Můj otec nás s mámou opustil, když mi byl měsíc. Máma to ty první roky nesla hodně těžce. A přeneslo se to i do doby pozdější. Když už jsem byla větší a měla jsem svůj rozum, vnímala jsem, jak na otce hází hromadu špíny. Nenechala na něm nikdy nit suchou.
Otec se mnou asi chtěl nejdřív udržovat kontakt, když jsem byla hodně malá. Ale máma byla asi typický případ rodiče, který se mstí přes děti. To mě samozřejmě nesmírně mrzí a podepsalo se to na mně. Je to znát i na partnerech, které si vybírám. Vždycky šlápnu vedle. A historie se tak opakuje. I já jsem se svou dcerkou zůstala sama. Ale abych neopakovala stejné chyby své matky se vším všudy, naopak se snažím kontakt dcery a jejího otce udržovat živý. Možná, že kdyby se máma tehdy nechovala tak zhrzeně a odmítavě, všechno by dnes bylo jinak. Nikdy tátovi neodpustila, že odešel za jinou ženou. Zakazovala mu, aby se se mnou stýkal a myslela si, že takhle ho potrestá. Ale nejvíc potrestala mě. Život s ní nebyl jednoduchý a táta mi chyběl. Teď v dospělosti a v době internetu už nebyl takový problém ho vyhledat. A přesně to jsem také udělala. Našla jsem ho, kontaktovala a netrpělivě čekala na odpověď. Ta za pár dní dorazila. Onen muž potvrdil, že je skutečně mým otcem. Současně mně ale také slušně informoval o tom, že setkat se semnou nehodlá. Nedá se mu upřít galantní a milé chování, to ne, ale stejně mě to samozřejmě velmi zabolelo. Omlouval se mi, že mě takto zklamává, ale již má svou rodinu a žije svůj život. Nechce jej míchat s minulostí. Možná ho na jednu stranu i chápu, ale na druhou stranu tomu vůbec nerozumím. Sama jsem rodič a nedokážu si představit, že bych svou dospělou dceru, která mě už nemůže nijak ohrozit, nechtěla vidět. Je pravda, že se mnou přes skype mluvil dlouho a trpělivě, ale na výsledku to nic nemění. Nechce mě vidět. Poodkryl mi sice různé neznámé a složil celkový obrázek o tom, jak tehdy co a jak bylo, ale ani to mě neupokojilo. Myslím, že vždycky si budu připadat tak nějak napůl ztracená.
Aneta, 35 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Asi budu v menšině, ale já ho chápu. Tedy, rozumím i vám... Ale umím si představit, že toho taky zažil dost, a přijmout do života 35 letou dceru, bez partnera a s dítětem, kde se dá předpokládat vylévání si srdce, snaha napravovat křivdy minulosti... Kamenujte mě, ale já jeho rozhodnutí chápu. Nicméně, dejte tomu čas :). Možná vás za měsíc dva sám překvapí.
Možná je to pro něj teď šok, když o vás tolik let neslyšel a najednou se chcete sejít... Buďte trpělivá a třeba se za nějaký čas ozve sám, až se mu to rozleží...
Aneto, píšete, žře Váš otec se s Vámi od narození stýkat chtěl. Opustil Vaši matku, a to hend po Vašem narození, což bylo špatně, ale z Vašeho popisu se zdá, že se mu možná nešlo příliš divit. Důležité je, že se o Vás starat chtěl - a nebylo mu to dopřáno. Asi v duchu počítal s tím, že až dospějete, ozvete se, pokud o kontakt s otcem budete stát. I tehdy byl internet, kromě toho asi máte otce v rodném listě a v Česku opravdu není obtížné najít člověka, u něhož znáte dokonce i rodné číslo. Dospěla jste před 17 lety... Nedivte se mu tedy, že si klade otázku, proč se ozýváte teď. Jste na tom finančně špatně a chcete pomoc? Nebo počítáte s tím, že když se včas znovu zjevíte v jeho životě, dostanete se mezi dědice? (V dosavadní situaci by vás podle současného občanského zákoníku snadno mohl z dědictví vyloučit, když jste 17 let svého dospělého a svéprávného života neprojevila o něho žádný zájem.) I kdyby byl nejvelkorysejším člověkem, právem si musí klást tyto otázky. Proč teď, proč ne dříve? Má svou rodinu, tu na to také musí připravit. Možná tedy potřebuje čas. Vy jste si na čekání dopřála 17 let, dopřejte čas i jemu. A, promiňte, jste si opravdu jistá, že vás nyní žene touha znát své kořeny a umožnit dceři mít plnohodnotného dědečka, který ji bude mít rád, anebo jsou ty důvody opravdu zištné?
kolcava: myslím, že jste trefila hřebík na hlavičku :-)
Kolcava, to zní velice rozumně. Dokud bylo dobře, otce poznat nepotřebovala...
No, tak trochu souhlasím s Kolačavou. Jen ta zmíňka o dědictví je hloupost. Tím, že je dcera, tak na dědictví bude mít nárok, ať se s otcem stýká, nebo ne. Ale věřím, že se tatínkovi ozvala právě proto, že je eknomicky i lidsky v háji a ráda by se mu pověsila na krk.
Možná Aneta jen skutečně sbírala odvahu, aby se s otcem mohla sejít. Pokud by ji osobně poznal, neznamená ještě, že jí musí pomáhat, nebo dokonce dávat peníze a podobně. Není to jeho povinnost.
Pro Starého Kocoura. Podle tzv. nového 0bčanského zákoníku (pořád se mu říká "nový", ale je z r. 2012 - zákon 89/2012Sb.) už děti nejsou nepominutelní dědicové. I vlastní potomek může být vyděděn, ale má to dvě podmínky. A. Vydědění, anebo omezení dědického podílu potomka, musí splňovat stejné formální náležitosti stejné jako závěť. (Může být součástí závěti, ale nemusí, stačí samostatná listina.) B. Musí být uveden a přesně citován důvod. Povolené důvody jsou jenčtyř i důvody a ta jsou jmenovitě jsou uvedeny přímo v zákoně (!469). Tady je cituji proto, že pro mnoho čtenářů (potenciálních dědiců i zůstavitelů) to může být zajímavé. "1. V rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. 2. O zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,. 3. Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. 4. Trvale vede nezřízený život." (Text v listině o vydědění, nebo omezení dědického podílu musí přesně znít jako jeden nebo více z uvedených bodů.) Je jasné, že Aneta posledních 17 let naplňovala bod 2. (Když dojde k soupisu pozůstalosti a je v něm listina o vydědění, notář si přůslušného potomka předvolá, seznámí ho s listinou a chce jeho podpis.)
Omlouvám se, oprava věty: Povolené důvody jsou jen čtyři a ty jsou jmenovitě uvedeny přímo v zákoně (§ 469)
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.