POCIT OSAMĚNÍ
Až samota zamkne mi ústa
a popel šedý mysl posype mi,
budu zvěstovalá již z nekonečna
že tu zůstávají mi jen čtyři stěny.
Oči zavřu v ochraně před sprškou vzpomínek,
a nebudu si připouštět opuštěnost
a ta černota pod víčky změněna v ohýnek
bude pálit v srdci jako nekonečnost.
Nekonečnost touhy, ktará bolí v samotě,
nechce zchladnout ani zmizet chvíli,
ano snad jen na chvíli,
ale já vidím tě stát tu vedle - chvíli,
moje oči se však opět mýlí.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.