Už nevracej se nečekám

že ještě něco zbylo

z té skládanky všech nadějí

co patřily nám kdysi

Prázdno se přiblížilo…

Proč nejsem schopna pochopit

že cestou po níž musíš jít

se zcela zřekneš člověka

co rád ti poví kým jsi?

Bůh spravedlivě rozdělí

prý s pokorou co vracíš

Jsme jeho děti - ty i já

a tak to bude vždycky

To není tak že ztrácíš…

Jak bezbřehý je žití čas

však na tu lásku bez příkras

na niž jsme sílu neměli

nestačí život lidský

Už nemodlím se neklekám

si v chrámu na kolena

Teď ve svém srdci den co den

se léčím z poblouznění

Má tolik síly žena…

Neříkám že už nechci nic

Je něco dál však něco víc

/dnes už se toho nelekám/

Jen neříkej že není