Měla jsem 20let a byla jsem svobodná, když na naše pracoviště nastoupil nový kolega. Ze začátku byl dosti nepříjemný a tak se mu každý raději vyhýbal. Za pár měsíců se stal vedoucím naší pobočky a tak jeho pracovní nároky nešlo již ignorovat a nikdo si ho nechtěl popudit proti sobě. Já jsem ho přímo nesnášela. Nebyl mi ničím sympatický, ba naopak.

Čím více jsem ale musela spolupracovat s nepříjemným kolegou, tím více jsem zjišťovala, že není vůbec tak nepříjemný. Jen neuměl takticky jednat s lidmi. Měsíce ubíhaly a já jsem na svém kolegovi viděla čím dál více kladných stránek, až jsem se do něho zamilovala. Byla jsem mladá, nenápadná, spíše nevýrazná holka a probudilo se sebevědomí. Bohužel city byly oboustranné a tak pro naše společné chvíle jsem využívali každou možnou příležitost. Byla jsem zamilovaná a slepá. Vůbec mně nevadilo, že má manželku a dvě děti. Cítila jsem se šťastná. Myslela jsem si, že se nám náš vztah podaří utajit, což vydrželo dlouhých osm měsíců. Sliboval, že se rozvede a budeme jen a jen spolu. Já hloupá jsem mu to věřila a myslela jsem si, že moje těhotenství změní naše životy k lepšímu.

Opak se stal pravdou. Můj přítel nejen že se nerozvedl, ale nechtěl o dítěti ani slyšet. Pomluvy neměly konce a v zaměstnání se nedalo vydržet. Raději jsem přešla na jiné pracoviště.

Když se narodil syn, byla jsem šťastná maminka, ale bez partnera. Tak to bylo tři roky, než jsem si podala inzerát. Odpovědí přišlo hodně, ale nakonec jsem si vybrala muže, který již dlouho nežil se svou ženou a dcerou, rozváděl se. Hned první setkání s ním bylo příjemné a tak následovaly další návštěvy a společné výlety s mým synem. Honza byl nejen pozorný, ale dobře si rozuměl s malým. Byla jsem ráda, že jsem měla to štěstí a potkala jsem právě jeho.

Na otázku, proč se rozvedl odpověděl, že jeho žena neměla zájem o rodinu a tak požádal o rozvod, že to bylo z její viny. Rodiče o ní vůbec nemluvili a tak jsem ji znala jen z fotografie a když jsem ji uviděla na ulici, musela jsem si sama přiznat, že byla moc hezká a dcera také. Cítila jsem se šťastná, že si vybral mne. Také jsem začala žárlit na Honzu, protože si pro malou chodil ke své bývalé ženě a já si představovala všechno možné. Snažila jsem se svoji žárlivost nedávat najevo..

Když mě Honza požádal o ruku, byla jsem šťastná. Najednou jsem měla muže, rodinu, hezký byt a finančně jsem byla zajištěná. Narodil se nám chlapeček a za další rok ještě holčička. Kdykoliv jsem se někoho známého zeptala na jeho bývalou ženu, tak jsem neslyšela o ní nic špatného. Jeho spolupracovníci mu ji záviděli, ale vůbec se nedivili, že se rozvedli.

Honza se věnoval stále práci a času pro rodinu měl málo. Občas přišel večer domů a byl z něho cítit alkohol. Ze začátku jsem tomu nepřikládala žádnou pozornost, ale potom se to stávalo pravidlem a nakonec i důvodem, proč nemůže s námi na procházku, nebo se věnovat dětem. Jednou to byla oslava narozenin kolegy, výmluvy byly různé, ale alkohol všudypřítomný. Jediné štěstí bylo, že nebyl pod vlivem alkoholu agresivní. Práce s dětmi bylo každý den hodně a tak jsem si začala zvykat, že na koho bych měla žárlit, tak to byl alkohol. Ten vlastně ovlivňoval celou naši rodinu. Nepomáhaly žádné prosby, ani přemlouvání ať se jde léčit. To si prý nemohl dovolit, protože by přišel o práci a takové postavení by už nezískal zpět. Peněz na rodinu začalo ubývat, ale přibývaly hádky, slzy, prosby. Co se nedostávalo, byla moje trpělivost.

Jediný, kdo mi aspoň trochu pomohl už v takto složité situaci a vyslechl mě, byla jedna starší paní, která bydlela v našem domě. Byla jako moje maminka, kterou už několik let nemám. Uměla potěšit a také poradit a naslouchat. Od ní jsem se dozvěděla, že znala jeho bývalou ženu a že vůbec není pravda že neměla zájem o rodinu, ale že měla stejného nepřítele manželství jako já, byl to alkohol, kterému Honza podlehl. Po několika letech trápení a marných nadějí jsem požádala o rozvod. Zůstala jsem sama s třemi dětmi. Bývalý manžel a otec mých dvou dětí je alkoholik. Možná, kdybych si s jeho bývalou ženou promluvila hned na začátku našeho vztahu, tak jsem mohla předejít tomuto několikaletému trápení, kde zvítězil alkohol.

Autor: Jana Šulcová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.