Zima je už konečně na ústupu a přichází dlouho očekávané jaro. Konečně bude více sluníčka a jarní pohody. Všechno se pomalu barví do krásných jarních barev.

Díky hezkému počasí a dobré náladě si jdu udělat malou radost. Jakou? No přeci, koupit si něco hezkého na sebe. Procházím v prodejně mezi stojany překrásných šatů, halenek, kalhot, různého drobného prádla. Jen si něco vybrat. Náhle jsem uviděla stojan, na kterém je jedna hezčí sukně než druhá. Béžová, bílá, krajka kombinovaná s riflovinou, žlutá, černá, až přechází zrak. Beru si tři sukně na vyzkoušení. Ještě se tak rozhodnout, kterou si vzít, když mi dobře sedí všechny tři. Nakonec jsem zůstala u své oblíbené barvy, jak jinak – béžové. Už se vidím, jak mi k ní bude slušet bílá halenka a tričko, které jsem si před pár dní namalovala. Zaplatila jsem a spokojeně odcházím domů.

Ani jsem nestihla otevřít dveře od bytu a už slyším vyzvánění telefonu. „Haló, jsi to ty? Já bych chtěla odpoledne zajít, Máš čas?“ vyhrkla na mne dlouholetá kamarádka. „Zajdi, ráda tě uvidím a ještě si popovídáme.“

Ještě jsem nepostavila na stůl konvici s černým čajem a už moje kamarádka vytahuje z tašky nějakou látku. „Tak se pochlub, co jsi si koupila, vždyť svítíš jak sluníčko“ vybízím kamarádku a usmívám se.

Když jsem se pořádně podívala na kousek látky, tak mně smích přešel. Byla to ta samá sukně, kterou jsem si dopoledne koupila. A to ještě kamarádka pronesla.„No řekni, že to není špatný kup, byla jen za 350.-Kč a to bych za ty peníze nekoupila ani látku a ještě bych si to musela ušít.

„Tak já jsem si přesně tu samou koupila také, ale za trojnásobnou cenu. „Kde jsi ji koupila?“ „V tržnici u šikmooček,“„No, tak to v tom bude chodit polovina města.“ A už se mi v hlavě rodí plán.

Druhý den jsem si koupila štykovanou krajku, rýžek a pustila jsem se do úpravy sukně. Krajku jsem obarvila v čaji a přišila ke spodnímu dílu sukně a na další díly jsem přišila rýžek. Aspoň nebude mít nikdo stejnou sukni, jako já.