Každý, kdo má děti, si čas od času neodpustí větu: „Ty jsi ale šikulka! Vidíš, jak ti to jde!“ Pochvala je jedním ze způsobů, jak malé i větší děti motivovat ke snaze a pokroku. Opravdu je ale chválení dětí za všech okolností správné? A jak děti chválit – tak, aby to splnilo svůj účel?

Říká se, že chvály není nikdy dost. A v případě dětí to platí dvojnásob. Pokud to ale s pochvalou začnete přehánět, rychle přijdete na to, že líbezná slova přestávají na vaše děti fungovat. I ti nejmenší totiž dokážou vycítit, kdy je pochvala neupřímná. Z vaší pochvaly se může stát během jediného okamžiku nevyžádané koření, kterého když je moc, požitek z jídla rychle znechutí. Jak najít v této oblasti rovnováhu a chválit děti tak, aby to mělo skutečný smysl?

Jaká pochvala je ta správná?

Abyste si na tuto otázku mohli správně odpovědět, zamyslete se nejprve nad tím, co vlastně může být na vaší pochvale špatně. Že pochvala na vaše děti zabírá, je bez pochyby. Děti jsou zvyklé slyšet povzbuzující slova obvykle již od útlého věku: když se poprvé překulí na bříško, když udělají první krůček, když se poprvé vyčůrají na nočník, když zvládnou svůj první den ve školce nebo třeba namalují krásný obrázek. Možností, kdy děti můžete chválit, je celá řada. Když děti vidí, že máte z jejich snahy a pokroku radost, snaží se ještě více. Chtějí se zavděčit, mít dobrý pocit z toho, že něco dokázaly, a naučit se honem něco dalšího.

Pochvala je tedy bezpochyby skvělým prostředkem, jak posouvat schopnosti a dovednosti dětí dál. Tak v čem je tedy problém? Především v tom, že pokud to začnete přehánět s množstvím a způsobem projevu pochvaly, dítě okamžitě vycítí, že je něco špatně. Pochvala je jako vynikající sladkost. Dokud ji dítě dostává jednou za čas, těší se na ni a má na ni příště zase chuť. Pokud ví, že si ji zasloužilo, je prožitek z její chuti dvojnásobný. Jakmile se ale této sladkosti jednou „přejí“, nebo ji začne dostávat kdykoliv si umane, brzy se situace obrátí a už ji nebude chtít ani vidět.

celý článek najdete zde