naprosto jí chápu a vždy jsem naslouchal. Podporoval ji, rozumně s ní diskutoval a nabízel rámě, když si chtěla postýskat. Pak zašla ještě dál a byla rozhodnutá otěhotnět. Tam už jsem byl striktně proti. Navrhoval jsem adopci, náhradní matku, pěstounství, cokoliv, jen ne její otěhotnění. Byla neústupná a dle mého názoru pořádně sobecká. Máme syna, který ji přece potřebuje. Vystavit se jistému nebezpečí jen protože chce a chce a chce? To na mě bylo moc silné kafe. A co se stalo, když mě nemohla zlomit? Vysadila tiše prášky. Na začátku prázdnin mi radostně oznámila začátek těhotenství. A mně se zhroutil svět. Nedokážu se na dítě těšit a své ženě už nedokážu věřit. Pro toto opravdu nemám pochopení a mám sto chutí si sbalit saky paky.
Vojta, 39 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Až po silná slova "zhroutil se mi svět, přestal jsem jí věřit, chuť sbalit saky paky" jsem vám celkem rozumněla. Takže syn a žena jsou pro vás všechno a takhle rychle to balíte. To je vždycky první řešení co chlapy napadne (když už se mám držet předeslané stížnosti na muže ze začátku dopisu). Co manželský slib: V dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví?! Pokud plně a do důsledku chápete jeho význam, nejsou už další rady a rozpitvávání potřeba.
Jo, je to podlé, dokonce velmi podlé. Tohle se ve vztahu opravdu nedělá. Dítě musí chtít oba dva, no, nebo o tom aspoň musí vědět. Nicméně, jestli tady, pane Vojto, sledujete diskuzi... mohl byste mi zodpovědět jednu otázku? Když jste věděl, že může další těhotenství vaši ženu tak silně ohrozit a věděl jste, že do dalšího dítěte, jak říkáte, rozhodně nepůjdete, proč jste VY neudělal ten jediný krok, který by mohl těhotenství bezpečně zabránit? Vasektomie je jednoduchý zákrok a pro vás by to byla rozhodně o hoooooooooodně menší zátěž, než ty srajdy v hormonální antikoncepci pro vaši ženu. Ne, čin vaší ženy opravdu neschvaluji, tohle je nepřípustné, ale na druhou stranu fakt nechápu, proč jste to nevyřešil vy vasektomií. Dítě máte, další jste rozhodně nechtěl a ženu milujete. Kde je tedy ten problém? Toto téma momentálně řešíme s mým mužem a jsme domluveni, že po druhém dítěti toto podstoupí, kvůli nám :-). Já bych tedy chtěla děti tři, ale očividně na třetí dítě už nemáme čas :-), a těhotná ve 40 potom už být nechci, hormony jakkoliv brát nehodlám, je to hnus a s kondomem fakt neeee, ne v manželství :).
Vojto, úplně chápu, že jste své ženě přestal věřit. Vy jste ji chápal, chápal jste i její touhu po dalším dítěti, ale nechtěl jste, aby váš syn přišel o maminku a vy o nejbáječnější manželku. Důvěra je pro manželství klíčová, ale když zvážím všechno ve vašem dopise, nevidím žádný důvod ke zhroucení světa. Píšete o své ženě samé moc krásné věci. Je zřejmé, že i otcovství si užíváte. To, co se stalo, je velké riziko, ale už se stalo. Vím, o čem píšu, byla jsem ve stejné situaci jako vaše paní. (Můj muž ale další dítě i přesto chtěl, já také). Než na sebe necháte dopadnout všechnu depresi světa, seberte iniciativu, a na nejlepších pracovištích u nás si nechte udělat dva nebo tři posudky. Na dva máte nárok a v takto vážné situaci by pojišťovna uhradila možná i třetí (v nejhorším si jedno vyšetření a konzultace zaplatíte). Volte velké fakultní kliniky nebo jiná špičkově vybavená zařízení, protože tam budou mít nejlepší možnosti diagnostiky i podmínky pro případné udržování těhotenství bezpečným způsobem a také špičkové gynekology i neonatalogy. Vysvětlete jim, jaký máte strach. Pokud i v současné době a při možnostech na svých pracovištích budou riziko pro maminku i plod považovat za příliš veliké, je ještě čas na přerušení. Řeknou vám, jaké jsou šance. Možná by to i v případě slušných šancí s sebou neslo dlouhou hospitalizaci vaší ženy a to je také těžká varianta - váš malý synek by byl delší dobu bez mámy a máma bez něho. (To byl i náš případ, opakovaně. Stejně to nedopadlo, ale neumřela jsem). Moc si vás vážím za to, že jste touhu své ženy po dalším dítěti chápal a že jste navrhoval odnošení náhradní matkou. Na to každý manžel nepřistoupí, ve vašem případě je to ale z mého pohledu (a fakt o tom něco vím) ideální varianta. I s tím největším rizikem, které nese, totiž že si náhradní maminka po narození miminka zapsání vás jako otce a vzdání se rodičovských práv rozmyslí. (Jestli je vaše žena podobně stará jako vy, už není šance, že by vám dítě odnosila její maminka. Možná by se špičková česká pracoviště v případě neúspěchu současného těhotenství pustila i do pokusu transplantace dělohy od maminky vaší ženy - nejstaršímu dítěti, které takto přišlo na svět, je už pět. Ve vašem případě by to ale asi byl ještě větší hazard než současný stav a určitě větší než dítě odnošené náhradní matkou.) I dítě odnošené náhradní matkou by mělo vlastní geny vás obou, tedy naprostou známou genetickou výbavu. Teď ale vlastní dítě z vlastních buněk vás obou nosí přímo vaše žena. Nezahoďte předem tu šanci, že všechno dobře dopadne. Vždyť je z vašeho dopisu zřejmé, že by vám nevadilo, kdybyste byli čtyři - dokonce ani za cenu adopce a to jste tedy odvážný! (V současné české společnosti těch rodin, kde vyrůstá vlastní dítě spolu s adoptivním a všichni jsou v pohodě a mají se rádi až do smrti, mnoho není.) Lékaři nebudou riskovat poškození plodu a smrt nastávající matky bez toho, že byste na těhotenství trvali za každou cenu. Dají vám upřímné dobrozdání, když už je zárodek na cestě. Když to opravdu nepůjde, zabrzdíte včas. Touha některých žen po dětech je tak silná, že za ní jdou jako slepé. Nezatracujte svou nejbáječnější ženu (vaše slova) za to, že se ještě jednou pokouší dát sobě a vám další dítě a vašemu synkovi sourozence sama. I když vás podvedla. Můžete se na to také dívat tak, že měla více odvahy a byla ochotna vystavit se velkým bolestem a strádání, aby toho dalšího člena vaší rodiny přivedla na svět sama. Pochybuji, že by do toho šla, kdyby nebyla naděje, případně možnost couvnout včas: mámy, které touží po dalším dítěti, určitě nechtějí riskovat, že své děti neuvidí vyrůstat a že ze svého už žijícího dítěte udělají sirotka. Hodně štěstí!
Ely, před vasektomií by si Vojta musel nechat zmrazit sperma, aby mohli uvažovat o odnošení vlastního potomka náhradní matkou, což své ženě navrhoval a zřejmě tu variantu ještě nevzdal. Nedivím se, pro funkčnost a udržení rodiny je to o tolik lepší varianta než adopce - zejména, když už mají vlastní dítě. Člověk ale vidí, co se dnes na západ od nás děje se vzorky ze spermobank a s případy dětí vzniklých in vitro s použitím spermatu anonymního dárce, bude to jednou i u nás, také asi legislativa, že každé dítě má právo znát identitu svých biologických rodičů kvůli znalosti své genetické zátěže (a až budou databáze DNA obrovské, a ony budou, budou jistě i snadno dostupné technologie nalezení konkrétního předka). V této situaci se nedivím, když je nějaký muž hodně opatrný se svěřováním svého spermatu spermobankám.
No a co, tak by si nechal zmrazit sperma. To není snad problém. K deanonymizaci dárců spermatu se vyjadřovat nebudu, jen to, že doufám, že se to nikdy nestane. Nicméně, stěžovat si, že otěhotněla přes diskuze, hádky atd., když navíc viděl, že je úplně posedlá a chce těhotenství stůj co stůj (kašlu na ohrožení života, kašlu na nebezpečí, že udělám z prvorozeného sirotka atd), tak snad nečučím a kontroluju se, ne? Moje antikoncepce s mým mužem byla vždy jeho vlastní kontrola, a když jsme se rozhodli, že chceme dítě, tak to kontrolovat přestal. K článku..já fakt nevidím jediný rozumný argument proti zmrazení spermatu a vasektomii. Teď by tady nemusel brečet, že se mu zhroutil život, a šance na vlastního dalšího potomka by byla pořád reálná, ale šance na jím nekontrolovatelné otěhotnění ne.
Ad Kolcava... No, nevidím důvod dělat z takového podrazu, jako je otěhotnění bez vědomí muže, zvláště když žena ví, že je proti, něco odvážného. Nevím, jestli je to, co paní má, odvaha. Spíše absolutní egoismus, který staví nejen nad svého muže a jeho přání, ale i nad své první dítě. A posudky na těhotenství, aby byl čas na přerušení?? On tady nepíše o tom, že náhodou otěhotněla a teď jsou na vážkách, jestli je to správná situace, do háje. Ona se vykašlala na jeho názor, na názor lékařů, na ohrožení svého života a prostě podle stylu já, já, já udělala ten nejjednodušší ženský podraz na chlapa, co existuje. Že si myslím, že tomu mohl lehce zabránit, což píšu výše, nic nemění na tom, že radit mu, ať jdou na posudek, ať v ní vidí tu odvážnou, ať má radost, je jak radit eskymákům koupi ledničky.
Ely, a) oni už to dítě čekají! b) Vojta se podle svého dopisu choval, jako by to dítě chtěl také - jen ne touto nejpřirozenější cestou. To je teď ale jedno, nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem. Je potřeba řešit situaci, která už vznikla. Ne, opravdu neradím eskymákům s ledničkou, já SAMA, OSOBNĚ byla v situaci, kdy mně a manželovi lékaři říkali, že další těhotenství s vysokou pravděpodobností nepřežiju. Rozdíl byl v tom, že manžel další děti moc chtěl, já také. Prošla jsem takovým těhotenstvím dokonce opakovaně. Znám tedy z vlastní zkušenosti, jak taková situace probíhá a jak náš zdravotnický systém reaguje. Zkušení a schopní lékaři vám nedají zákaz za každou cenu. Řeknou vám, jak by to mělo probíhat, aby šance byly co nejpříznivější, co to bude obnášet a že musíte předem počítat s sím, že miminko z toho přes všechno utrpení (nastávající maminky) nakonec nebude. Buďte si jistá, takových žen v této situaci je! Žen po onkologických onemocněních, po těžkých úrazech, s vážnými nemocemi srdce apod. Jó, domácí porod, tak do toho bych opravdu nešla, ale těhotenství ve výše popsané situaci situaci znamená, že lékaři vás a plod od prvního dne budou obzvlášť pečlivě hlídat a když se něco bude vyvíjet špatně, dají vám vědět hned. Buď vás uvedou do potřebného režimu, anebo rovnou řeknou, že naděje na dobrý konec už není a bezodkladně jedete na sál. Nejsme v polovině 20. století, natož dříve, a nemáme špatné zdravotnictví, jak si mnoho lidí myslí. Musíte jen být na pracovišti, které je na tak riziková těhotenství vybaveno zažízením i zkušeností, ne v okresní nemocnici. Vojtova žena už své gynekology od té doby určitě také navštívila, možná dokonce před tím, než Vojtovi tu novinu nadšeně hlásila. Jeho žena se nerozhodla pro sebevraždu, jen sebrala odvahu jít do této těžké hry, protože adopce by mohla být mnohem těžší hra. Egoismus? Vždyť Vojta možnosti dalšího dítěte nabízel? Bude menší egoismus, když se Vojta sbalí a rodinu opustí? Nechá malého kluka i ženu s dalším vlastním dítětem na cestě? To je absurdní! (Naprosto souhlasím s Mandlou.) Z konce Vojtova dopisu jsem také byla zmatená, jako Mandla: Vojta nabízí všechny možné alternativy, jak si přivést do rodiny další dítě, a když se do toho jeho žena pustí na vlastní kůži (a ano, 95% rizika, bolestí, nepohody nese ONA, ne on!), uvažuje, že rodinu opustí? Zbořil se mu svět? On další dítě nechtěl ze strachu o manželku? Vždyť to nedává žádný, ale vůbec žádný smysl! Spíš to zní tak, že návrhy alternativ nemyslel vážně a s dalším dítětem už nepočítal. Pak ovšem měl jít na tu vasektomii. Nebo si plodnost ponechával pro jinou ženu, manželství nepovažoval za tak báječné, jak píše? Každopádně, doma mají malého kluka, který potřebuje OBA rodiče (a ne, že Vojta vezme roha - sakra, lidi, myslete trochu na ty dětské dušičky!), další miminko mají na cestě, manželka je v rizikovém těhotenství, takže Vojta by měl především svou rodinu podržet. Žádný konec světa se nekoná, jeho žena s vysokou pravděpodobností neumře, musejí ale počítat s tím, že těhotenství možná neskončí dalším miminkem a žena se domů vrátí opravdu bez dělohy. Mámy, které touží po dalších dětech, nechtějí nevidět své děti vyrůstat a nechat je vyrůstat s nějakou novou tatínkovou ženou.
Za mě je chlap ten, s kým má žena strach zůstat o samotě v jedné místnosti, protože by musela narychlo vymyslet výmluvu pro manžela, proč se dnes vrátí domů tak pozdě. A to se nikdo nenaučí ani fňukáním v ženském časopise, natožpak děláním ramen v hospodě. To byla připomínka k prvnímu odstavci, jakožto vysvětlení faktu, že my tady chlapy neničíme, ale vytváříme. Samozřejmě to neznamená, že by chlapi neměli nic psát, nebo by snad neměli mít žádné problémy, naopak když je máte, pište! Jinak Vás z těch sraček nikdo nevytáhne. Babinet je specializovaný web na destrukci partnerských a rodičovských nešvarů, plný fundovaných odborníků z řad praktikující veřejnosti. A ke svým dotazům klidně přihoďte i špetku pokory, protože někteří z nás odpovídají z čirého altruismu. Mám, dobrý zvyk psát první co mě napadne a tak v tom budu pokračovat. V prvé řadě Vás nepotěším, protože jsem zase kroutil hlavou nad Vaším počínáním, jakožto typického rodinného staroulehlíka. A to v podobě typického nemravu, rozprostřít nohy na stůl a nechat vše na ženě. První krok k přání vyhovět manželce v početí druhého dítě, měl totiž určitě směřovat na nezávislé vyšetření, jestli je to s tou dělohou opravdu tak Vážné, jak lékaři po prvním porodu avizovali (což ostatně pohotově radí i Kolcava). Pokud by to bylo opravdu tak Vážné a výsledky to opět potvrdily, tak už tento krok sám o sobě by mohl ženu přesvědčit, že to není rozumné. A vy byste si šplhnul, protože byste namísto plácání hovnem o vodu, učinil akci hodnou muže zacílenou ke splnění přání vlastní ženy a plně jí podpořil. Přesto by se mohlo stát, že by navzdory výsledkům vnitřně cítila, že to zvládne a že se doktoři pletou. Opět tedy vycházím z toho, že si to dítě přejete také a toto riziko není pro Vás jen ideální výmluvou k tomu, bezpracně se vyhnout případnému závazku a dalšího kola odříkání a nepohodlí. A tady je opět třeba podpořil manželku a Vašim úkolem je zajistit podmínky k tomu, aby to i přes všechna tahle rizika zvládla, třeba výběrem specializované kliniky na riziková těhotenství, což je také má aktuální rada pro Vás, protože tenhle stav právě nastal a není už cesty zpět. Taky tu je ovšem možnost, že Vám tenhle manželčin stav vyhovoval a druhé dítě jste prostě nechtěl a vaše alternativní návrhy byly jen zastíracím manévrem a plácání holou slámou. Protože ten, kdo chce něčeho v životě dosáhnout nenavrhuje, ale koná. V tom případě jste měl mluvit se svou ženou na rovinu, že si druhé dítě prostě nepřejete a neschovávat se za její problémy s dělohou, byť byste riskoval, že se na Vás vykašle a najde si někoho jiného. Takhle jste totiž riskoval přesně to, co jste při této možnosti nechtěl a co teď máte. Nikdo nemáme právo přivlastňovat si někoho jen kvůli svému pohodlí. A do budoucna budiž toto výstrahou, která snad povede k rozhodnutí přebrat odpovědnost za antikoncepci na sebe. Už jen proto, že ne každé ženě hormony sedí a prospívají (btw. hormony může nahradit pesarem, ale kupodivu tuhle možnost moc žen ke své škodě nevyužívá), největší jistotou pro muže jsou přesto kondomy. Osobně si tuhle věc hlídám, protože nestojím o neplánované početí z mnoha různých důvodů, ať už proto, že se dostatečně neznáme, nebo že se už třeba nikdy neuvidíme. Osobně kupuji velká balení kondomů v akcích po 70 kusech (stojí okolo 450kč což je zhruba 7kč/kus). A i když se budete hodně snažit, tak většinou více než 40kč za noc neprosouložíte, což mi přijde jako zanedbatelná položka. Rozumím, že je to někdy nepohodlné a na atmosféře to taky moc nepřidává, ale je to stále lepší varianta než se něčím nakazit nebo odstartovat neplánované těhotenství. A jelikož se mi líbí přísloví: "Každý to má, jaké si to udělá" a vy jste si to udělal pěkně pitomě. Tak tenhle fakt přijměte se vší pokorou, protože zloba nebude ku prospěchu ani Vám, ani Vaší ženě a nikterak Vás silnějším ani krásnějším v jejich očích neučiní. Vaší ženě odpusťte, protože se na ní ani zlobit nemůžete. Pro své přání mít s Vámi další dítě učinila vše, i přes riziko toho, že to nemusí přežít, berte to tedy jako svou výsadu, kdy jste vkládal svůj osud do jejich rukou a nechal ochranu na ní. Její vynechání sice nebylo nejpřímější, ale ženy často nabydou svého štěstí oklikou a není našim právem je za to soudit, ježto nejsme v jejich kůži, nýbrž jsme si je takové vybrali, takové je milujeme a tuto možnost jim ze své pohodlnosti umožňujeme. Vaše žena je silná a neběduje nad svým osudem, koná a mějte ji už za to rád, protože Vás potřebuje. Přeji Vám oběma, abyste to s láskou a ve zdraví ustáli a vy se stal šťastným a hrdým tátou, který rozhodnutí své ženy nelituje a nad svými dětmi nebrečí a není tak rodině pro ostudu, nýbrž stane se jejich vzorem a statečným průvodcem stojícím vždy na jejich straně.
Nocturmas, tentokrát s vámi souhlasím do puntíku, já věděla, že to někdo napíše a že to nejspíš budete vy. A díky za slova o intuitivním chování žen a nabytí svého štěstí oklikou, moc hezky řečeno. Pokud takové ohledy praktikujete v životě, klobouk dolů;) Rozumím dobře že nemluvíme o manipulaci (té neustálé, jdoucí přes mrtvoly, jen pro svoje zájmy)?, ale občas popostrčit, neobjasňovat,...je mnohdy k většímu užitku. Mě naštvalo, že se Vojta hroutí, místo aby řešil stávající situaci a hledal co nejlepší možnou péči pro ženu. Jeho slova o pakování se je do očí bijící alibismus, za který schovává buď nechuť k dalšímu potomkovi, pohodlnost, sobeckost...ale po podpoře, kterou se od začátku ohání, ani stopy.
Kolcava, souhlas. především s posledními slovy.
Mandlo, vše je manipulace, každý rozhovor a každé setkání dvou lidí je od samého počátku manipulace. Ženy jsou navíc fyzicky slabší, takže o to lepší musí být manipulátorky. Vždy se snažíme druhému něco předat a něco od nich získat, už jen to, že nemáte hodinky a zeptáte se druhého člověka na to kolik je hodin, ho vlastně manipulujete do toho, aby Vám odpověděl, tím že mu sdělujete informaci o tom, že nemáte hodinky a on na oplátku začne manipulovat s Vámi, tím že Vám pomůže a získá si u Vás sympatie tím, že vám to řekne. Důležité je aby vzájemné manipulace a jejich hodnoty byly v rovnováze a to se učíme komunikací, komunikace je pro mě takový obchod s informacemi a někdo je prostě dobrý obchodník a někdo se zase prodává hluboce pod cenou a je třeba, aby se to ve svém zájmu doučil, jinak bude celý život sloužit druhým. Každou interakcí se prostě naše těla snaží získat maximální prospěch ze svého okolí. Důležité je, aby každá manipulace byla pozitivní, jinak nás samotné začne ničit a znehodnocovat. Prostě je dobré manipulovat druhými tak, abychom je zanechali v lepším stavu, než v jakém jsme je poznali. Obzvláště pokud nad nimi máme sociální převahu a oni se jí nedokáží bránit. Proto každé své rozhodnutí beru jako svůj obchodní závazek a je to vždy má chyba pokud jsem přistoupil ve své hlouposti/nezkušenosti na něco na čem jsem prodělal. Nemám potřebu za to trestat nikoho jiného než sebe a musím z toho vyvodit ponaučení pouze pro sebe, jinak jsem prostě neponaučitelný idiot a dovolím tím ostatním se sebou zametat. A to zahrnuje i to, že budu sdělovat i (pro mě) nepříjemné/nevýhodné informace (které bych mohl ve svém zájmu zatajit), a které poskytnou ostatním výhodu v tom, reagovat v celé komplexnosti, byť tím o ně mohu přijít. Uvedu příklad, kdy se tahle cesta může zdát opravdu vysoce sobecká, hnusná a krutá, ale přitom může být také jejím opakem a je jen na druhém jakou variantu si vybere. Osobně totiž naprosto nesnáším žárlivost (u kohokoliv, ať už u žen, nebo mužů), je to ta nejhorší lidská vlastnost a je mi z ní na blití. Třeba teď jsem ve fázi, kdy si procházím svou osobní poznávací cestou nebo jak to nazvat a nejsem připravený se jakkoliv vázat, což sděluji každé ženě, se kterou se seznámím, a ví to vždy před tím, než mezi námi k něčemu dojde. Což ale nevylučuje možnost, že spolu nemůžeme mít nikdy vztah, nebo že se z nás nestanou dlouholetí partneři, kamarádi, případně i manželé. A teď se opravdu stane, že vše do sebe krásně zapadne a opravdu z toho vnikne vztah, ve kterém nemám žádnou potřebu vyhledávat jiné ženy, protože je pro mě jedinečná (jiné si ani nevybírám, každá žena kterou oslovím, mě něčím už předem zaujala a automaticky tak začíná s vysokou hodnotou) a ona přesto začne žárlit (= přestane mi věřit nebo jinými slovy začne pochybovat o tom, že je pro mě stále dost dobrá). Dává mi tím najednou mnohem vyšší cenu, než jakou sama má a sděluje mi tím, že ji právě došel vlastní "kredit" a snaží si mou věrnost zajistit tím, že začne poukazovat na fiktivní vlastnické právo k mé osobě proto, že nám spolu bylo dobře a v podstatě mě začne uplácet vzpomínkami, místo toho, aby na sobě začala opět pracovat, aby chybějící hodnotu dorovnala. Každý ale máme právo o sobě pochybovat a tak jí to poprvé odpustím, ale velmi důrazně upozorním na to, že žárlivost nesnáším a nebudu jí ani tolerovat. A teď se stane, že letíme na prodloužený víkend do Španělska a ona mně v Barceloně udělá scénu, že jsem byl prý přehnaně milý na nějakou Španělku, se kterou bych nemohl nic mít, i kdybych sebevíce chtěl, protože by nebylo ani kde jí dostat, takže vlastně začne řešit naprosto fiktivní problém a přesto jí to stojí za to dělat scény, trucovat a odmítat sex. Moje reakce je, že si vezmu prvního taxíka a odjedu na letiště, odkud se nejbližším spojem vracím domů s tím, že jí nechávám samotnou v Barceloně, ačkoliv jsem celý výlet zařizoval já a ona tam tak zůstala sama, jen s tím co má zrovna u sebe. Doslova jsem jí nechal v prdeli, samotnou a v cizí zemi. A teď by mě zajímalo, co byste si na jejím místě o mně myslela? Co by to pro Vás znamenalo? Myslíte, že je možnost po tomhle pokračovat v tomhle vztahu? A co já, co jsem u toho asi cítil a chci vůbec pokračovat?
No zmanipuloval jste ji hezky. Nejdřív se pasujete do role člověka svobodného a svobodomyslného, navíc na Cestě s duchovním rozměrem, aby jste jí dal v zápětí naději, že právě ona může být ta Pravá, se kterou konečně dojdete k Poznání o smyslu rodinného života po jejím boku, jako té jediné správné cesty. To může na kdejakou ženu i sebevědomou a vůbec ne hloupou, působit jako hrozně sexy kombinace. Pro vás je to samozřejmě jen hra a po něčem podobném netoužíte, dokonce i vaše tzv. Cesta je jen póza. I kdyby nakrásně od začátku toužila jen po dobrodružství, bude chtít získat tu zlatou medaili (vás) s puncem vlastní jedinečnosti, začne díky dalším vaším manipulacím o sobě pochybovat, dělat chyby, mmj žárlit,.... Ale vy, dobrák od srdce, jí odpustíte, dokonce zaplatíte luxusní výlet, aby jste ji tam dal další lekci. Flirtujete, ale jen tak, aby jste ji dokázal následně umlátit rozumnými argumenty (co bych s ní jako kde a jak dělal) a udělal z ní pitomou přízemní žárlivou krávu. A protože jste to celé zaplatil a zmizel do pr*ele, ona si daleko od vašeho vlivu zase utřídila myšlenky a může si konečně užít to dobrodružství o které jí celou dobu šlo, třeba s nějakým Španělem. Naštěstí ale mluvíme hypoteticky:))
Ely "deanonymizaci dárců spermatu ... doufám, že se to nikdy nestane" Stane se to. Jednak se každé tajemství nakonec vždycky rozkecalo. Kdyby to ještě někdo věděl, určitě by se prokeclo i kdo zabil Kennedyho. Druhá věc jsou různí dobrodinci, "poslední spravedliví", aktivisti kteří si chtějí stůj co stůj připadat důležítí a podobná lidská verbež, kteří chtějí anonymitu dárců ze zákona rozkrýt. A třetí věc jsou obrovské a rychle rostoucí databáze DNA. V nich dohledáte otce nebo aspoň dědu, bratra či strýce a od nich už je krátká cesta k otci. O tom, že zůstanou tajné, se dá jen snít.
Mandlo, první mi to co jste napsala, přišlo zcestné, a že takové chování by už muselo být regulérní duševní nemocí (plánovat výlet s tím, že se tam na někoho vykašlu, aby si užil své dobrodružství). Každopádně jste ve mně odstartovala zvědavost, o tom do jaké hloubky pracuje náš vnitřní systém, který nás ovládá a zdali to tak skutečně není. Pro kolik kroků dopředu dokáže vypracovat sociální testy pro své okolí, aby odfiltroval potenciální partnery. Stále totiž testujeme své okolí (ať už vědomě nebo nevědomě). Mimochodem jsem objevil zajímavý fakt, že máme jako lidé šanci 3:1, že se s námi-námi vybraný protějšek vyspí, bez ohledu na to jestli má nebo nemá partnera. Takže je větší šance se s někým vyspat, než se s ním nevyspat. Což mi taky přijde, jako fascinující zjištění o kterém jsem dlouho neměl tušení. Což ovšem zase ztěžuje výběr životního partnera, pokud je to vůbec biologickým smyslem, přesto takovou potřebu cítím, tak vycházím z toho, že to smysl má.Takže máte pravdu, že každý kdo tvrdí, že o to nestojí, tak lže (proto to, že se nechci vázat, berete jako pózu. Stejné testy dělají běžně holky tím, když třeba klukovi otráveně řeknou:"Tyhle trapné kecy na někoho zabírají?" a přitom si je jako testy neuvědomujeme, když je vysíláme navenek a čím více partnerů jsme měli, tím tvrdší a nemilosrdnější testy dáváme, ať už chceme nebo ne). Je to taková oklika jak se dostat ke kvalitnějšímu protějšku a ženy jsou v tom mistryně. Hloubku našeho vnitřního nastavení si už z principu nedokážeme uvědomit, protože k tomu nemáme oprávnění. Co jí dokáže, ale docela rychle odhalovat jsou tisíce interakcí s ostatními lidmi, během nichž je naše uvědomování a paměť spuštěna naplno. A dříve nebo později nastane moment, kdy začneme vnímat ucelené řetězce chování ostatních jako bychom si na počítači roztáhli jejich životní stopu a mohli jí posouvat posuvníkem oběma směry, jak do jejich budoucnosti, tak do minulosti. S tím, že přístupovým bodem k těmto informacím je přítomnost. Sranda je, že se to vztahuje i na abstraktní pojmy jako jsou slova. Třeba při slovech "luxusní dovolená" se mi vybaví nepříjemná představa poskytovatele, snaživce, s potřebou vlastní kvalifikace. Co to znamená? Uvedu příklad: Dejme tomu, že si jako holka chcete vyjít na rande s novým klukem a chcete, aby to bylo co nejlepší a nejkrásnější a tak si naplánujete, že spolu vyrazíte v sobotu v 20:00 do nějaké pěkné (luxusní restaurace), aby si o Vás nemyslel, že ráda chlemtáte teplé pivo v nějakém nonstopáči. Na první pohled to vypadá snově, oba se na to těšíte. Jenže zároveň oba dva dostanete pořádnou pecku mezi oči, která jde přímo proti vašim snahám o krásné rande. Proč? Za prvé klukovi ihned vysíláte signál, že to rande jsou pro Vás druhé Vánoce, že jste strávila spoustu času, abyste se připravila na setkání s ním, a nejspíše máte spoustu dárečků, které mu tam chcete naservírovat v podobě vlastní osobnosti. Už tím v něm vyvoláte pocit, že Vám něco dluží a to Vás ještě ani neviděl a když to za Vás zaplatí, tak zase ten pocit budete mít Vy. Ve skutečnosti ho však máte oba. Oba dva jedete u druhého na dluh už od samotného začátku a cítíte se navzájem zavázání, a ježto se tak nemůžete ihned poslat do prdele, tak tomu dáte šanci (vzniká první rozpor). Takhle podobně mimochodem začínají vztahy, po kterých ženy končí nešťastné u žehlicího prkna a muži na gauči, ačkoliv se snažily najít prince a princeznu. Místo, aby spolu od začátku budovali konverzaci na úrovni muž-žena, tak jí staví na úroveň výborná pečovatelka (žehlící prkno) vs chlapák poskytovatel (neremcající pracant). A žena se začne nevědomky kvalifikovat pomalu jako špičkový domácí spotřebič. Začne v náznacích servírovat, jak je výhodné jí získat, a do toho si jej začne emocionálně uvazovat – Mám dvě skvělé děti, všechno zvládám. Mám skvělou práci, užívám si života, cvičím, nestojím o vztahy na jednu noc, nesnáším, když mi furt někdo dělá nějaké návrhy, chci život prožít naplno, chci mít svou rodinu a partnera, kterému můžu věřit. Nechápu, proč se všichni podvádějí bla bla bla. A bum… najednou je ten chlap nejen zavázaný, ale ještě zabržděný, žena ho dotlačila do role gentlemana a pozorného společníka, který se bude chovat zdrženlivě, protože zcela špatně chápe termín gentleman a čeká, že tohle se po něm chce. A z ní se stala slušná holka, na kterou se nesahá. A celý večer pro Vás dva bude vlastně předvídatelný, nemastný neslaný a odcházíte z něj v nejlepším případě jako byste si super pokecala s kamarádkou a on s kamarádem. Takhle to 1-3 zopakujete, abyste dosáhli doporučovaného počtu schůzek před prvním zásunem, do toho se vyplaví špetka chemie, abyste se při tom vzájemně nezabili. A v podobném duchu jedete dále a taky tak budete řešit své další vztahové problémy a v dalších haldách otřepaných klišé a rad psychologů se třeba dovíte, jak vychovávat dítě, jak dlouho ho nechat u počítače, jak oživit manželský sex, jak probudit Vášeň a nakonec jak se bezbolestně rozvést. Tyhle rady nemusí být ani špatné, ale nejsou automatické, jsou to hrané útržky, které nikam nevedou, jako krajíce chleba, které na pár hodin-dnů odsunou hlad. Spíše mě zajímá, kam se dostaneme, když pojedeme na autopilota, jestli to vede nějakým smysluplným směrem. A nebo nás zničí stále více se rozšiřující možnosti.
Nocturmas, představa stále více rozšiřujících se možností je marná fikce a zbytečně vám zahlcuje mozek a fakt vás zničí (ne ty možnosti, ale ta představa). Ano, zapněte autopilota (ne stádního=ovce), tedy intuici a pojedete tím nejsmysluplnějším směrem. Uleví se vám, věřte mi.
Právě nyní, 28. 8., Devadesátka ČT24, tato pasáž od 20:40 do 20:48 (lze si zpětně dohledat na iVysilani, Vojto, Ely) Prof. Pařízek mluví o případech, jako je Vojtova žena. Popisuje, jak probíhá péče, když žena má vělmi vážnou věc v anamnéze, která při dalším těhotenství ohrožuje i její život. Popisuje to, co jsem přesně stejně napsala výše. Mně nemusíte věřit (že, Ely, a vaši eskymáci s lednicí!), i když to znám z osobní zkušenosti, přednímu českému porodníkovi, přednostovi jednoho z nejlepších specializovaných pracovišť u nás, asi budete. Mj. říká: "Nikdo za žádných okolností nemůže ženě jednoznačně, stoprocentně, rezolutně říci: Vážená paní, vy jste tak nemocná, že můžete umřít, a vy nesmíte mít ani naději na vlastní dítě." Takže, Vojto, na špičkové pracoviště s ní a bude to probíhat přesně tak, jak bylo popsáno Prof. Pařízkem i výše mnou. Lékaři ji budou monitorovat, pečovat o ni i plod co nejlépe, a když bude situace už na samé hraně, pojede bezodkladně na sál. A vy se vzmužte. Vaše žena vám dává nejvíc, co může, abyste společně měli hezkou rodinu (jedináček by se brzy cítil osamělý). Važte si toho a buďte jí oporou.
Miluji svou ženu víc, než sám sebe, ale to co provedla paní je takový podraz, že bych jej nerozdýchal. Je to poplivání veškeré důvěry. Pro mne horší, než nevěra. V takovém vztahu bych nemohl žít.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.