Martine, jak já vám rozumím! Náš syn se kdysi dostal na jednu z desítky nejprestižnějších univerit světa a jeho otec byl bytostně proti tomu, aby tam odjel! Probrečela jsem kvůli tomu v skrytu noci (nejdřív proto, že jeho otec mu chce zhatit životní příležitost, a potom proto, že jako mámě mi doma samozřejmě chyběl) a celé velmi drahé studium mu zaplatila ze svého (byli jsme už rozvedení), protože jsem předpokládala, že jeho otci vadí hlavně ty náklady (rovnou řekl, že on se na nich podílet nebude.). Nakonec syn studovat odjel, jeho otec slavil, všude se jím chlubil a dodnes chlubí, já jsem se pár let dřela do úmoru a pár let tomu školnému obětovala všechno :) jenže jakou lepší investici do budoucnosti svých dětí můžete udělat? Když na to vaše dcera má vlohy a když to chce dělat, přece jí nezavřete rozlet do světa hned na začátku! Přece vaše paní pro svou milovanou dcerku chce jen to nejlepší a dovolit jí teď studovat v zahraničí znamená otevřít jí škálu možností pro vlastní rozhodování v budoucnosti, kterou by jinak neměla! Vaše paní se s tím časem srovná. Londýn není daleko a i kdyby došlo k brexitu (v zájmu vaší dcery a vaší rodiny vám přeji, aby jen tak nedošlo a její studium neobnášelo plné školné pro studenty ze zemí mimo EU), můžete za ní každý měsíc létat. Ze začátku jí bude smutno a jistě vás ráda často uvidí. Mamince se v Londýně bude líbit, nebude trvat dlouho a převáží u ní pýcha na dceru, která to zvládá, dokáže se prosadit v opravdové volné konkurenci studentů z celého světa. Převáží u ní klid a vědomí, že už se o budoucnost dcery nemusí bát, když zvládla toto a neztratila se, už se neztratí. Bude mít v životě mnohem více možností, než by měla s čistě domácím vzděláním, nebude muset ve světě dnes a denně přesvědčovat, že i když má české školy, neznamená to, že je tak trochu opice právě spadlá se stromu. Také vám nikdy nebude ekonomicky viset na krku. (Ač je mi to naprosto nepochopitelné, věřte mi, že znám dost lidí s dospělými dětmi, i absolventy vysoké, které se od rodičů nechávají živit!) Není lepší investice, než pomoci otevřít obzory a možnosti svým dětem. Chápu samozřejmě i vaši paní. Když syn vylétal z hnízda) (odlétal na školu), neviděla jsem cestou z letiště přes slzy na cestu. Kdyby se vaše ale dcera jen stěhovala do jiného města v Česku, bylo by to také vylétnutí z hnízda, jednou k tomu dojít musí, i když pro každou mámu a mnoho tátů je to těžké. Nevěřím, že vaše paní nepřeje dceři to nejlepší, na co dcera má potenciál, nevěřím, že jí chce zhatit plány, že jí chce přistřihnout křídla výměnou za vlastní lepší pocit. Jen potřebuje čas srovnat se s tím. Hodně štěstí vaší dceři ve studiu!

Vaše dcerka je nadaná, schopná a pokud se cítí jet na školu do zahraničí tak před ní smekám. Ne každý by si na to troufl. Zvažte, jestli není podobná škola u nás. Mohla by na víkend jezdit domů. Vaše žena by to jistě přivítala.

A co přijmout další děti do rodiny v rámci náhradní rodinné péče. Volná kapacita Vaší ženy by se naplnila, dcera by získala prostor pro sebe a návdavkem i sourozence a navíc pomůžete dítěti či dětem, kteří rodinu nemají. V 50 začít s pěstounstvím je tak akorát ;-)

Máme za sebou také odchod nejstarší dcery na studium do zahraničí a ačkoli to nebylo lehké, určitě jsem její odchod zvládla lépe díky péči o ostatní děti doma.

Musím nesouhlasit s Damiánem. Rozhodně bych neuvažovala, že by měla již na školu v ČR, pokud má možnost studovat v zahraničí. Vlastní zkušenost. Mám dva univerzitní diplomy ze škol mimo střední Evropu a je to doslova k nezaplacení. Tím se nevychloubám, jenom konstatuji, že v životopise bude mít škola mimo rodnou hroudu opravdu vynikající místo. A maminka si zvykne. Moje si taky zvykla, když jsem v 19 zmizela z domu. Ovšem nebyla na mě tak fixovaná, že by se můj odchod na školu rovnal skoro mě smrti, jako to dělá paní z článku. A ježdění na víkend domů opravdu nevyváží zkušenosti že zahraničí.

V dnešní době je zcela běžné že děti studují ,pracují,v zahraničí.Nechápu proč by dcera měla matce ustupovat a studovat kvůli tomu že matka špatně snáší odloučení,nějakou jinou školu než si vybrala.Dnes je tolik možností jak se kvalitně vzdělávat,poznávat svět,že my starší kteří jsme tuto možnost neměli,jen zíráme a přejeme to svým dětem a vnukům.Samozřejmě že rodiče mají vždy o své děti obavy,ale tyto scény a pláč matky mi připadají nepřiměřená reakce.Na místě manžela bych jí navrhla navštívit psychologa nebo psychiatra.