Říkává se, že první lásky si pamatujeme navždy. To můžu potvrdit. Všechny další, které přijdou potom, už se totiž nezaryjí do paměti tak silně. Moje první láska ale byla s vysoce funkčním autistou, což jsem hned zkraje nevěděla.

Vysoce funkční autismus, nebo také Aspergerův syndrom. Někdy se tato označení používají jako synonyma. Když prozradím, že jsem kdysi chodila s autistou, samozřejmě si většina lidí představí člověka s mentálním postižením a nízkým IQ. V případě Aspergerova syndromu to tak ale není. I když patří mezi poruchy autistického spektra, mají tito lidé IQ většinou nadprůměrné.

Možná si vzpomínáte na Sheldona z Teorie velkého třesku, anebo Rain Mana. Tyhle postavičky nejsou tak nereálné, jak si možná myslíte. Člověk s AS může být opravdu velmi inteligentní až geniální, ale jeho sociální dovednosti jsou na nule. Může se velmi dobře naučit číst gestikulaci, mimiku, avšak může mít problém s ironií a nadsázkou. Typický člověk s AS si význam slova vyloží doslovně. Časem se však sarkasmus a další komunikační a sociální zvyky naučí rozpoznávat.

Kdybych měla popisovat jenom Aspergerův syndrom, byli bychom tu ještě dlouho. Mnohem zajímavější je moje osobní zkušenost. Řeknu to na rovinu: Pokud nevíte, že váš partner má AS a nevíte, jak se k němu máte chovat, jak na něj mluvit, aby všechno pochopil, tak můžete být ve vztahu velmi nešťastní. Už samotný kontakt „normálního“ člověka a Aspergera může být dost náročný.

Určitě znáte takové ty klasické ženské ujišťovací otázky. Miláčku, nejsem v tom tlustá? Zlato, sluší mi tahle barva? Zlato, jsem nejkrásnější na světě? Miluješ mě? Pravda, dost chlapů tyhle otázky nesnáší, ale většinou vám to odkývou, abyste byli oba spokojení. Jsou to takové malé neškodné lži. Malé komplimenty, které potřebujete občas slyšet. No, tak na tohle jsem mohla s mým přítelem zapomenout.

Zeptat se kluka s AS, jestli jsem nejkrásnější, fakt není dobrý nápad. Řekl mi, že objektivně rozhodně ne a kdyby měl říct něco jiného, bude lhát. A kdyby mi řekl, že mi tahle barva sluší, bude lhát. Tohle přísně logické myšlení mě dohánělo k šílenství…

Dokonce dát si schůzku na veřejném místě občas byl problém. I když jsme společně chodili do restaurací, na procházky nebo do přírody, vzpomínám si na jednu takovou vypjatou situaci. Rodiče u nás doma se hádali několik hodin v kuse. Mojí matce ruply nervy, tak zabouchla dveře se skleněnou výplní a střepy jí malíček odřízly tak, že jí kousek visel jen na kůži. Kvůli těmto hádkám jsem často nebyla moc psychicky v pohodě a tehdy jsem se úplně složila. A tak jsem zavolala příteli s AS, jestli by si se mnou nešel sednout do kavárny. Nešel. Důvodem bylo to, že se mu nelíbilo, že by tam bylo moc lidí. A on se ten den na lidi zrovna necítil. Nelibost veřejných přelidněných míst je také jedním z rysů AS.

Na každém vztahu musí pracovat oba dva lidé, aby dobře fungoval. Jenomže když si nemůžete s druhým ani otevřeně promluvit z očí do očí, je to špatně. Lidé jsou dnes zvyklí všechno řešit přes internet, zprávy, v lepším případě telefon. Ale to v žádném případě nenahradí plnohodnotnou komunikaci. Je to vlastně dost hloupé.

S mým partnerem s AS to bylo ještě horší. Kdykoliv jsme něco měli řešit, zkoušel to přesunout na internetový chat. To bylo jediné místo, kde mohl jakž takž komunikovat. Osobní konverzace proběhly též, jenomže měly jednu chybu. Já jsem byla příliš emotivní a on pro změnu neměl emoce vůbec, nebo tak alespoň většinu času působil. Dal mi ale dobrou radu k našemu vztahu, abych si přečetla knížku komunikace. Odmítl se se mnou bavit do té doby, než si ji přečtu. A tak přibližně skončil náš vztah.

Celou tu dobu během našeho společného vztahu jsem si kladla zásadní otázku. Jestli se tak chová, protože za to nemůže, nebo se tak chová, protože je bezohledný. Dospěla jsem k názoru, že to mohlo být od každého trochu. Na druhou stranu to byla velká láska. Slepá. Taková, kdy si myslíte, že už spolu určitě budete navěky. A až s odstupem času si doopravdy uvědomíte, v jakém že vztahu jste to byli. Přesto na tento vztah vzpomínám v dobrém. Zažili jsme spoustu pěkných chvilek.

Náš kontakt se už naprosto přetrhnul v momentě, kdy si našel přítelkyni. Do té doby jsme si ještě mohli psát. Jakmile ale novou přítelkyni měl, oznámil mi, že už kamarádky nepotřebuje. V rámci logiky to opravdu nemělo chybu.

 

Mirka, 35 let

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně připravila ŠT

 

ilustrační foto: pixabay.com