Předvánoční čas vede chytré a slabší povahy k rozjímání a o životě a tak, povahy méně chytré a silnější se tím vůbec nezabývají a radši žijí. Ale i těm se občas vloudí do podvědomí otázka – jak je možné, že se tak snažím, a úspěch nikde? Spíše naopak? Co jsem udělal špatně? A když nic, proč moje snaha, pracovitost, píle atd. nebyla po zásluze odměněna? Odpověď je velmi jednoduchá – to, co od života dostáváme vůbec nijak nesouvisí s tím, jak jsme o to usilovali. Prostě nesouvisí.

Podstata problému tkví v tom, že člověk potřebuje jistotu, anebo alespoň její pocit. Když udělám tohle – stane se tamto. A nic jiného. Tak je to spravedlivé. Dobro vítězí a zlo je potrestáno. Když se budeš snažit, úspěch tě nemine. Jenže ono to tak nefunguje. I kdyby se člověk přetrhl na sto tisíckrát, nebude mít, třeba, těch pár desítek milionů jako jeho soused – restituent. Bez práce. A může se třeba stavět milionkrát na hlavu – a ve Sportce nevyhraje. Jako ten či onen, místo nějž by si tu výhru zasloužilo 10.000 lidí určitě víc. Také dívka neodpovídající současným ideálům krásy, byť s IQ hraničícím s genialitou, se nikdy nestane známou osobností jako ta s inteligenci sice poloviční, avšak podstatně pohlednějším zevnějškem. Ti tři měli prostě štěstí, že se narodili jako potomek bohatého sedláka, jako extrémně krásná dívka a budoucí výherce, aniž pro to hnuli prstem. Aniž proto vůbec mohli hnout prstem.

A je po spravedlnosti, tedy, lépe řečeno, po její iluzi, kterou nám od nejútlejšího dětství tahle společnost indoktrinuje. To, co tak rádi nazýváme závistí, není závist jako taková, tedy že jeden člověk něco tomu druhému nepřeje. Většina lidí je úplně normálně přejících – za podmínky, že jim bude také dopřáno. A když jim dopřáno není, dostavuje se zklamání, frustrace. Na tom není nic nepochopitelného. Pokud tento stav trvá příliš dlouho, mívá podle psychologů pro psychiku jedince závažné následky. Například pocit, že za svou práci je člověk nedostatečně odměňován.

A tak zjistíme, že náš západní model nefunguje – ti, kteří se nesnažili, se mají častokrát zcela nezaslouženě lépe než ti, kteří si musí všechno vydřít. Pokud se domníváte, že patříte do té druhy skupiny a vadí vám to, navrhnu vám východisko. Zatím to u vás fungovalo tak, že čím více jste se snažili, tím horší všechno bylo? Tak v sobě zabte tu pitomou západní výchovu a přestaňte se snažit. Přinejhorším na tom budete úplně stejně jako dřív, jenom bez té dřiny. Neplatí snad přísloví „Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“?

Jasně, že se nemůžete vykašlat úplně na všechno, alespoň v našich klimatických podmínkách potřebujete nějaký ten příbytek a ovoce také, bohužel, nedozrává celoročně jako v tropech. Ale spíše než o tu každodennost jde o celkový přístup k životu. Přestaňte o usilovat o tohle a o tamto, pokud možno za každou cenu. Místo toho počkejte, co k vám „přinese řeka“. Vaše mysl se zklidní a začne vidět život jinak. Zběsilost ve vaší duší přestane vyzařovat navenek to rušivé vlnění, dostaví ze harmonie a začne se vám dostávat darů jen tak, za nic, náhodou či na základě vaší právě probuzené intuice.

Utopie? Ale kdepak. Východní filozofové jdou touto cestou již po tisíciletí. Dobře vědí, že spravedlnost neexistuje, že život je o štěstí a že každý má svůj osud, i král, i žebrák. Nebojte, zvyknete si rychle, protože váš život se zjednoduší. Nakonec k témuž přesvědčení dospěl i jeden velmi typický produkt jedné západní super západní civilizace – John Rambo. Mír duše nalezl v zen buddhismu. A nestal se proto horším bojovníkem.

Nepustila bych se do této úvahy, kdyby měl k tomu nevybídla kolegyně z redakce, které připadala zajímavá. Dokonce tolik, že se rozhodla celý jeden týden, pondělkem počínaje, snažit jít „východní cestou“. Potom jsme si slíbily hodnocení, jestli se v jejím životě skutečně za ten týden něco změnilo.

Pokud se vám chce, můžete to zkusit také. Přestaňte se prostě zoufale za každou cenu o něco snažit, nechte chvíli svět, ať se točí sám. Nechte se vést instinktem a dělejte především to, kam vás vede vaše intuice, z čeho máte dobrý pocit. Všímejte si drobných náhod kolem sebe, které vyzněly ve váš prospěch. Myslete na to, že jste, stejně jako lidi kolem vás, zcela výjimečné a mimořádné bytosti. Myslete pozitivně, to vaše myšlenky mění svět kolem vás. Vsaďte si třeba pár drobných do Sportky (jeden sloupeček náhodný tip vás nezruinuje), ale tentokrát bez těch myšlenek jak „já stejně nikdy nic nevyhraju“. Jenom to zkuste. Snažte se být k druhým vlídní a laskaví, třebaže oni nejsou. Zkuste mít pochopení pro jejich slabosti. A jestli vám něco ani tak nevyjde, jak byste si představovali, netrapte se. Nejste neschopní. Jenom to nebyla vaše cesta.

 

Napsala Jitka Lenková