Dokud se mému muži dařilo v práci jako manažerovi, bylo vždycky všechno v pořádku. Máme tři malé děti a s tím posledním jsem ještě na mateřské.  Relativně nedávno se však pod manželem začala houpat pracovní židle. Těžce to nesl a tam někde to všechno začalo. Byl neustále podrážděný, nervózní a hledal nějakou kličku, aby se v práci udržel přesně na místě, na kterém je. To se ale moc dobře nedařilo. Nakonec ho opravdu sesadili na celkem nepotřebného úředníka. A to jeho ego neustálo. Byl vždycky zvyklý mít to, co chce a jeho lehce dominantní sklony prosakovaly na povrch už dřív. Dokud mohl prosazovat svou autoritu v práci, byli jsme doma v pohodě. Teď je všechno jinak.

Když už se ta jeho podrážděnost nedala unést, vyčetla jsem mu, že doma dělá dusno a je to všem nepříjemné. Začal hrubě řvát a nálepkoval mě jako husu, která je na mateřské a co o tom tak asi můžu vědět. Nedokážu si prý představit ty jeho stresy, tak ať držím pusu a krok, nebo že se nezná. A protože jsem mluvila dál, z ničeho nic se rozpřáhl a vrazil mi ohromnou facku. Pak práskl dveřmi a vrátil se až druhý den ráno. Nechal mě tam s plačícím miminem a otiskem na tváři. Když se vrátil, přinesl kytku a srdceryvně se omlouval. Věřila jsem mu a odpustila.

Za nějaký čas se to opakovalo znovu a tentokrát u toho byly i děti. Když mi zase jednu vypálil, začaly hystericky plakat a nejstarší syn mě bránil. I on jednu schytal. Je mu teprve 10 let a nikdy předtím na něj nikdo nevztáhl ruku. Večer děti plakaly v postýlkách. Mluvili o tom, že se táty bojí a že už s ním nechtějí být. Trpělivě jsem jim vysvětlovala, že každý člověk chybuje a že má tatínek jen těžké období. Stála jsem si za tím, že jsme rodina a musíme ten nehezký čas vydržet. Když jsem poté říkala manželovi o obavách dětí, příšerně se ten večer opil a zase sliboval, že tohle se už NIKDY nestane.

Ale všechno se pořád a pořád opakovalo. Křik, pláč, facky, rozbitý nábytek, zamykání dětí do koupelny, když zlobily. Mě manžel budíval uprostřed noci a vynucoval si sex. Když jsem odmítla, zbil mě. Nutil děti, aby klečely hodiny v koutě, když přinesly špatnou známku. Když jsem je bránila, zase mě zbil. Několikrát jsem kontaktovala policii, ale vždycky jsem si to nakonec rozmyslela. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu a brát třem malým dětem jejich tátu. Vždycky jsem mu uvěřila, že už to neudělá. Pokaždé nás pak totiž třeba vzal na krásný výlet, děti do lunaparku, mně koupil všechno, co jsem chtěla. Považovala jsem to za snahu. A taky jsem si nedokázala představit, co budu se třemi dětmi dělat sama.

Když jsme šli nedávno z romantické večeře, pozval mě ještě na lesní místo, kam jsme chodili randit, když jsme se poznali. Ve skrytu duše ho pořád miluju a ráda jsem tedy šla. To místo jsem vzala jako hozenou rukavici a svěřila jsem mu, že občas přemýšlím nad odchodem, protože z něj všichni máme strach. Tam mě tehdy zbil zase. Tvář mi odřel o hrubou stěnu a kopal mě do břicha. Pak mě tam nechal ležet na zemi a odjel domů sám. Já jsem musela jít v noci pěšky lesem, dojít k cestě a spoléhat na stopnutí nějakého auta.

Počkala jsem zhruba týden na nejbližší příležitost, vzala děti, pár věcí a momentálně jsem u svých rodičů. Zlomená a stydím se za to, že jsem to neudělala dřív.

Žaneta, 39 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová