"Včera jsem byl chytrý a proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý a proto měním sám sebe." Čínské přísloví

Naproti našemu pokoji v lázních se ubytoval mladší manželský pár. Při prvním setkání jsem je pozdravila a prohodila s nimi několik zdvořilostních frází. Když jsme je druhý den s mužem na chodbě potkali, nic. Nepozdravili ani třetí, ani čtvrtý den...

V neděli jsme se rozhodli jít do zrenovovaného historického kostela na prvomájovou mši a na chodbě jsme opět narazili na sousedy. A zase nic. Pozdravím tedy a připomenu, že by se snad slušelo starší sousedy pozdravit.

Něco o demokracii se za mnou neslo, ještě když jsem vycházela z budovy. Říkám úmyslně "vycházela," a ne vycházeli, protože muž se po prvních mých slovech pro jistotu vytratil. Potom jsem si od něho vyslechla: "Proč si jich, proboha, všímáš?"

Nechtěla jsem sváteční chvíli kazit, přesto jsem se neudržela: "To bych na tom světě nemusela ani být, kdybych měla věci kolem sebe nechat plynout, jak se komu zlíbí. Takovou toleranci neuznávám!" V hloubí duše mi však hlodala pochybnost, jestli moje invektiva vůči sousedům nebyla opravdu zbytečná.

Protože věřím, že v životě nic není náhoda, nepřekvapilo mne, že prvomájová bohoslužba byla na téma "tolerance": "Ježíš Kristus nepřinesl na svět jen toleranci, ale i meč," znělo z kazatelny. "Přihlížet nepravostem a nezakročit je falešná tolerance..."

Panu faráři jsem v tu chvíli málem zatleskala.

Ukázka je z knihy "Páchám dobro"