Rocková babička Tina Turner, rockový dědeček Ozzy Osbourne, a skupiny skoro důchodců Bee Gees, Roling Stone, Beatles, Queenů, Depesche Mode, Boney M, ABBA a další svědčí o tom, že naše mladá generace má v hudebním světě spoustu babiček a dědečků, kteří to umí ještě roztočit a s nimiž se mohou bez věkových předsudků odvázat.

Také naše mládež má svou českou zpívající babičku Helenku a dědečka Karla a další s jejichž zpěvem stráví bez generačního konfliktu ”dlouhou noc”.

Svět se mění. Zatímco hlasy našich pěveckých idolů otřásají pokoji i diskotékami našich dětí, my jsme znechuceně padali do mdlob, když si naši rodiče pouštěli dechovku. A naopak, když my jsme si pouštěli Beatles, Rolling Stone či Bee Gees, naši rodiče na nás křičeli, ať ztišíme ten řev a nechápali, co se nám může líbit na třískání do bubnů a do kytar. Jistě nejen mně vrtá hlavou otázka, proč dnes dochází na hudebním poli k příměří. Určitě by se dal současný mírový proces připsat na účet tvůrců rock’n‘ rollu, rocku, poppu a jiných žánrů hudby, které svým věčně mladým duchem boří generační hradbu, ale nabízí se také jiná vysvětlení.

Možná je to tím, jak tvrdí někteří skladatelé, že v hudbě nelze složit už nic nového, neboť všechny tóny a styly byly už objeveny. A tak se dají jen míchat různé hudební žánry, anebo staré hity aranžovat do modernějšího kabátu.Tudíž současní aktéři hudební scény nemají už moc šancí přijít s něčím novým originálním nejen v hudbě, ale i v projevu. Proto někteří z nich sází na osvědčení recepty, jak se rychle stát slavným a kopírují své předchůdce. Např. Eminem se snaží šokovat vulgárními texty, jenže tenhle typ šokingu je už dost ohraný, takže oslní už jen fanoušky vulgarismů. Britney Spearsová jde zas ve šlépějích Madonny, a tak vyměnila symbol nevinnosti za sexy symbol erotomanky. Časem asi nevynechá ani proměnu sexbomby ve vzornou matku. Samozřejmě využívají i hlavní trumf, bez něhož se dnes slavná osobnost neobejde a plní stránky tisku svými sexuálními skandály, dohady o hezčí pozadí a jinými lascivními pikantnostmi.

K devalvaci hudební scény značně přispívá dnešní ziskový trend v showbyznysu. V honbě za ziskem se vyrábí hvězdy z pěveckých analfabetů. Při výrobě rychlokvašek jako Lunetic a jim podobných totiž vůbec nejde o objevení nových talentů, ale o typ, na nějž se chytí fanynky. Pěvecké neumění nahrazuje umění „šikovných“ managerů, kteří dokáží oblafnout svět, což jim přináší nemalé zisky. Stačí sehnat pár pohledných klučinů či dívčin, udělat jeden nový nebo spíše oprášit starý hit a o vše ostatní se už postará bombastická reklama. Vznikající hudební novy rychle zazáří a pak zhasnou. Manageři však rychle vyrobí další hvězdu a jede se dál. Výrobci supernov však podceňují mladou generaci, sázejí na nezkušenost mládí, které se dá snadno ovlivnit strhující reklamou. Jenže i mladí, nezkušení mají své síto, přes nějž trvale projdou jen ti, co něco umí. A tak raději poslouchají kvalitní hudbu naší generace než neumělé rychlokvašky.

Zatímco dříve museli hudebníci světu dokazovat, že opravdu něco umí, aby si jich svět všiml, dnes stačí sexuální skandál nebo opilecký výstřelek, aby se nepovšimnutí „umělci“ stali středem zájmu tisku, rozhlasových a televizních medií, čímž získají punc slavné osobnosti. Ne nadarmo mezi populárními osobnostmi koluje slogan : O kom se nepíše, ten jako by nebyl.

Nechci tím říci, že současná hudební scéna nemá své kvalitní interprety a skladatele, ale

pokud bude ziskový rychlokvasný sexytrend válcovat bombastickou reklamou opravdové umění, budou hudbu našeho mládí poslouchat nejen naše děti, ale i naši vnuci. A možná se dočkáme i doby, kdy budeme se svými dětmi a vnoučaty chodit bez problému společně na disko.