Mám ráda Londýn. Odlišnost od Prahy svou mnohem pestřejší směsicí národností, ras a jazyků, je patrná na první pohled. Prostě historický důsledek rozmáchlé koloniální politiky britského impéria.

Cítím se tu dobře, lidé v obchodech, restauracích a dopravních prostředcích jsou milí a usměvaví a vůbec je neobtěžuje prodávat svou službu. Každý trpělivě poradí zbloudilému turistovi. V Londýně je dost místa, velké a příjemné parky, kde může spočinout znavený turista i londýnský bussinesman či bussineswoman. Londýnská doprava je fungující, autobusů jezdí dostatek, jsou patrové a tak si v nich i posedíte. Metro je rozsáhlé a na první pohled lehce komplikované, je to však nejrychlejší dopravní prostředek. Atrakcí pro turisty je nepřeberně, každý musí povinně do Toweru a na Tower bridge, k romantickému Westminsteru, do muzea Madame Thussaud‘s i k Buckinghamskému paláci a do Hyde parku.

Kdo raději nakupuje, památky a architektura ho nudí, má o zábavu postaráno rovněž. Dle obsahu peněženky, nebo barvy své kreditky zamíří buď na Bond street, nebo do nejstaršího a nejznámějšího obchodního domu Harrods ( pro ty se zlatými kartami), anebo se vydá na vzrušující lov mezi roztodivné krámky tržnice Camden, neskonale živější a plnější života, než sterilní značkové butiky.

Já nedám dopustit na britské hospůdky. Jsou útulné a když promluvím, jsem exot a mí spolustolovníci se bez ostychu zajímají o to Where I am from. A rádi si poklábosí. Pro pivo si každý skočí sám a hned platí, takže je to rychlé a bez čekání na uběhaného číšníka. Kdo se chce provětrat, postaví se s půllitrem ven a relaxuje pohledem na ruch města, nebo si povídá s ostatními. Večer se zaplní výčep lidmi, kterým „padla“ a jdou spláchnout den jedním pivkem na stojáka. A tak tu jsou vedle sebe dámy v lodičkách, kravaťáci, mládež i montérkáři.

„Proč proboha ti Britové tak milují Prahu“, ptám se kamaráda, s kterým si dáváme orosený půllitr? „Ty jejich nekonečné Stag párty a jiné párty, tahy noční Prahou? Vždyť tady jsou hospůdky tak skvělé??“ Dozvěděla jsem se to záhy. Před jedenáctou zazvonil zvonec, kterým se ohlašuje poslední nápoj, pivo, drink. A konec.. Chceš se ještě bavit? Jdi do nočního klubu a zaplať vstupné. Hospody a restaurace už jdou spát….Nekompromisně a bez pardonu. Zatímco v Praze večer začíná, Londýn se, alespoň jak já to kolem sebe vidím, vylidňuje. Kdo si chtěl povyrazit, musel to stihnout včas. Aha, už je mi to jasné, v liberální Praze, která ještě neokoukala všechny zvyky usedlých členů EU ze Západní Evropy je noční život stále ještě povolen. Dopíjím pivo a jsem ráda, že jsme ho po návštěvě divadla ještě stihli, protože náš den v Londýně byl teplý, rušný a plný zážitků…Ale teď už hajdy spát…