Když můj manžel přišel před třemi lety o práci, nakoplo ho to k tomu, aby si splnil svůj sen. Zadlužil nás a koupil si restauraci. Kdybych tvrdila, že nás zadlužil až po uši, lhala bych. To, co si na restauraci půjčil, už dávno vydělal nazpět. Je opravdu šikovný, schopný a restaurace mu jen vzkvétá. Zato naše manželství jde pěkně do kytek.
S manželem jsme spolu ve vztahu patnáct let. Z toho deset let manželé. Nikdy jsme neměli větší problémy. Vždycky nám všechno klapalo. Děti jsme také vychovávali v poklidu a ani s nimi nebyl nikdy problém. Ale od té doby, co se mému muži začalo tak báječně dařit, náš vztah ochladl. Nejdřív jsem to přičítala, logicky, tomu, že má najednou spoustu práce, se kterou dřív neměl zkušenosti. Chápala jsem, že se musí s novou rolí majitele trochu sžít. Ale dobře vím, že tohle už má v malíku. Práce ho strašně baví, vydělává krásné peníze, všechno mu vychází. Ale na mě nějak pozapomněl. Zapomíná na moje narozeniny, na naše výročí, svátky a tak podobně. Zvykl si, že nám dopřává a platí krásné výlety, ale jezdím na ně většinou sama s dětmi. Je pravda, že nám nic nechybí. Až na manžela a tátu, na kterého jsme byli zvyklí. Nemá na nás žádný čas. Ale nemuselo by tomu tak být. Jde o to, že jeho ta práce úplně pohltila. Jeho baví být v jeho hospůdce od rána do večera. Ale svou nepřítomnost se nám snaží vynahradit penězi. Přitom na tento způsob suplování přítomnosti vždycky sám strašně nadával. Přestali jsme si už úplně povídat. Čekávám na něj dlouho do noci, ale on si ani nevšimne, že jsem vzhůru jen kvůli němu. A to mám přitom svou práci, kvůli které každé ráno brzy vstávám. Můj manžel se změnil a já mám velké obavy. Na pořádný rozhovor o našich problémech nikdy nemá čas. Uhnívá to někde pod kobercem a já moc nevím, co dělat.
Eva, 38 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Samozřejmě, že na vině není ta restaurace. Kauzalita bude nejsíš obrácená - rodina ho nebavila, nenaplňovala (proč?), tak si pořídil restauraci. Tady je nutné pátrat po skutečné příčině a pokud to jde, napravit ji.
Absolutní souhlas s normálním chlapem. Hlavně mě ultimáta, ani vyhrožování, ani pláč nebo nadávky.
Váš muž to přehání. Jak se někteří lidé utápí ve smutku a problémech, on zas ve svém štěstí a to je chyba. Zkuste ho přemluvit, ať jde k psychologovi. Rozumím Vám, chcete žít normální život a místo toho se cítíte sama. Jakoby Vám ho ta restaurace vzala. Nestranný člověk to pochopí, ale jen on si myslí, že je vše v pořádku. Pravdu máte Vy - není!!!!!!
Osobně bych se zařídil podle přísloví o Mohamedu a hoře. Když manžel nebývá po večerech doma, tak jdu za ním. A třeba i s dětmi. Večeře mohou být i jinde, než doma.
No lidi se prostě časem změní, někdy i bez restaurace. Nebo byste byla radši, aby zkrachoval a byl s Vámi celé dny doma? Nemůžete chtít, aby se Vám věnoval tak, jako dřív. Dřív chodil do práce na osm hodin. Udržet klientelu, to je vzhledem ke konkurenci dost náročné. Proto si to prostě uzijte, že se mu daří, jeďte s dětmi, ať se někam podívají a Vy taky, protože to jednou skončí a budete doma třeba na podpoře. Asi kdybyste s ním zavedla hovor, divil by se, co vlastně chcete. Není možné, aby byl zároveň s rodinou a zároveň vydělával nadstandardně
Když jsem ten článek četl tak jsem ucítil lítost, jako by to psal můj pejsek. Hned jsem ho pohladil, taky na mě čeká za dveřmi, až se vrátím z práce. Nejraději ho mám ve chvílích, když si najde novou hračku a já vidím jak obrovskou má radost a že mě k tomu vůbec nepotřebuje. Tím mi hned připomene, proč je pro mě tak důležitý a proč jsem si ho vybral. A já věřím, že i Vás manžel si Vás vzal za ženu proto, že jste pro něj důležitá. Jen už jste mu možná dlouho neukázala, proč Vás miluje.
Tedy, Nocturmasi, to jste napsal krásně! Kalupinka ale také.
Teda všichni jste se do paní Evy pustili! Nocturmas, ona přece vůbec nepotřebuje, aby za ni plnil povinnosti ženy, ale žádá spravedlivě pozornost, které se jí jako ženě nedostává a pro děti zase tu otcovskou. On si splnil sen, což je dobře, a ještě ke všemu se mu daří. Taky je tu možnost, že se mu nezdravě zvýšilo sebevědomí, jako úspěšnému podnikateli mu jistě příjemně lechtá ego pozornost mladšího personálu, tedy hlavně ženského, ale i mezi chlapi je teď bos. Peníze nejsou všechno kalupinka. Pokud paní dokáže používat ženské zbraně, dala bych na doporučení brejlovec.
Jako Hora k Mohamedovi může Eva tu a tam zajít k manželovi do restaurace na kávu, zajímat se o provoz, všimnout si co je zrovna třeba: pomoct při frčáku přes obědy, jdeš do banky s tržbou-já ti to odnesou, obstarat menší nákup - v restauraci stále něco dochází, děláš večer inventuru- pomůžu,... Nabízet se nabízet se, všímat si! pokud o ni manžel stojí, bude rád, že se o jeho byznys zajímá a bude z nich klasický rodinný podnik, protože v restauraci opravdu musí být majitel immer vere. Horší možnost je, když bude muž při jejích návštěvách nerudnej a bude je odmítat. To má pak hoch osobní krizi a krizi vztahu a to Babo raď!
Vy jste tedy vtipálek, Mandlo, to se vám povedl vtip dne! Že by pán měl osobní krizi? Ne, to tedy určitě ne. Stoprocentně ne, to si troufnu tvrdit, i když je neznám. Člověk, kterému se v podnikání daří, "strašně ho práce baví" a vyžívá se v ní, nemá žádnou osobní krizi. Možná ji měl předtím, ale našel z ní cestu, splnil si sen a našel sebe. Můžeme spekulovat o tom, proč ji měl, nemáme k tomu dost informací, ale věřila bych oběma zde diskutujícím mužům, že na tom stav jeho osobního života pravděpodobně měl podíl. Jinak by tak rád neunikal domovu, aspoň na některé krásné výlety by jezdil s rodinou. (Že zapomíná na výročí, svátky a narozeniny, bych mu nevyčítala, vždzť je muž! U mužů je normální, že si takové věci nepamatují, když jim to nepřipomene nějaká žena v rodině, nebo se nevyžívají v udržování kalendáříků, a je zbytečné v tom hledat cokoliv zlého.) Podle všeho Evin muž předtím žil život někoho jiného, možná Evin. Ne svůj. Dělal práci, která ho asi neuspokojovala a nakonec o ni přišel, trávil mnoho času doma, ale asi o to dvakrát nestál. Asi stál o to být uznáván, považovat se za úspěšného, být svým pánem a něco za sebou vidět. Teď má krizi jeho žena, protože předchozí život jí vyhovoval a teď by ho chtěla zpět. Pokud chtějí dál žít spolu, budou muset najít společně přijatelný kompromis. Mně - stejně jako několika jiným diskutujícím - se zdá, že manžel jí teď kompromis ze svého hlediska nabízí: ´Já si budu plnit svůj sen, budu ve svém živlu, budu domů chodit spokojený, protože jsem úspěšný, dobře vydělávám, lidé na mě hledí jako na úspěšného (ne jako na lúzra) a na mou rodinu také, a navíc dělám, co mě baví. Ty a děti z toho budete mít to, že budete mít spokojeného manžela a tátu a bohatý život, ve které si budete moci dovolit, co byste si jinak dovolit nemohli.´ Takto žije naprostá většina rodin úspěšných mužů, ale pro Evu to možná není, možná by raději měla za manžela utrápeného chudáka se sebevědomím na dně, ale každý den doma, třeba i celé dny doma, na podpoře v nezaměsrnanosti. Měla by ho pod kontrolou, možná by dokonce byla tím, kdo by domácnost živil, a tedy měl hlavní slovo v rozhodování. S tímto možná do manžesltví šla, jsou i takové páry, kterým to vyhovuje. Jenže Evin muž spokojenost ve svém životě našel a asi se jí předčasně nevzdá. Jako většina podnikatelů si jistě uvědomuje, že ekonomický úspěch může být jen na pár let, v restauračním byznysu možná ani to ne. Je teď na paní Evě, aby důkladně zvážila, co opravdu chce. Její muž evidentně není ten typ, co chce být každý den co nejvíc doma a pod pantoflem. Prokázal, že je schopný podnikatel a asi si nenechá znovu šlapat po sebevědomí - ať už nějakým zaměstnavatelem, nebo manželkou. Pokud to pro paní Evu není, najde jistě cestu, jak z manželství vycouvat ekonomicky zajištěná, a najde si nějakého lúzra, kterému obskakování manželky bude jako životní náplň stačit. V opačném případě se bude snažit manžela chápat a dávat mu najevo obdiv za to, jak se postavil a nohy, zvedl a uchytil a jak pěkně svou rodinu zajišťuje. On si to pak asi také rád přijde domů poslechnout dříve, než manželka usne. Když čeká jen další "musíme si promluvit o nás, takhle to dál nejde", bude do půlnoci pracovat, bude mezi lidmi, kteří mu nevyčítají, nepérují ho a nenutí ho do srdceryvných rozhovorů. Jako Nocturmasův pejsek, který je vděčný za hračky, se kterými si může hrát, když pán prostě nemá čas, ale je vždycky rád a spokojený, když se Nocturmas vrací, a radost je oboustranná.
Popisujete kolčavo ženu a muže o kterých v článku není ani zmínka (pod pantoflem, najde si lůzra,jak z manželství vycouvat ekonomicky zajištěná, neví co chce,... Skoro se zdá že Evu znáte osobně). Já jen vycházela z toho, co je psáno a stejně jako vy a ostatní jsem si vykonstruovala hypotézu a případnou radu o kterou Eva žádá. Tak vám to vysvětlím jinak, na textu písničky od V. Martinové Srdcem jsi zůstal u koní, poslední sloka. To byla moje rada pro pisatelku. Když muž z jejího zájmu neprojeví nadšení, je jasný že s ní už dávno skončil. A jestli to bylo před nebo po jeho úspěchu, jsou jen naše dohady čili nic.
Paní Evo, je ale docela možné, že manžel si rozjel podnikání z důvodu, že by od Vás chtěl mít trošku pokoj. To se ovšem z diplomatického hlediska neříká. (A ani to z něj nedostávejte.) Pokud byste se podle mé rady navečeřela za "režijní cenu", aspoň byste ho viděla a slyšela. A jak často? Záleží také na něm. Aby nakonec na něj nedolehla krize. Tedy: "z domu jsem se před ženou schoval do restaurace, ale kam bych se schoval pak, až by za mnou chodila? Služební cesty. Ale tam otevřu pivo a co kdyby z té flašky vyletěla ven? To už zbývá jen skočit z mostu, ale je zase riziko, že bude pod ním stát s napřaženýma rukama....." To jsem sice trošku přehnal, ale chtěl jsem říct, že opatrně byste měla sledovat jeho reakce na Vaše návštěvy. Sice nejsem přímo zastáncem toho, abyste oba byli srdcem u koní, tedy v tomto případě v restauraci, ale když by mu Vaše drobná výpomoc nevadila, proč ne.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.