Vzpomínka na rok 94

Proč chtějí všici vidět Paříž?

Potácím se v agónii

dusnou ulicí

pekelným Montmartrem

s bizardními malíři a

turistujícím davem vševidětchtivým..

Paříž jak houba

nasákla osobami

s nemytým podpaždím

Potácím se

Sluneční brýle s klobouky

na pochodu..

Dusno a papíry

rozfoukal městský vítr až na

La Défénse kde

sedím osaměle na rozlehlém schodišti

a s nejvyšším komfortem (bez lidí)

popíjím café noir od Le Mac Donald

Obrazy z Pompidou se mi obtiskly

na sítnici jak

Velikonoční obtisky

na vajíčka

a rázují mi před očima

ve stejném okamžiku kdy

shluky nepařížanů roznášejí na chodidlech Paříž kostku po kostce

a otrhávají ji fotku po fotce až

zůstane jen v obrazech

a město není

jen papíry a lahve

a otisky na skle

a šlápoty v dlažbě

Ale pěvci v metru a klošáři

už se odtud vypařili

na lepší…