Říká se, že tak, jak se muž chová ke své matce, se jednou bude chovat i ke své přítelkyni. To mám zřejmě vyhráno, když jsem tou přítelkyní já a vidím, jak starostlivý je. Druhá stránka věci je však ta, že jeho máma si až takovou starost a pozornost nezaslouží. Je to alkoholička a ničí nám pomalu, ale jistě náš vztah.
Jde o to, že matka mého přítele není člověk, který by byl semletý osudem. Ona je nepoučitelná a nenapravitelná alkoholička. Všechna léčení odmítla. Když už byla na nějakou léčbu přece jen přístupná, nikdy ji nedokončila. Je to takový ten případ, který je totálně ztracený. Když si člověk nechce pomoci sám, tak mu prostě nepomůže nikdo na světě. A to je přesně její případ. Celé město ji zná. Je svým permanentně podroušeným stavem proslulá a libuje si v něm. Je jí absolutně fuk, že si naprosto zničila život. Ona chce prostě jen pít. Nic jiného ji nezajímá. Ale teď její alkoholismus začal prosakovat i do našeho vztahu. A je to pořádně nepříjemné. Můj přítel je ochotný ji sbírat z chodníku kdykoliv a kdekoliv. Na každé její zavolání přiběhne. Otec mu umřel, když mému příteli nebylo ani dvacet, a tak má jen matku. Ale tahle starost mi přijde už za hranicí. Kdykoliv jdeme třeba do kina, vždycky jeho matka něco provede a můj přítel jí běží okamžitě na pomoc. Kladu mu na srdce, že takhle jí nepomáhá, ale spíš podporuje. Jenže to není nic platné. Odvolává se pořád na to, že je to jeho máma, ať je jakákoliv a hotovo. Ale my nemůžeme pořádně nikam jít. Nemůžeme spolu trávit téměř žádný společný čas, protože ona se dožaduje neustálého dozoru a pozornosti. Bydlíme spolu už rok a půl , oba pracujeme, vídáme se málo a za tu dobu nám do úplného konce bez problémů vyšla jedna jediná večeře. Nedá se říct, že žárlím, ale vidím, jak náročné to s ní je. Navíc to nikam nevede a ona vesele pije dál. V tomto směru se s přítelem neshodneme už teď a já se bojím, že to v budoucnu bude jen horší.
Katka, 28 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Nebude to horší, bude to stejné (což je možná ještě horší). Přítel nikdy nepřekoná hranici naštvání a bude pořád opakovat stejný vzorec chování. Jinak nežárlíte Vy, ale jeho matka. Dělá všechno pro to, aby Váš vztah rozbila a měla syna zase pro sebe. Bohužel, pokud se neupije xmrti, nakonec svého cíle dosáhne.
Tak to hodně štěstí, až budete mít dítě. A souhlas s normálním chlapem. Matinka žárlí až za roh :). A tipla bych si, že jí to vyjde.
Katko, že přítelova matka pije, jak říká titulek, je podstatná součást vašeho problému, ale ne jeho jádro. Dovolím si tedy odpověď rozdělit na několik dílčích otázek. 1. Co dělat s partnerem, který i v prvních fázích vztahu systematicky dává přednost matce před přítelkyní? 2. Co dělat s matkou přítele nebo přítelkyně, která neunese osamostatnění dítěte? 3. Jak se zachovat, když matka našeho přítele nebo přítlkyně je vážně nemocná a potřebuje pomoc svých dětí? Ad. 1. To je vaše situace, Katko. Váš přítel je podle vašeho popisu opravdu empatický (to je dobře! Málokterý muž je) a má nejen pochopení pro svou matku, ale asi také pro to, co ji přimělo dát se na pití. To mohou být věci, o kterých vy nevíte, protože často jsou tak osobní, že muži o nich nepovídají ani přítelkyním. Anebo je prostě mamánek. Bohužel ovšem nemá empatii pro vás (to je pochopitelně špatně). Buď mu na vás málo záleží, nebo si je jist vaším pochopením a nekonečnou trpělivostí. Budete mu muset ukiázat, že vaše trpělivost není nekonečná, že s ní počítá marně. Agilní dívky v dobách současných možností řeší takovou situaci nalezením si studia nebo práce daleko od domova, nejlépe v cizině. Vyřeší to váš problém s ostudou způsobenou sbíráním nedůstojně seválící skoro tchýně na ulicích malého města a vašeho přítele to přiměje zvážit, jak moc mu na vás záleží. Buď půjde s vámi, nebo na vás bude čekat a dobu čekání využije k tomu, aby konečně matku donutil, aby dokončila léčbu a vícekrátr se nenapila, anebo jste o nic nepřišla. Máte totiž pravdu, mlže to být horší. Mnohem horší. Alkohol povede nejen k rozpadu osobnosti, ale dříve či později způsobí i opravdu vážné nemoci, v nichž pomoc vašeho syna matce bude opravdu nezbytností, i když možná už jen nakrátko. Ad 2. Zdá se, že toto je případ matky vašeho přítele. Udělá cokoliv, aby byla v centru jeho pozornosti. Hystriónská porucha - navíc k tomu alkoholismu. Tady opravdu platí: buď se rovnou rozejdětě a neotáčejte se zpět, anebo se odstěhujte co nejdál (a dál platí bod 1). Buď se přítel chytí za nos a matka si zvykne a postaví se na vlastní nohy, anebo jste aspoň vy zachránila svůj klidný život. Ad 3. Dříve či později u většiny lidí přijde fáze, kdy je poitřeba se o nemocné (většinou už staré) rodiče postarat. Platívalo to za dávných dob s výměnky, pak se společnost nějakou dobu tvářila, že problém neexistuje (nemohoucí lidé vyžadující péči byli zavíráni do nemocnic určených pro akutní péči pro ty, kdo se ještě mohou uzdravit, anebo byla jejich nemohoucnost ignorována s tím, že mnoho z nich v těch dobách žilo ještě na vesnicích a malých městech a sousedská výpomoc zaskočila za chybějící pomoc dětí). V té situaci už nejsme a, upřžímně, česká společnost je teď asi v nejhorší možné fázi přechodného stavu. Důstojná zařízení pro dlouhodobou a paliativní péči nejsou ani zdalejka v dostatečné kapacitě a ta, která jsou (důstojá), jsou díky poptávce vysoce převyšující nabídku velmi drahá. Staří lidé si také většinou v průběhu života nešetřili na důstojný pobyt v pečovatelském zařízení (ani většinou neměli z čeho). Mezigenerační nesnášenlivost (viz nedávno zveřejněné sociologické šetření STEM/MARKu o soužití generací) je v Česku jedna z nejhorších v celém vyspělém světě - dnešní mladí a mladší střední generace tedy ani neuvažují, že by se jednou o rodiče museli v nemoci anebo nemohoucnosti starat. Východisko pro pozdní stáří těch lidí v Česku, kterým je dnes, řekněme, od 60 výš, nevidím, současná situace se nevyřeší za 20 let. (Pak už snad ano a snad v péči o přestárlé, nemocné a nemohoucí nastanou poměry podobné těm na západ od Česka.) Píšu to proto, že ve vztazích většiny párů nastane v životě situace, kdy rodiče dostávají (anebo aspoň objektivně potřebují) spoustu času a péče svých dětí a dtto bude platit jednou pro jejich děti. Ovšem u velmi mladých, jako jste vy, to vůbec není zdravé. Nevíme ale, kolik je vašemu partnerovi. Problém často nastává u mužů ve fázi druhé mízy, kteří si najdou novou mladou partnerku, a ta pak čelí dělení synova času mezi vlastní novou rodinu, děti z dřívějšího života a staré rodiče.
Katko, můj tchán byl alkoholik. Já v něm viděla nešťastného člověka, starala jsem se o něj. Manžel mi byl za to velmi vděčný. Neměli jsme ho kam dát, nikam jsme ho nevyhodili, ale postarali jsme se o něj. Ne každý to ale zvládne. Sedněte si spolu a najděte řešení, stojí to za to.
Mám v okolí spoustu alkoholiků. Někteří s tím něco dělají a úspěšně, jedna je přesně taková jako matka vašeho přítele. Stav jí vyhovuje, parazituje na těch co jí zbyli, vlastně už jen jeden,ostatní už od ní dali ruce pryč, ale až po spoustě let pomoci a podpory. Mám strach, že to tam skončí tragédií, doslova. Nabídněte pomoc jasnými pravidli, po jednom selhání nekompromisně pryč!
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.