Když zde občas pročítám lidské příběhy, svírá se mi srdce. Ráda bych se s vámi proto podělila i o svůj problém, který naštěstí není nijak závažný, jako spíš úsměvný, ale zároveň taky dokáže pořádně naštvat.
Vyrůstala jsem v rodině, kde byl alkohol naprosté tabu. Stejně tak cigarety, nevěra, nebo nedej bože drogy. Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala svého partnera, který jisté neřesti vidí stejně a který je mým manželem už krásných čtyřicet let. Máme tři dospělé děti, vnoučata a stále se máme hodně rádi. O to víc jsem šokovaná tím, co manžel začal poslední půlrok vyvádět. Změnil po letech zaměstnání a nastoupil do nové práce. Pracuje v IT oblasti. Teď sedí v kanceláři s mladými, kteří na něj mají pořádný vliv. Manžel zřejmě chytil druhou, či snad třetí mízu a chtěl se těm klukům tak trochu přiblížit, ne-li vyrovnat. Změnil proto styl oblékání. Na to jsem neřekla ani popel, protože tento svěží styl mého muže velmi omladil a získal tak na přitažlivosti. Což jde samozřejmě ruku v ruce s posílením mojí žárlivosti, ale nijak to nepřeháním. Svého muže miluji a věřím mu. Ale teď mou důvěru pěkně pokouší. Začal s těmi svými kolegy sem tam vyrážet do baru. To také není nic hrozného. Ale můj manžel začal na stará kolena tajně kouřit. Ano, dospělý muž se schovává za garáží jako malý kluk a kouří tam v domnění, že jeho žena je úplně hloupá. Když se vrací domů z práce, z obchodu, z kola, z návštěvy od dětí, je jako chodící drogerie. Spotřeba jeho parfému rapidně stoupla a on čeká, že si cigaretového zápachu takhle nevšimnu. Jednou jsem to už nevydržela a bouchly mi nervy. Řekla jsem mu, aby přestal s tím trapným lhaním, tutláním a schováváním se. Aby přestal ponižovat nás oba. Ale on mi do očí lže a zatlouká. Na jednu stranu se mu nedivím, protože ví, jak příšerný názor mám na ty hnusné kuřáky, ale na stranu druhou, jako dospělý muž si snad přece může dělat, co chce. Chce kouřit? Tak ať kouří a vydrží pár jedovatých poznámek své zapřisáhlé nekuřačky, kterou si vzal, nebo ať nekouří, a nemusí vymýšlet kličky a schovávačky.
Vilma, 60 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Tak si nechte pro sebe ty jedovaté poznámky a on na oplátku přestane zatloukat. V 60 letech byste snad mohla mít rozum :-)
Ono to brzy přejde. Jen aby to přešlo včas. Zažila jsem v blízkosti případ, který probíhal úplně přesně jako ten váš (jen příslušný manžel nepracoval v notoricky neformální IT oblasti, ale ve vysoké manažersjké funkci, ze které ve chvíli, kdy změnil chování i vizáž způsobem, jaký také popisujete, ho vyhodii, ale to byla v kontextu dalších událostí jen maličkost), ale skončil tragicky. Velmi tragicky. Člověk prostě nemá ztrácet soudnost v žádném věku.
Tak, smraďocha bych doma nechtěla. Kuřáci jsou mi strašně odporní :(. Smrdí jim vše, ruce, vlasy, oblečení... A představa, že líbám popelník, je pro mě osobně na zvracení. Ovšem tady bych více řešila, že lže. :(
Kuřáci jsou bezohlední, správně napsala Ely. Měla jsem kamarádku a té smrděly i boty. Na druhou stranu bych si v klidu řekla - je to jeho zdraví, které si ničí. Chce to opravdu zachovat klid.
V tomto případě bych to,že začal kouřit,považovala za méně podstatné.Raději bych byla obezřetnější při jeho návštěvách barů se spolupracovníky,a hlavně změnou šatníku.Muži všeobecně a obzvláště v tomto věku neradi nakupují oblečení,to je už manželky musí nutit,a pokud to dělá sám bez nucení,opravdu chytil druhou mízu.Znám dokonce pána který měl téměř celý druhý šatník u kamaráda a převlečen,vyrážel na lov./nikoliv jelenů:/
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.