Tohle nebude ani tak žádost o nějaké řešení, jako spíš zpověď. Není tomu tak dávno, co jsem se seznámila se skvělým člověkem. Brzy nato jsem ale zjistila jednu dost nešťastnou věc.
Už mi táhne na třicítku a jemu je o pár let víc. Seznámili jsme se úplnou náhodou přes internet. Padli jsme si do noty, začali jsme si psát a našli jsme nějaké společné zájmy. Potíž byla v tom, že byl z jiného města asi dvě hodiny cesty vlakem od mého bydliště. Už jsem ale v minulosti jeden vztah na dálku měla, takže tohle by pro mě problém nebyl.
Bude to znít divně, ale seběhlo se to vážně úplnou náhodou. Nemyslím si, že bychom plánovali první rande. Prostě se to stalo. Volali jsme si, psali. Fyzická přitažlivost byla obrovská. Tak jsme se spolu vyspali. Nechci to nějak rozvádět, ale vážně nás to sblížilo. I když jsme se ještě nemohli znát tolik, bylo to propojení nejen na fyzické, ale i psychické bázi. Oba jsme to brali tak, že se budeme ještě poznávat. Myslím, že na tom není nic špatného.
Jenomže když jsme spolu leželi v objetí, všimla jsem si, že se začal klepat. Věděla jsem, že mi říkal o nějakých zdravotních problémech, netušila jsem ale, že je to až tak závažné. Když byl malý, kouslo ho klíště. Borelióza se dá léčit, pokud je zachycena včas. U něj ale došlo k chybné diagnostice a podání špatných léků, které mu zdravotní stav ještě zhoršily.
V době, kdy jsme se seznámili, ještě mohl relativně normálně fungovat. To byly naše možná první tři schůzky. Potom se jeho stav rapidně zhoršil a příliš nemohl vycházet z domu. Párkrát jsem za ním ještě jela. Jenže nemohl jít pořádně ani ven. Náš vztah se velmi rychle eliminoval na příjezd, sex a následný odjezd. Nic víc se během jednoho dne zvládnout nedalo.
Samozřejmě, že jsme si povídali. Ale čekám od vztahu trochu víc. Překážkou byla už vzdálenost. Ale ta by se dala překonat, kdybychom byli oba zdraví. I když je pravda, že mi na rovinu řekl, že v mém městě, kde bydlím já, určitě žít nechce. Měl totiž generační dům po rodičích, s kterými měl (má) velmi blízký vztah.
I já mám spoustu práce a dalších koníčků. Stalo se, že postupem času jsem za ním přestala jezdit. Znamenalo to pro mě vždy zabitý celý den. To ale nebyl ten pravý problém, i když to určitou váhu mělo. Opravdová potíž začala být v tom, že jsem začala mít silné deprese. Když jsem se ho zeptala, jak se má a jaký je jeho zdravotní stav, vždy to bylo špatné.
Pravidelné omdlévání, pocení, virózy a chřipky. Samozřejmě brnění končetin, pískání v uších. Prostě všechny příznaky boreliózy, která je neléčené více než deset let. Dříve si již prošel klinickou smrtí a neměl ani nikdy chodit. Přesto, že byl optimistický a neustále tvrdil, jak se těší, až se uzdraví a někam spolu půjdeme, nepomohlo mi to. Jsem realista. Když mi říkal, abych se tím netrápila, taky to nepomohlo.
Neustále jsem na to musela myslet a utápěla jsem se v tom. Pomohl mi z toho hnusného stavu až další blízký přítel. Měla jsem z toho trochu pocity viny. Připadala jsem si jako nemorální, hnusná, možná neetická. Ale bylo tam hodně faktorů, podle kterých jsem určila, že to nemá společnou budoucnost.
Už jeho prohlášení, že v těžkých chvílích musí být rodina spolu, mě dost ranilo. Myslel tím totiž samozřejmě jeho rodinu, myšleno rodiče a příbuzné. Mě ne. Ano, na jednu stranu se nedivím, příliš jsme se nepoznali. Na druhou stranu mi tahle věta pomohla uvědomit si, že pláču na špatném hrobě. Že se úplně zbytečně trápím nad skoro pro mne neznámým člověkem, kterého jsem ale měla opravdový zájem poznat.
Řešila jsem tu situaci tehdy s mnoha lidmi. A neustále si ještě o sobě tak trochu myslím, že jsem nemorální a sobecká. Názory lidí byly různé. Známý mi napsal, že i v přírodě si samice hledá toho nejkvalitnějšího samce – otce svých dětí, a proto je přirozené, že pokud je nemocný, nevyberu si ho. Další známý mi ale řekl, že čas lidí, který mohou strávit spolu, je vždy omezený. Nikdo z nás totiž neví, jak dlouho tady bude. Nevíme, kolik společného času nám ještě zbývá. A tak je budoucnost a jakákoli jistota neskutečně pomíjivá. Řekl mi také, že kdyby jeho partnerka onemocněla, rozhodně by s ní zůstal až do konce.
S tím bych i souhlasila, jenže je rozdíl mezi dlouhodobou partnerkou, či partnerem, který onemocní až v průběhu již pevného svazku a mezi několika schůzkami, které měly spíš sexuální charakter, i když jsme si i povídali. Navíc kontakt mezi námi vyhasl postupně úplně, nejenom naše schůzky přestaly existovat, ale také skoro jakýkoliv písemný kontakt.
Doteď vím, že jsem v roli toho sobce. Než abych žila v nejistotě, raději jsem JEMU napsala, že mi už v minulosti dal najevo, že nejsem součástí jeho rodiny, budoucnosti a že se mnou nepočítá. A že jsem měla velké deprese z toho, jak se mu daří. Ale už to nechci dál zažívat. A začala jsem raději investovat čas do jiného vztahu, který, jak se mi zdálo, bude mít smysl. Vím, že jsem mu tím ublížila. Od té doby už mi příliš nepsal.
Doteď se tak trochu cítím jako sobecká svině, která myslí jenom na sebe. O to víc, že jsem nikdy neplánovala děti. Ale ten pocit vlastní rodiny, i když třeba bez potomků, je pro mě v životě to nejpřednější. Přesto občas, když na to pomyslím, mám pocit, že jsem udělala zlou věc, či životní chybu. Postupně se na to snažím myslet míň a míň, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je na mě naštvaný a cítí pocit křivdy, i když kvůli své hrdosti nic neřekne. Je to, jako kdybych nechala otevřenou kapitolu a raději z ní utekla. Nejspíš mě nemá v lásce, ale vůbec se mu nedivím…
Jana, 29 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.
Redakčně připravila ŠT
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Zrůda je silné slovo, zrůda nejste- Jste člověk, který myslí na sebe, možná jen na sebe, a od života chce jedno: užít si.Neusuzuji na to ani tak z toho, že jste oputila vážně nemocného muže v rané fázi vztahu, ale z řady jiných indicií. Nechcete mít v životě děti. Mít děti není povinnost, chraň bůh, a vy máte právo svobodného rozhodnutí, jenže ženy, které nejsou příliš staré, anebo tímto tvrzenm zakrývají nějaký vlastní zdravotní problém, třeba vážnou dědičnou nemoc, onvykle děti chtějí. Jsou nejen veliku zábavou, potěšením, radostí a obohacením života, ale také jsou vašim posepstvím do doby. kdy už tu nebudete. Také většínu normálních ldí učí převzít odpovědnost: nejen si užívat, ale také být zodpovědný. Pak i ten fakt,, kdy jste mu napsala, že vás ranil, když vás nepovažoval za svou rodinu? Sebestředná? Vždyť vy jste ještě žádná jeho rodina nebyla! Byla jte jeho intimní známá, která si s ním občas přijela skočit do postele a rychle pryč, ale ve chvílích, kdy potředoval oporu, jste pro něho nebyla. Nvíc jistě tušil, že ještě váháte, jestli to nevzdáte. Jesti vám stojí za ty cesty vlakem. Měla jste ho pro zábavu,je pro "v dobrém, ale ne pro "i ve zlém".Nad tím, že jste ho opustila, se už netrapte. Lidé se ve fázi poznávání rozcházejí, vy jste určitě nebyla partnerka pro něho určitě nešlo o první rozchod v jeho životě. Stalo se, je to za vámi, už se v tom nerýpejte a neužírejte se, je to ztráta času. Jo .. a dospějte, zkuste dospět. V 29 letech už by se vám to mohlo podařit, na druhé straně nejste ani zdaleka jediná ještě nedospělá skoro třicátnice. Radost v životě opravdu není jen o tom brát, ale i dávat. Přijdete na to (snad) a pak i vztahy, které budete navazovat, budou mnohem krásnější.
.Oprava::jen pro "v dobrém", ale ne pro "i ve zlém". Plus omluva za ostatní překlepy.
Být s někým jen ze soucitu je hloupost. Zvlášť když se jedná, defacto, o cizího člověka. Z Vašeho popisu vyplývá, že jste byli jen milenci. Vypadá to, že váš "vztah" byl založený jenom na sexu a povídání. Navíc komplikovaný dálkou. Žádné společné zážitky, žádné společné bydlení, nic. Jen oťukávání. Kdyby byl zdraví tak by Vás rozchod nijak nevzrušoval, ale protože byl nemocný (ne vaší vinou) tak se cítíte mizerně. ZBYTEČNĚ. Holt stalo se. Přestaňte se tím už užírat a jděte dál. Nebyl to manžel, partner, přítel jen občasný milenec. Nemáte k němu žádné povinnosti. Vztah, kde si nejste jistá je lepší ukončit teď než se to příliš zkomplikuje. Toto by nabylo fér ani vůči jemu, neboť by v té době mohl potkat někoho, komu by ten jeho handicap nevadil. A za sobce a nevyzrálce Vás nepovažuji. Pokud Vás to opravdu moc užírá zkuste se s ním ještě sejít a vše mu narovinu říct. Že Vás to mrzí, ale je to tak a tak. Popřípadě se omluvit. Bude Vám sice mizerně, ale alespoň se zachováte férově. Rozejít se s někým dopisem nebo SMSkou - to bolí kolikrát víc, než samotný rozchod. Myslím si, že když si to vyříkáte z očí do očí tak už to budete moci uzavřít a i při počátečním nevolnu se Vám nakonec uleví.
Napsala jste: "Je to, jako kdybych nechala otevřenou kapitolu a raději z ní utekla." Ten pocit pramení z podivného způsobu rozchodu a že jste se upnula k myšlence vážného vztahu, ale on to tak mít vůbec nemusel. Vy se trápíte nad něčím co ve skutečnosti ani neexistovalo. On vás slovy o rodině buď jen testoval a chtěl z vás vymámit rozhodnutí, jestli do ní chcete patřit nebo ne. Nebo, pokud to myslel jak vy jste pochopila, jste pro něj byla jednorázovka. Úplně normální vývoj, v dnešní době, kdy mít sex ještě neznamená mít intimní vztah. Nejste zrůda ani nemorální(?), prostě jste někoho potkala, rychle prošel vaším životem a zase zmizel. Takže po vaší zpovědi vám dávám;) rozhřešení: Jdi a žij v pokoji:)
Teď čtu no.potes a absolutní souhlas!
Máte sklony přehánět a zacházet do extrémů. Vykašlete se na to a užívejte si život.
Bych řekla, že to napsala tak 17letá puberťačka....
Holky tu napsaly dobře uplatnitelné mentální postupy, a pokud všichni společně slupneme červenou pilulku a dojdeme si pro telefon, nebo jak to začalo v matrixu. Tak zjistíme, že v realitě jsme jen autonomní stroje bez špetky svobodné vůle. Vše co nás řídí, jsou výstupy reakcí z naší minulosti, které jsme úspěšně přežili nebo kopie reakcí jiných přeživších lidí (typicky těch s nejmenším poškozením). Naše vědomí (myslím tu část mozku, která má za úkol komunikaci s okolím), je tiskovým mluvčím, který z principů neurochemie nemůže nic rozhodnout, neb jen se zpožděním přijímá a předává ucelené informace z nervového systému, jak nám samotným, ale i okolnímu světu o celkové úrovni vlastního nastavení (formou citů a pocitů), či našich tělesných funkcích (formou bolesti a potřeb), ve snaze těla získat pokročilejší verze, zdroje, nebo opravy od zkušenějších uživatelů. Stručně řečeno naše vědomí je sekundární evoluční adaptace bez sebemenších řídících funkcí. Veškerá nekompetentnost při rozhodování jak naložit s nemocným přítelem je pak pouhý následek nedostatku uspokojivých výstupů z modelových situací nebo jejich kolize ("ve filmech a po svatbě se lidé milují až do smrti = ZŮSTAT" versus "Přítel když umírá, smrdí = ODEJÍT"). A protože jsem se sám díky reakcím z minulosti naučil, že ženy nemají rády, když o lidech, natož o ženách mluvím jako o nesvobodných robotech. Tak se zeptám: Jaké Vám předal pozitivní vzory? Jak vylepšil Váše vnímání nebo nastavení? V životě můžeme potkat člověka, který nám ho otočí o 360 stupňů a pak zmizí jako pára nad hrncem a přesto nemáme potřebu mu něco vyčítat, nebo si jej nárokovat, protože nám svým odchodem objektivně nic neukradl. Myslím, že jako klukovi ze seznamky jste mu koule vyždímala dostatečně a pokud bude chtít něco Více, tak hold bude muset přenastavit svůj program tak, aby od něj lidé neměli potřebu s výčitkami nebo špatnými pocity utíkat (manipulace), ale naopak s láskou zůstávat. Protože v opačném sledu (od lásky utíkat nebo s výčitkami zůstávat) je to vždy velký průšvih. A láskou myslím stav, kdy Vám druhý předal tak obrovskou hodnotu, že invalidní vozíček nebo epileptický záchvat je vedle toho jen malé spropitné.
Tohle je tak blbě napsané, že to opravdu musela poslat nějaká ženská. Tímto se redakci omlouvám za dosavadní podezření, že články jsou vycucané z prstu.
Alfi, dobrá zpráva: Redaktorkou je taky ženská. Takže od svého přesvědčení nemusíte upouštět:)
Dodatek: Hlavně se Jano zbavte toho šíleného a zbytečného pocitu viny (Kolčavo, to snad neee!? Mimochodem, rozhodnutí nemít děti mi přijde jako hodně vyzrálé a dospělé..)
Mandlo, rozhodnutí nemít děti považujete za dospělé???????????????? Tak to slyším úplně poprvé za celý svůj život. To jsme tedy, Mandlo, na úplně opačných stranách spěktra pohledů na život a lidské role. Vás musí život strašntě štvát, když jste se narodila díky tomu, ž vaši předci - rodiče, prarodiče, praprarodiče a jejich předci byli tak strašně nedospělí, že zachovali lidský rod a starali se o výchovu svých dětí. Samozřejmě jsem za život potkala lidi, kteří děti mít nechtěli - obvykle to ovšem vysvětlovali tím, že se na to ještě necítí dost dospělí a zodpovědní. Mnozí z nich si pak děti stejně pořídili, viz např. Jiří Menzel. A pak jsem za ivot také potkala fanatiky, ideologicky pomatené, kteří měli mozek vymytý různými bláboly, ale když s nimi chvíli mluvíte, většinou couvají a nakonec také dospějí ke zdůvodnění, že se na děti necítí (dost zodpovědní a dospělí). vynechávám řádové sestry (ti vidí za své životní poslání službu jiným) a lidi s vážnou dědičnou poruchou. PROČ považujete rozhodnutí nemít děti za dospělé? Protože "do této doby nepřivedete na svět děti"? Nikdy, a podtrhuji nikdy v celé historii lidstva, nebyl svět a lidský život v civilizovaných, vzdělanostně a ekonomicky úspěšných společnostech v takovém bezpečí, jako nyní. NIKDY? Svět i nadále bude takový, jaký si ho lidé udělají, a nikdy, opět podtrhuji, že nikdy v historii lidstva, k tomu ještě lidé neměli tak dobré nástroje jako nyní (demokracie, ppznání, informace, vzdělání, příležitosti, včetně příležitostí ozvat se, ovlivcňovat dění ve svém okolí). Opak jsem ideologické nesmysly nepodložené vůbec žádnými fakty, ovšem chápu, že mnoho fanatiků tomu podléhá. Častý důvod je: chci si život užívat v pohodlí, nechci se vázat, nechci zodpovědnost, děti stojí spoustu peněz a času, mně se líbí můj životní styl. Pokud je vám pod 50, ujišťuji vás, a to opět podtrhuji, že kdyby tuto podle vás "dospělou" strategii převzala velká část společnosti vyspělých zemí, užívat si v pohodlí nebudete. Na konci života, kdy budete nejzranitelnější a nejbezmocnější, vás ještě s pravděpodobností hraničící s jistotou dostihne období, kdy si vůbec nebudete "užívat" (ani tak málo, jak si "užívají" současní staří, bylo by to mnohem horší), protože: * nebude dost prostředků na financování zdravotní péče o vás (a jiné staré a nemocné), * nebudou lidi, kteří by ji poskytovali, * už vůbec nebudou lidi, kteří by poskytovali sociální péči starým, nesamostatným, příp. nemohoucím, * nebudou mozky, které vymyslí automatizaci a robotizaci do sociálních služeb (z mého pohledu je naprostu jistotou, že budoucí sociální služby budou vysoce robotizované), protože osmdesátníci ty systémy nevymyslí, nenaprogramují a nebudou provozovat a udržovat, * Stát nebude mít dost peněz, z nichž by to vše financoval, i kdyby robotizace dosáhla skoro sta procent a lidí by ve zdravotním a sociálním sektoru bylo třeba jen pár. Užívat si prostě nebudete a společnost vyspělých zemí i v Evropě se uchýlí k japonské tradici: člověk, který je starý a už nesoběstačný, odejde do hor a spáchá harakitri. (V našich končinách spíš požádá o eutanázii). Každá společnost, která dá přednost užívání si před zachováním rodu a svého civilizačního okruhu, dopadne špatně. Nejlepší příklad je starý Řím, kde je to explicitně čisté, ale v historii bylo takových civilizací mnoho: Mezopotámie, starý Egypt, mnoho dalších. Bude převálcována těmi, kdo ještě základní biologický pud - základ a podmínku evoluce, zachovat svůj biologický druh (zde, řekněme, lidstvo určité kultury, vzdělanosti, vyspělosti systému) a poznaný fakt, že biologický druh je tím bezečnější proti ostatním, čím víc používá své poznatky - neztratili a prostě tu společnost přečíslí. Myslím, že většina nefanatiků to chápe. Většina lidí se nenechá strhnout fanatickými argumenty hlupáků o tom, že by bylo "nedospělé a nezodpovědné do tohoto hrozného světa" přivést děti. Většina lidí děti chce a pokud to biologicky jde, má je, i když třeba v malých počtech,a většina lidí v našem civilizačním euro-severoamericko-pacifickém okruhu okruhu (lidí vzdělaných v průměru více, než kdekoliv jinde na světě, žijících ve společnostech, které dosáhly nejvyššího stupně poznání napříč civilizacemi), chce pro ně - než dospějí a budou se o svou budoucnost a prostředí, ve kterém žijí, starat samy - zajistit co nejlepší budoucnost. Vidí v tom svou odpovědnost.
Ještě dodatek: náš výše vymezený civilizační okruh má všechny prostředky pro to, aby budoucnost své civilizace neohrožoval. Není ale vůbec šťastné, že v zemích západní Evropy si voliči v posledních letech do čela vybírali politiky, kteří děti nemají. Většinou je chtěli a nemají je nedobrovolně, ze zdravotních důvodů, a chápu, že to pro ně bylo trauma, ani v nejmenším je za to neodsuzuji. Kancléřka Merkel, šéf Evropské komise, dříve šéf eurozńy, Juncker, francouzský prezident Macron, britská nyní již expremiérka May, nejvlivnější lidé Evropy v posledním období a jedni z nejvlivnějších lidí světa. Jenže! Jejich životní cílová funkce je "dostat se do učebnic historie, ve městech mít ulici se svým jménem a pomník" a horizont, na který koukají, končí s jejich skonem. Zatímco většina lidí, kteří děti mají, má mnohem delší horizont pro rozhodování a koukají hlavně na to, aby svým dětem předali svět ve stavu, ve kterém se jim bude dobře žít. A ona ta jednotlivá konkrétní rozhodnutí v mnoha běžných situacích, ve kterých politici rozhodují o našich životech, jsou hodně odlišná podle toho, jak dlouhý máte horizont, ve které uvažujete.
Kolcava: Na pár věcí bych byl opatrný. Jmenovitě mluvení o fanatizaci v příspěvku v internetové diskuzi, který se mi ani nevejde na monitor. To nezavání zrovna klidným a rozvážným přístupem. A dále vaše historické paralely, pro které nemáte naprosto žádné podklady a jen jste si je vycucala z prstu jak se vám hodí. Věřte, že to opravdu nebylo takhle jednoduché. Nicméně k jádru mého příspěvku. Argumentujete dobře, jenom váš základní bod ze kterého vycházíte není obhajitelný. Máte pocit, že civilizace, rod a v důsledku život je něco co má vyší smysl nebo něco za co máme zodpovědnost. Ale to není pravda. Skončí váš rod, vaše civilizace nebo snad život, no a co? Nic. Takže rozhodnutí nemít děti není o nic méně dospělé nebo více zfanatizované. Spíše naopak.
Určitě nejste zrůda a Váš postup je rize praktický. S láskou nemá nic společného. Dala jste si na pomyslné váhy plusy a mínusy, které nakonec vyhrály. Každopádně, svádět na něj vinu, že s vámi nepočítá do rodiny je zoufalý únik od nemocného člověka, o kterého by jste se musela v budoucnu starat. To je skutečná pravda a nikdo vás za to neodsuzuje. Nikdo dopředu neví, jak by se v takové chvíli zachoval. Pokud tu někdo káže moralistické názory, má na to právo. Zřejmě ještě nestál před životním rozhodnutím.
Kolčavo;) Já neřešila DŮVODY PROČ paní nechce děti. Jen jsem u ní ocenila dostatek sebereflece a zodpovědný přístup k plození dětí. Dětí v dětských domovech, baby boxech, týraných, nebo zakomlexovaných a jinak duševně zmrzačených výchovou bez zájmu nespokojenou matkou (rodiči), máme dost.
Zrůdy si představuji úplně jinak, než jako třicetileté ženské, které nechtějí zůstat s relativně čerstvou známostí jenom proto, aby je ostatní nenařkli z nedostatku soucitu, emaptie atd. Nejste Matka Tereza a nemusíte svůj život nikomu obětovat, a určitě ne člověku, se kterým jste se sotva důvěrněji znala. Jak říká Nocturmas, to o těch koulích dost sedí. Týpek si užil pěkný sex, a to je více, než má mnoho dalších lidí :-). Za sobeckého nemravu bych vás považovala ve chvíli, kdy by se váš, dejme tomu, manžel po dvaceti letech manželství zrakvil na motorce, zůstal na vozíku a vy byste odešla volným krokem vstříc novým vztahům proto, že prostě s mrzákem nebudete, basta fidli, adios. Ne každá ženská má v popisu své životní práce sebeobětování se, takže, buďte ráda, že jste se potkali, jemu jste taky zpříjemnila část života, on vám do jisté míry taky, lidé se scházejí a rozcházejí, takto máte oba reálnou šanci potkat toho svého Mr nebo Mrs. Big :-)) P.S. k jinému příspěvku...já dobrovolné a vědomé rozhodnutí jiných lidí nepořídit si děti považuji rovněž za docela dospělé. Učinit rozhodnotí nerozmnožovat se je dospělé.
Jano,proč zrůda? Je tu pár moralistů a kupodivu, žádný se nepozastavuje nad tím, že Vám ten muž neřekl pravdu svém zdravotním stavu dřív, než se s Vámi vyspal! On šel do počínajícího vztahu se lží! Ano, kdyby onemocněl Váš dlouholetý partner (druh, manžel) a Vy se na něj kvůli nemoci vykašlala, to by byla jiná píseň. Ale za svůj život odpovídáte jen Vy a uvázání na nemocného člověka, který neměl dost slušnosti Vás informovat včas, to není povinnost. Stejně, jako není povinností stát se matkou. Budu upřímná, ale chladná náruč nešťastné matky z donucení, není pro dítě nijak prospěšná a máma "z donucení" není šťastný člověk. Já si bez svých dětí a vnoučat neumím představit život, ale každý je jinak nastavení. Rozhodně je dospělejší rozhodnutí děti nemít, než je mít a odložit je. Nikdo soudný Vámi opovrhovat nebude. Jen lidé bez jakýchkoli znalostí psychologie a bez znalosti života, budou vydávat svoji "svatou moralitu za úzus. Přitom oni nejvíc ubližují lidem kolem sebe. Žijte podle svého nejlepšího svědomí a na moralisty nehleďte. Hodně štěstí!
Jano, jako vidíte, nikdo Vás za "zrůdu" nepovažuje. I já se k nim připojuji. Že se lidé rozcházejí, je běžná věc. Mám na mysli před svatbou. (Koneckonců i po svatbě, pravda.) A pokud se s Vámi seznámil přes internet, možná si pár dní popláče, ale pak to přejde a bude si hledat jinou, nejlépe z okolí. Věřím tomu, že jako svobodný, ač zdravotně indisponován, má šanci si nějakou najít. Tak se doopravdy netrapte. A i kdybych to třeba považoval za špatné rozhodnutí (opakuji, že ne), ale kdybych, tak budu ten poslední ,který Vás za to bude odsuzovat.
Někdy podezřívám kolcavu, že používá tarotové karty, aby měla stejné informace jako zasedání G8.
Kolcava... A co že nechce mít děti? Je v tom zločin? Ráda zotročujete lidi podle svých dětinských představ jak by všecko mělo klapat? To potom chudák Váš bačkora-vlastně pardon-manžel... :-D ....Jste tak na dně. že se potřebujete navážet do druhých? Jste potom vážně sra*ka která by se měla pro dobro sebe posunout dál! Ne každej jako Vy! Chce skončit s nevychavanym smradem na krku a rádoby tatíčkama! Někdo si třeba říká, že nebude kur*it vlastní život, natož další život Vy zaprděná zoufalko! :-D
Kolcava -laskavě přestaňte v té svojí pseudo-křesťanské sektě být-to co tu kážete je jenom pokus o vymývání mozku, nebo převychování, které se Vám vůči druhým nedařilo. Vadí vám vegetaráni? Vadí Vám vegani?...Tak přestaňte odsuzovat dámy, které z jakýchkoliv duvodů nechtějí mít děti! Váš život to snad není! Tak si vyřešte ten svůj kterej stojíí za cenu ho*na! Nikdo nemůže za to, že jste si svůj život podělala! (Navíc nevymřeme jak si vy svatá Kolcavo myslíte-lidí a kreténů je víc než bakterií ;) )
Děkuji, že jste svou slaboduchostí názorně dokázal/a, že opravdu není vhodné, aby se množili všichni.
No, oprávněně se naštvat je v pořádku a nedivím se vám, Ma. Trochu pozor na obsah a formu. Na druhou stranu, sebesprostší slova nemusí být urážlivější než ta rádoby kultivovaná.
Kultivovaná jsou urážlivější
Tak tak
to Nocturmas :Jak pro koho, magora se občas vyplatí poslat do p..... (příhodného místa)
Zruda ne ale piiica velka. Doufam ze zustanes celly zivot sama a take budes nevylacitelne nemocna abys poznala co jsi zac!
Tady by možná bylo na místě, aby diskuzi trochu moderovala redaktorka, protože číst primitiva jako je Forleni, to snad nemusím (e).
Osobně si myslím, že to není jediný příspěvek, který porušuje pravidla.
Jani, nedávejte si vinu, nejste zrůda. V životě se stávají horší věci. Pán se zřejmě se vším smířil. Jinak by se ozval. To si pište.... Teď je jiná doba. Není povinnost s někým žít, ale je to dobrá vůle.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.