Na choroby srdce a cév umírá v České republice každoročně přes 55 tisíc pacientů, což je více než počet úmrtí v důsledku všech ostatních příčin dohromady.

Kardiovaskulární příhody jsou i nejčastějším důvodem hospitalizací v nemocnicích. Potěšující však je, že lékaři dokážou mnoho pacientů zachránit. Úmrtnost na srdeční infarkt se v České republice za poslední tři desetiletí snížila z 30 % na zhruba 5-7 %. Srdeční příhodě tedy podlehne přibližně každý dvacátý pacient. Přibližně každý čtvrtý pacient však po první kardiovaskulární příhodě dostane druhý infarkt či mozkovou mrtvici. Tzv. sekundární prevence neboli prevence po již prodělané Kardiovaskulární příhodě, je tedy nesmírně důležitá – právě na ní závisí, zda se pacient vyhne opakovanému infarktu.

 

Rizikové faktory kardiovaskulárních nemocí

Mezi ně patří především zvýšená hladina cholesterolu, zvýšený krevní tlak, diabetes mellitus, nezdravá strava, kouření, nadváha, nedostatek pohybu a stres. Účinnost sekundární prevence po infarktu myokardu ověřoval jako jeden z prvních projekt v litoměřické nemocnici, který intenzivně probíhal jeden a půl roku od roku 1992 a jeho dlouhodobé účinky byly vyhodnoceny v roce 1999. Cílem projektu bylo snížit výskyt kouření, nadváhy a příznivě ovlivnit hladinu cholesterolu u pacientů do 65 let, kteří prodělali srdeční infarkt. Již po jednom roce kleslo kuřáctví ze 47 na 16 procent, výrazně se zlepšila skladba stravy a nebezpečný cholesterol klesl téměř o jednu třetinu. Po 7 letech byl vyhodnocen účinek této intervence na celkovou a srdečně-cévní úmrtnost - úmrtnost byla pouze mírně vyšší než u zdravé populace ze stejné oblasti a výrazně nižší než u kontrolní skupiny pacientů. Hlavním důvodem bylo omezení kouření, zlepšení kvality stravy a snížení nebezpečného cholesterolu podáváním účinných léků. Ani tato intervence ale bohužel nebyla stoprocentní – pokles nadváhy u pacientů byl totiž nedostatečný, především kvůli jejich nízké pohybové aktivitě. Tento projekt však ukazuje významnou roli, kterou při současné intenzivní lékařské péči mohou pro prodloužení a zkvalitnění svého života sehrát sami pacienti po infarktu.

 

Co vlastně čeká pacienty po infarktu?

Především by se měli co nejdříve dostat do specializovaného zdravotnického zařízení, které je personálně i přístrojově vybaveno k léčbě infarktu. Pacient většinou podstupuje roztažení tepny balonkem (angioplastiku), rozpuštění krevní sraženiny v tepně (trombolýzu) nebo i chirurgický zákrok (bypass). Dle stavu paciena následuje klid na lůžku (zpravidla 1-2 dny), po kterém začíná postupná rehabilitace; celková délka hospitalizace se u nekomplikovaných případů pohybuje mezi 7-10 dny. Během hospitalizace pacient potřebuje pořádnou dávku emocionální podpory a povzbuzení, neboť toto závažné onemocnění vede často k depresím, pocitům úzkosti a nejistoty, které zvyšují úmrtnost a ztěžují zotavení. Z nemocnice byl měl pacient odejít vyzbrojen radami lékaře, jak zlepšit životosprávu, zdravě jíst, snížit nadváhu (pokud je obézní), nekouřit a jak postupně nabýt formu díky fyzické aktivitě. Pokud pacient trpí poruchami látkové výměny, které vedly k infarktu (a mohly by způsobit další), dostává léky na snížení hladiny škodlivého cholesterolu, vyššího krevního tlaku nebo k úpravě látkové výměny krevních cukrů. Při dodržování optimálního režimu kardiorehabilitace je většina pacientů schopna nastoupit do práce během 1-2 měsíců.

 

Proč k infarktu došlo?

Právě nad tím by se každý, koho se to týká, měl zamyslet. V naprosté většině se totiž jedná o ovlivnitelná rizika. Někteří z pacientů se po propuštění z „bezpečí nemocnice“ cítí bezradní, zrazení a často podléhají depresím. Možná v tomto okamžiku je dobré vzpomenout si na slova klasika, že „nejbližší a nejspolehlivější pomocná ruka je na konci naší vlastní paže“. Je tedy důležité si uvědomit, že pacient sám může přes určitou nepřízeň osudu ovlivnit délku a kvalitu svého života. Na rozdíl od řady jiných onemocnění totiž poměrně spolehlivě víme jak.

 

Jak onemocnění předejít?

Je prokázáno, že onemocněním srdce a cév lze až z 90 % předejít právě úpravou životních návyků. Nesmírně důležitou úlohu v nově nastolené životosprávě pacienta po infarktu hraje rodina, převážně manžel či manželka. Nemocný po infarktu potřebuje jak psychologickou podporu, tak praktickou pomoc – ideální je, když se celá rodina připojí ke zdravějšímu stravování a pravidelné pohybové aktivitě.