Mám dospívající dceru, na kterou jsem vždycky byla sama. Jejího otce jsem se po první facce zbavila ještě v těhotenství. Nikdy jsem se vztahům nebránila, ale neměla jsem na muže prostě štěstí. Opilci, zoufalci, lháři, ženatí, nebo gambleři. Takoví se na mě lepili vždycky. Dodnes nemám stálého partnera. Jen kamaráda s výhodami, řekněme.
Svojí dceři jsem se ale vždycky snažila dát první poslední. Mohla jsem se pro ni rozkrájet, a přesto mi teď poslední dobou dává pořádné kapky. Jsem si jistá, že jsme spolu měly vždycky hezký vztah. Mohly jsme si vzájemně cokoliv říct, ale teď se něco změnilo. Vůbec nechápu proč, ale začala být vůči mně zahořklá. Kritizuje mě za to, jak nemožně se oblékám, jak málo peněz máme, jak nikam nejezdíme, jak musí mít vždycky něco nového až mezi posledními. Já chápu, že je jí patnáct a že puberta s ní tříská, ale to ji ještě neopravňuje k tomu, aby se ke mně chovala jako k onuci. Nejhorší na tom je, že se mnou přestala komunikovat. Čekala bych, že se bude zavírat v pokoji, jak to holky dělávají, ale to ona ne. Utíká stále víc a víc k mojí mámě, tedy ke své babičce. Začala si v hlavě skládat nepochopitelnou skládačku, kde jí vychází, že to já jsem ta nemožná. Že to já jsem beztak jejího tátu tolik štvala, až nás opustil. Moje máma na mě byla také sama, ale život si zařídila podstatně lépe. Je úspěšná podnikatelka a o peníze nikdy neměla nouzi. Ale moje máma je v podstatě takový chladný člověk. Je dravá a nesmlouvavá. Její mateřské city nebyly nikdy moc vřelé. Proto jsem byla šťastná, když jsme to já a moje dcera vedly úplně jinak. Teď se to ale otočilo a dcera mi babičku stále předhazuje. Srovnává a ubližuje mi. Je jako kolovrat. Pořád slyším, že babička na mě byla také sama, ale jak jsem se měla. Že jsem měla vždycky všechno, co jsem chtěla. Že jsem vedle sebe měla reprezentativní mámu, která vždycky vypadala hezky. Že jsme jezdily na dovolené, atd. Ale já na rozdíl od mojí matky pracuju na směny a domů chodím uštvaná. Mrzí mě, že jsem vždycky pro svou dceru dělala to nejlepší a přesto to ona teď vidí všechno jinak.
Dagmar, 41 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
No, tak patnáctiletý puberťák sice lítá díky hormonům od zdi ke zdi, ale za tohle chování by moje dcerunka asi lítala nejspíš i díky pár fackám, co by dostala. Ne, teď vážně. Tohle je přes čáru. Patnáctiletý smraďoch si nemůže diktovat, jak se má maminka chovat, oblékat a podobně. Chodí na brigády? Jestli ne, tak by měla okamžitě začít. V jejím věku jsem byla dvě třetiny prázdnin u příbuzných na horském středisku, protože jsem chtěla levisky a vagabondky a podobné vymoženosti :D a naši neměli v úmyslu mi je pořídit. No, a dcerunce nabídněte, že se může na půl roku k babičce nastěhovat, uvidíme, jestli ji to nadšení vydrží :D. Jo, a vy se věnujte i sama sobě, ne jen pubertální držkaté dceři.
Klid, klid, Dagmar. Vždyť vy sama také kritizujete svou maminku - dokonce i teď, jako zralá ženská. Vždycky byla chladná, mateřské city jí moc neříkaly. Možná takto vaše dcera teď vidí vás. Je časté, že děti v pubertě vidí své rodiče jako nemožné. Je časté - a v minulosti bývalo ještě mnohem častější, že děti malé i pubertální se vidí ve svých prarodičích, protože oni pro ně od malička měli čas, byli připraveni jim naslouchat a pofoukat jim případné rány na duši, měli pro ně pochopení a také ve svém věku už obvykle měli úctu a pokoru před zázrakem dětského objevování světa a pak zrání. Také už měli odstup, aby nedělali vědu z maličkostí. A také jim obvykle nevodili domů nové potenciální tatínky a maminky a nedávali jim přednost před dětmi, což děti obzvlášť v pubertě a obzvlášť dcery nesou těžce a většinou s dlouhodobými ranami. Prarodiče jsou pro děti důležití, v mnoha směrech. vyberu si jeden: děti se v kontaktu s prarodiči nejpépe naučí mezigenerační soudržnost a respěkt: něco, c čím současné vyspělé západní společnosti, hlavně v Evropě, velice bojují (a z nedávných sociologických šetření vyplynulo, že v České republice je situace skoro nejhorší v celé OECD). A tak, propána, nežárlete na vsou matku! Buďte ráda, buďte vděčná, že aspoň k nějakému dospělému v rodině má vaše dcera i v pubertě důvěru! Mohlo by se klidně stát, že by neměla důvěru k nikomu z rodiny, jen k nějaké své partě. Ten člověk, k němuž má důvěru, je navíc vaše krev, vaše máma. Proti vám asi nepůjde. Mělo by vám to dodávat klid. A znovu si připomínejte, že vy jste k é své mámě také žádný exztra vztah neměla a dodnes asi nemáte, a kdo ví, co vše jste o ní před dceru napovídala. Vaše dcera vás teď napodobuje. Buďte ráda, že k babičce důvěru má, jen jí to prospěje a vám to jednou ještě oplatí. I kdyby ničím jiným, tak tou schopností úcty ke stáří, ale pravděpodobně i v jiných směrech.
Což o to, dceruška je hubatá a jednu výchovnou by zasloužila. Ale taky je Vaše zrcadlo, nic z toho, co říká, nepřišlo samo od sebe. Vidí, jaké tragické chlapy si občas najdete a správně usuzuje, že to není náhoda ani smůla, ale Vaše vlastnost. Z toho si odvodila, že i za volbu jejího otce si můžete sama (no a ne?) a vyčítá Vám to a vše co pak následovalo. Teď by potřebovala otce, nebo aspoň chlapa v rodině, aby ji trochu odstínil od Vás jako chaotické matky, ale vidí, že od Vás se dočká nanejvýš nějakého zoufalce, tak se obrací k Vaší matce, která to má zjevně v hlavě srovnané lépe než Vy. Proto byste měla daleko spíš udělat něco sama se sebou než s dcerou :-)
Tak Dagmara nikdy nebyla schopna si najít trvalého chlapa, toho, kdo jí "udělal" dítě se zbavila. Já si myslím, že se člověk zbavuje spíše starých ponožek, než partnera, ale budiž. Do těhotenství vlítla Bůh ví jak, chlapy do postele nejspíše potřebuje, ale kupodivu na ní, krásnou usměvavou, hodnou, pracovitou ženu v velkým Ž se lepí jen vobejdové. Kam na ně chodí? Proč si je na sebe nechá lepit? Je vůbec svéprávná? Její dcera vyvádí, prosím, ale nebude to taky tím, že by chtěla žít ve spořádaném manželství, kde by měla taky otce? A ne žít jen s bláznivou mámou? Babičku si možná idealizuje, ale nejspíše k ní cítí něco víc, než ke své mámě. A ani se jí nedivím.
Puberta je děs. Bouří se proti všemu a všem na truc. Možná právě proto, že máte s matkou chladné vztahy, se uchýlila zrovna k ní. Na truc. Na druhou stranu píšete, že je to schopná žena, daří se jí jak v podnikání tak v životě. Takže pokud by si dcera měla vzít od někoho vzor, vaše matka není špatná volba. Píšete ze jste se dceři hodně věnovala. Je těžké to asi přijmout, ale je už dospělá. Musí se začít stavět na vlastní nohy a lepší úspěšná babička než parta co se jen flaka. A asi je čas se začít věnovat sobě. Přestaňte hledat lásku u chlapa za každou cenu. Evidentně prahnete po lásce když se vám od matky nedostávalo, ale zase je hloupost se tím nechat ovlivnit a smířit se s jakýmkoliv blbcem jen za trochu povrchní lásky. Přijměte fakt, ze dcera dospívá a běžte spolu nakupovat. Ať vám zkusí sama vybrat a obě uvidíte zda by vám to slušelo. Přestaňte ji vychovávat a buďte kamosky. To ale i znamená, ze si v klidu sednete a řeknete si, že takhle s vámi mluvit nebude, ze to jde říct jinak a ze jestli vám chce z nějakého důvodu ubližovat, ze se ji to povedlo, ale ze vy si to nemusíte nechat líbit. Od nikoho. Od chlapů ani od dcery. A ještě mě napadá, zajít si pro radu k matce. Ona váš vztah s dcerou vidí zvenku, možná by uměla poradit lépe.
Na mě při tom vyskočila představa Dagmary jako obsluhy v nonstop herně s tím, že si chlapy vybírá rovnou v práci, protože jinde tu svou pohodlnou prdel nevytáhne. A dcera místo, aby se zavřela před světem v pokojíčku, jak to dělá nejraději ona, tak s tím chce začít něco dělat a utíká z její pasti ven. Paní Dagmar se vlastně podařilo takové kouzlo nechtěného, svým rezignovaným životem se jí podařilo nakopnout do života vlastní dítě, což je ve výsledku krásný rodičovský úspěch.
Zkuste si ze srandy dosadit za každou větu paní Dagmar slovo "Chudák", sedí to tam jako prdel na hrnci. Pokud chce změnit zaměstnání, tak s takovým životopisem by trhla kariéru jako žebrák na nádraží. Minimálně by potkávala různorodější lidi.
Dagmar, pracovala jsem dlouhé roky na směny, vím, jaké to je. Do toho soboty, někdy neděle, svátky, záskoky za druhé a někdy 12-ti hodinové směny. Nedivím se, že jste unavená. Já už jsem v důchodu a začala jsem si všeho vážit. Chování dcery bych připsala pubertě. Nic jiného za tím nehledejte. Jinak se utrápíte. Ne každý projde dospíváním v pohodě.
Té 15 leté nezbývá nic jiného, než žít s autoritou,svou mámou. Mámou, která je sama, je unavená z práce,má svych starostí dost, nevychází jak s dcerou, tak se svou matkou. Holka si.nevi rady sama se sebou a hledá útočiště u babičky. Jestli se chytí party nebo najde útěchu v nějaké závislosti, je konec. Matka a babička by se mely spojit. Rozumné na holku obě působit, nesnažit se to u ni vyhrát. Jinak to špatně dopadne. Jsou vubec rády, že ji mají...?
Nocturmas ten chudák fakt sedí! Paní je hodně ublížená, potřebuje začít u sebe.
Přesně, nechtěl bych aby moje dítě mělo za vzor někoho, kdo se celý život jen lituje a nic nedokázal. Ještě že Babička jako vzor funguje.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.