Ženy se liší od mužů i v oblasti čichu, našeho vývojově nejstaršího smyslu. Svět vůní a pachů má na nás daleko větší vliv, než si připouštíme. A dodnes je podrobován procesu poznávání, který nás postupně zbavuje iluzí minulých dob.

Ženy mají, jak všichni víme ze zkušenosti, lepší schopnost vnímat čichem a chutí než muži. My lidé máme až deset tisíc chuťových receptorů, díky nimž rozeznáváme nejméně čtyři hlavní chutě – sladké a slané pomocí receptorů na špičce jazyka, kyselé po stranách jazyka a hořké vzadu na jazyku.

Muži nejlépe rozeznávají dvě z nich, sladkou a hořkou (a proto asi pijí rádi pivo). Mnozí si rádi dají k pivu tatranku. Ženy mnohem lépe rozeznávají dva podtypy „sladké“, sladkou a cukrovou, což také vysvětluje jejich větší oblibu čokolády. Kdysi to mělo význam pro praktický život. Když ženy sbíraly pro děti ovoce, musely citlivě posuzovat poživatelnost a zralost plodů.

Savci – šelmy, koně, přežvýkavci aj. pomocí čichového orgánu zkoumají říjný stav a mateřské vlastnosti samice. Čich je i u nás lidí něčím daleko víc, než tušíme.

Tělesné pachy totiž hrály miliony let, a stále hrají, rozhodující roli co se týče výběru těch nejlepších partnerů, tedy předání zdravých genů dalším generacím. Výzkumy naznačují, že i současní lidé dávají přednost vůním těch příslušníků jiného pohlaví, kteří mají jiné složení určitých genů, odpovědných za obranyschopnost organismu.

Jejich potomci jsou životaschopnější, mají vyšší biologickou zdatnost. I dnes jsou muži a ženy k sobě přitahováni převážně podvědomě, právě přes čichový orgán, a to tím víc, čím víc se liší jejich genomy.

Takže když žena při procházce uvidí toho svého „dokonalého“ a rozhodne se, poučena z četby, že se s ním „seznámí“, netuší, že „bylo rozhodnuto“ na základě podvědomého porovnání feromonů onoho muže (v nose nás všech jsou čichové orgány na detekci těchto, dříve jen hmyzu přisuzovaným, molekulám) s jejím genetickým potenciálem (lidově řečeno, jestli budou spolu mít zdravé děti), které proběhlo v jejím těle a mozku ještě než se ona její vědomá část mysli „rozhodla“.

Ono tohle (podvědomé, tedy ženami netušené) porovnávání genetické odlišnosti v zájmu lepší imunity potomků má i další důsledky – čím jsou partneři geneticky odlišnější, tím jsou si věrnější. Žena, jejíž geny jsou genům manžela podobnější, má neodolatelné nutkání „podlehnout“ vábení jiných mužů – je tedy nevěrná.

Ženský mozek má i jinou možnost - dokáže odhalit (čichem a chutí) rozdíly v genech a výkonnost imunitního systému potenciálního otce dětí během několika vteřin jen pouhým líbáním! A žena dokáže i poté, co se z jedné z deseti židlí v místnosti zvedne a odejde svalnatý urostlý blonďák, intuitivně, ale téměř spolehlivě určit, na které židli seděl.

Jenže tohle všechno nefunguje, když žena používá hormonální antikoncepci (po požití oné zázračné pilulky se ženské tělo chová jako tak trošku těhotné a má zcela změněné čichové preference), nebo když se, ostatně jako již výše zmínění moderní muži, zmanipulovaní reklamou a pánskými časopisy, natřou různými deodoranty. Tělo, jeho evolucí do dokonalosti dovedné tělesné procesy, je zmateno, oklamáno.

Abychom si rozuměli, nemáme nic proti přiměřené hygieně, ale ono ani s tou čistotou a vůní (přirozeným pachem člověka) to není tak, jak nám (vám) říkali už v mateřské školce.

Osvícenější a sečtělejší pediatři již doporučují čerstvým maminkám, aby nedaly na rady sestřiček z porodnic (a reklamy v televizi a nabídku z regálů drogérií) a nekoupaly svá robátka dvakrát denně (a nepoužívaly ty nejrůznější a v reklamě tak vychvalované krémy a mýdla a olejíčky), protože pokožka dítěte a jeho imunitní systém tak nemá čas a možnost připravit se na svět kolem: odtud totiž pramení celá řada pozdějších kožních a zdravotních komplikací a nemocí.

Mimochodem, ženy, které jsou přehnaně čistotné, mají prokazatelně víc kožních a jiných alergií (a jiná vojska baktérií než muž). Jedna britská studie zjistila, že děti ve městech trpí alergiemi více než děti z venkova. Gynekologové musí dnes vysvětlovat řadě žen, že jejich potíže způsobila právě přílišná hygiena příslušných intimních míst.

Moc by neměly „uklízet“ ani ženy těhotné, protože jejich děti by mohly být „díky“ této aktivitě daleko více nemocné (chemikálie z různých těch rozpouštědel, čistidel, z dezinfekcí a čističů koberců, často navíc spojené s kouřením matek, jsou pravděpodobně příčinou mnohých budoucích zdravotních komplikací dětí).

A ještě jeden prastarý „objev“ je v souvislosti s čichem třeba zmínit. Když se na Jamajce zpomalí porod, dají rodičce čichnout k propocené košili manžela. Feromony manžela spolehlivě upraví hormonální procesy v těle rodičky a porod je hladší, rychlejší a bezpečnější. Už vám dochází, co se stalo, když porodníci vyhnali na dlouhá desetiletí z porodnic otce? Proč tohle ponížení tihle (ne)šťastní tatínkové často neunesli a museli se opít? A proč došlo k většímu počtu porodních komplikací, než by bylo došlo, kdyby manželé zůstali s rodícími manželkami?

Informované americké ženy si, když jejich muž odjede na delší dobu na služební cestu, ponechají jedno jeho triko nevyprané, a občasným čichnutím si upraví menstruaci: jsou o to víc ženami.

Ženy a muži se liší jak stavbou, strukturou a funkcí mozku, a dokonce i rychlostí činnosti genů, takže dnes víme, že právě tak jako některé diety nebo druhy cvičení kvůli hubnutí, i aspirin zabírá spíše na muže, a některé léky by ženy měly užívat v úplně jiné hodiny a v jiných dávkách, než muži.

Přesto, nebo právě proto, se i na těch nejniternějších úrovních ženy a muži až neuvěřitelně doplňují a vzájemně potřebují.