Fascinuje mě, že dnešní doba nemá žádné limity a přesto mám problém, který mám. Lidé dnes mají šílené barvy vlasů i ty nejbizarnější účesy. Móda je často za hranicí vkusu. Lidé jsou extrémně tlustí, nebo hubení. Chodí holky s holkama, kluci s klukama, jdou spolu po ulici i páry, kde je dokonce lidí ve vztahu více. Začíná se mluvit o nových uznaných pohlavích, a protože se v tom neorientuji, tak bych se ani nedivila, kdyby už se přemýšlelo také o bezpohlavních jedincích. Chci tím, říct, že dnes je tolik zvláštností, anomálií, excesů a bizarních atributů, že by mě ani ve snu nenapadlo, že lidé budou neomaleně civět na obyčejné popáleniny.
Můj muž byl vždy pohledný muž. Vysoký, ramenatý a na svůj věk téměř bez vrásek. Ve společnosti byl oblíbený a vítaný. Pak se mu ale stala ta ošklivá nehoda. Vařící voda mu nenávratně zohyzdila obličej. Je popálený na osmdesáti procentech obličeje. Na jedno oko nevidí téměř vůbec, a na druhé jen velmi chatrně. Po jeho hezkém obličeji nezůstalo skoro ani památky. Sám si často, když má lepší den, prohlíží své fotografie a připomíná si dobu, kdy bylo všechno v pořádku. Nehoda se mu stala před rokem a vypadá to, že psychicky jen z nejhoršího venku, ale jeho životem to samozřejmě otřáslo a následky si ponese navždy. Což je pochopitelné. Co ale pro mě pochopitelné není, je chování dnešní společnosti. U dětí ještě dokážu akceptovat, že se na ulici třeba leknou a je to pro ně cosi zvláštního. Ale dospělí lidé? Hloupě a dlouze na nás civí. Kolikrát se za námi i otočí a začnou se smát. Když jedeme s mužem třeba na koncert a je tam spousta lidí na jednom místě, je to vůbec nejhorší. S rostoucí hladinou alkoholu se mu klidně hlasitě vysmívají a ukazují si na něj. Můj muž se snaží žít normálně a nechce se ukrývat nikde v koutě, ale někteří lidé umí pořádně potrápit.
Elena, 59 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Na to se dá říci jediné. Idioty nezměníte, takže je prostě ignorujte. Vám a Vašemu muži přeji hodně sil a trpělivosti. Kdo se mu směje, je prostě blb.
To je smutné. Přesto věřím, že takových lidí je menšina, jen si jich víc všímáte, není se čemu divit. Já zase při pohledu na handicapované rychle nevím kam s očima, snažím se chovat normálně, přesto se cítím trapně, že je to okaté. Také přeji hodně sil :)
Manžel se s tím určitě naučí žít, stejně jako já se svou obezitou. Mám hormonální poruchu a i kdybych se na hlavu postavila jiná nebudu. Ve společnosti na mne často zírají, jako bych měla dvě hlavy! Je to tak jak to je, pokud se někdo okatě směje - je to vůl! Manželovi radím začít nosit tmavé brýle, část handicapu zakryje a navíc se bude moci dívat, obrazně řečeno, i děvčatům pod sukně!! Přeji veselou mysl a šťastné žití!
Taky se divím, že se tomu má někdo potřebu smát, to musí být nezpochybnitelná známka duševního ochrnutí a spíše by mi takového člověka bylo líto. Více by mě ale zajímalo, jaký chytrák zase nakecal paní Jaboko, že má hormonální poruchu a nemůže kvůli tomu zhubnout. Jako jaké hormony konkrétně? Inzulín? Glukagon? Tyroxin? Trijodthyronin? Cholecystokinin? Ghrelin? Leptin? Adiponektin? Adrenalin? Estrogen? A co s nimi máte tak v nepořádku, že by to nešlo změnit? Ano, hormony jsou pro funkci metabolismu velice důležité, dávají povel k tomu, co se kdy má pálit, budovat a kolik a do čeho ukládat. Ale vždy jsou závislé na vnějších stimulech. A i kdybychom měli nadprůměrné hodnoty klidně všech těchto hormonů, nebo na ně byli sebecitlivější, tak pokud si je nepícháme injekcemi do těla externě v dvacetinásobných dávkách jaké tělo člověka dokáže vůbec kdy vyprodukovat (typicky vrcholní kulturisti), tak jsou tyto výkyvy naprosto zanedbatelné. A bude vždy platit, že pokud přijímáme potřebné množství živin, tak s nimi tělo musí pracovat v souladu s vlastními potřebami. Pokud budeme cvičit, tak tělo bude muset investovat část živin do obnovy a tvorby svalů i kdyby sebevíce nechtělo a o to méně energie zbyde na uložení do tuku, a čím více máme svalů tím více potřebují energie pro každý pohyb a pokud jí do těla nedostaneme jídlem v potřebném množství (energetický výdej je vyšší než příjem), tak si ho vezme z vlastních zásob (tuků) čím méně tuků v těle máme, tím méně se tvoří estrogenu a celkově se mění poměry všech enzymů a hormonů v těle v závislosti na našem výkonu, aby naše těla mohly být efektnější a výkonnější. A tyhle pravidla nedokáže zvrátit žádná existující nemoc na této planetě. Inteligenci a vůli na to mít krásné tělo má každý pohybu schopný člověk. Jediné co musí obětovat je vlastní komfort, stud a účelové lži typu "i kdybych se na hlavu postavila jiná nebudu".
Každopádně chápu doktory, proč některé pacienty odbudou slovy porucha hormonu/štítné žlázy atd. Mnozí to možná nedělají schválně a jednoduše je jim to fuk a ti co se o to aktivně zajímají, zase nemají čas vysvětlovat něco looserům, kteří chtějí hlavně nějakou pěknou výmluvu pro okolí. Věřím, že každý doktor má díky každodennímu kontaktu s lidmi vysokou sociální inteligenci i empatii na to aby poznal s kým má cenu pracovat a kdo ho přišel jen připravit o čas.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.